Brno - Hudebník Jaroslav Hutka uspěl u Nejvyššího správního soudu (NSS) se stížností, kterou se domáhal peněz za zadržení v době normalizace. Do cely se dostal kvůli zpěvu písničky. Hutka se před pár lety dočkal soudní rehabilitace, ale o náhradu požádal pozdě. Specifickou náhradu mzdy za dovolenou v době omezení na svobodě ve výši 1800 Kč za každý započatý měsíc přiznává rehabilitovaným vládní nařízení z roku 2009, avšak nárok bylo nutné uplatnit do konce roku 2011. Hutkovi se ale cesta k rehabilitaci otevřela až později.
NSS zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí a usnesení ministerstva vnitra, podle kterých hudebník náhradu dostat neměl. O věci tak bude znovu rozhodovat ministerstvo, které se však musí držet rozhodnutí NSS.
Hutka může získat jen 1800 korun, ale jeho advokát Lubomír Müller uvedl, že rozhodnutí je precedenční pro lidi ve stejné situaci jako jeho klient. O rehabilitaci požádal v květnu roku 2011, ale rozhodnutí se nedočkal před uplynutím termínu. Nemohl to přitom ovlivnit. "Soud považuje osm měsíců za dobu, ve které bylo objektivně možné, aby příslušný soud vyslovil rehabilitaci a ministerstvo rozhodlo o jeho odškodnění. Že se tak nestalo a rozhodnutí o rehabilitaci bylo vydáno až v roce 2013, to nelze přičítat k tíži stěžovatele. Vyplynulo nám, že stěžovatel učinil všechny kroky bez prodlevy, a to považujeme za podstatné," řekla soudkyně Barbara Pořízková.
Doplnila, že vymezení dvouleté lhůty pro podání žádosti o náhradu je v souladu s pořádkem. Pořízková upozornila na to, že na každý případ je potřeba nahlížet individuálně. O soud by se mohli opřít lidé, kteří se domáhali rehabilitace před rokem 2011, nelze se o něj opírat ale v případě, že perzekvovaná osoba navrhla rehabilitaci nebo náhradu pozdě vlastní vinou. Müller uvedl, že podobných lidí jako Hutka mohou být desítky, jako příklad uvedl lidi, kteří se dostali do vězení kvůli odepření vojenské služby.
Hutka skončil v cele předběžného zadržení v roce 1977 pro podezření z výtržnictví. Zpíval totiž píseň Havlíčku, Havle. Justice po roce 1989 nejprve odmítla Hutku rehabilitovat, protože zákon se na tento trestný čin nevztahuje. V roce 2009 přijala tehdejší vláda Mirka Topolánka nařízení o náhradě mzdy za dovolenou, na kterou nezákonně vězněným vznikl nárok, pokud by v případě pobytu na svobodě normálně pracovali. Bylo však nutné požádat o peníze do konce roku 2011.
Hutkovi se ovšem cesta k rehabilitaci otevřela až později díky dvěma nálezům Ústavního soudu, podle kterých nemělo jeho počínání povahu výtržnictví a rehabilitace se na něj vztahuje. Když Hutka později požádal o náhradu podle vládního nařízení, ministerstvo vnitra mu nechtělo vzhledem k pozdnímu podání vyhovět a Městský soud v Praze dal ministerstvu za pravdu. Hutka žádost dříve podat nemohl, protože podle předešlého názoru českých soudů se jej rehabilitace netýkala, což se změnilo až zásahem Ústavního soudu.
