Mám třicet různých dětí ve třídě. Jak na inkluzi?
Podle Jany Zapletalové záleží úspěch vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami či mimořádně nadaných především na lidech, kteří se na škole sejdou. "Je třeba, aby učitelé našli společnou řeč, jak dělat věci jinak - odstoupit od frontální výuky k novým postupům a interaktivním metodám."
Mezi nimi se osvědčila zejména skupinová výuka, kdy žáci pracují ve skupinkách složených tak, aby v ní každý měl svou roli, na niž stačí, kooperativní výuka, která vede děti ke společnému plnění úkolů a ke spolupráci nebo učení žáka žákem, kdy učitel dá dohromady dvojice mentora a doučovaného, přičemž takový způsob výuky má být prospěšný pro oba (chytřejší žák se naučí vysvětlovat poznatky, rozvine se jeho empatie či vůle pomáhat).
"Je třeba diferencovat. Diferenciaci jsem si vyzkoušela, když jsem měla ve třídě 33 dětí. Stálo mě to čtyři roky nervů a frustrace, ale po této době mohu říct, že to opravdu jde," říká Kateřina Kožnarová z Open Gate. "Důležité je mít to jako prioritu. Existují postupy, které nestojí moc úsilí a práce navíc a diferenciaci i ve velkém kolektivu zajistí, učitelům se ve výsledku velmi vyplatí. Rozděluji si děti třeba i podle toho, kdo je kinestetický typ a kdo třeba vizuální či auditivní typ." (Kinestetický typ si dobře pamatuje věci, s nimiž mohl manipulovat, potřebuje se pohybovat po učebně, učit se formou aktivit. Vizuální typ si nejlépe pamatuje to, co vidí, ať již na obrázku, videu, či v textu. Auditivní typ si pamatuje to, co slyší - pozn. red.).