Izrael/Praha - Před dvěma lety, ke svým osmdesátým narozeninám, si Michaela Vidláková nadělila dárek. Cestu do země svých předků, do Izraele, kde pátrala po připomínkách svého otce, který zde kdysi zakládal jeden z kibuců.
Kromě toho ale učinila jeden pro celé Česko důležitější objev. Zjistila, že naproti místu, kde její otec Jiří-Elijah Lauscher ve 20. letech minulého století žil, rostl od roku 1930 les, který nese dodnes jméno podle prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.
"Nebyla to moje první návštěva země, ale tehdy jsem chtěla mimo jiné navštívit kibuc Sarid, který spoluzakládal můj otec mezi roky 1925 a 1930," vypráví čilá dvaaosmdesátiletá žena. V archivu pak stopy svého otce skutečně našla. "Jenže když jsme jeli kolem lesa, který je od kibucu jen přes ulici, tak si archivářka postěžovala, že tohle je takový jejich trn v patě," vzpomíná.
Kibuc se totiž velmi rozvinul, nejsou tam dnes už žádné stany, ale kamenné domy, škola, školka, domov seniorů, koupaliště, sídlo má veškeré moderní vybavení. Sousední les, tvořený zejména borovicemi a eukalypty, je však silně zanedbaný.
Jeho část je holá, další partie na písčitém podloží a mírném svahu divoce zarostlé, stromy jsou skloněné. "Jaké bylo mé překvapení, když mi potom řekla, že les dostal jméno po našem prvním prezidentovi Masarykovi."
Masaryka si Židé váží
Porost, který se na první pohled od českého borovicového lesa příliš neliší, tady skutečně vznikl na počest TGM už v roce 1930. Masaryk navštívil tehdejší Palestinu, která byla pod britskou nadvládou, v roce 1927 a o tři roky později tady Židé společně s Čechoslováky zasadili 13 tisíc stromů.
"Židé si Masaryka dodnes velice váží kvůli jeho veřejnému vystupování proti antisemitismu, proto, že byl nakloněn vzniku židovského státu," poznamenala Vidláková. Masaryk má v Izraeli i spoustu ulic a náměstí, jmenuje se po něm i jedna vesnice.
Na zakoupení půdy a vysázení lesa tehdy vznikla sbírka a Masaryk dostal les ke svým osmdesátým narozeninám. Vysázel ho Židovský národní fond KKL. "Existuje dopis z Palestiny, ve kterém se ptají, zda ten les skutečně mohou na jeho počest jeho jménem nazvat," poznamenala Vidláková.
A proč ho vlastně Izraelci nechali tak zchátrat? Oni i česká strana na něho vlastně postupem času zapomněli. "Kibuc se o něho starat nemohl, protože patří KKL, kteří ale na to, že les vlastní, zapomněli. A u nás to z paměti vymizelo úplně."
Les už prochází proměnou
Ženě už v Izraeli došlo, že učinila významný objev. "Hned jsem si řekla, že by to byl dobrý projekt pro českou pobočku židovského fondu, že by to bylo vhodné uctění výročí republiky a Masaryka. Ale nenapadlo mě, že se potkám s takovým nadšením," vzpomíná.
Druhý český les v Izraeli
V Izraeli, v poušti Negev, poblíže starobylého města Ber Sheva, v posledních letech vzniká další český les, na který také vznikla sbírka. Základní kámen prvních deseti hektarů Českého lesa položila česká pobočka KKL v závěru roku 2005. Od té doby se les rozrostl na dvojnásobek.
Když ale dorazila do Prahy s fotkami a dokumenty, byli její přátelé z české židovské obce u vytržení. "Hned se o to začali starat a brzy vznikla sbírka a projekt, jak dát Masarykův les opět do pořádku," říká.
Už 21. října vyjeli do kibucu Sarid, který je v severní polovině Izraele, na trase mezi Haifou a Nazaretem, první čeští dobrovolníci. "Kámen s informací, že je to les prvního československého prezidenta, už je osazen. Další práce budou spočívat ve vyčištění oblasti, opravě cest a vytvoření vstupního vzpomínkového areálu," uvedla výkonná ředitelka KKL pro Česko a Slovensko Zoša Vyoralová.
Vznikne i nová přístupová cesta, parkoviště a informační systém včetně připomenutí historie Masarykova lesa a naváděcích cedulí. Celý les by měl sloužit jako odpočinkové místo a zároveň jako turistický cíl.
Poutavý osud rodiny
Pozornost zaslouží i osud rodiny objevitelky Masarykova lesa. V době, kdy stromy poblíž kibucu začaly růst, už její otec Palestinu opustil. "Tatínek tam tehdy chytil malárii, to byl jeden z důvodů, proč se vracel do Evropy. A druhý důvod byl, že se chtěl oženit s mojí maminkou."
Ta poté otěhotněla a kvůli lepší úrovni českého zdravotnictví rodina zůstala v Československu a návrat stále odsouvala. "Až přišel Hitler. Po válce se rodiče chtěli vrátit, ale tatínek nedostal od Britů vízum, protože měl stíny na plicích z koncentráku. Když vznikl Izrael, tak začal pracovat na jeho velvyslanectví, ale s procesy v 50. letech přišel strach, opět jsme se stali nepřáteli režimu," vzpomíná žena, která má ve svém bytě na pražských Petřinách množství pozoruhodných předmětů, které jí připomínají její rodiče.
Třeba pohlednici, kterou jí poslali přímo z Pražského hradu z Masarykova pohřbu 20. září 1937, kdy jí byl pouhý necelý rok. "Tví rodičové stojí v nedozírných řadách, aby se poklonili památce prvého prezidenta, tatíčka Masaryka. Tento lístek ti má připomínat velké dějinné chvíle," píše její maminka na rubu pohlednice se smutečním razítkem a známou fotografií TGM přijímajícího chléb od dvou dívek v krojích.
Tehdy by její rodiče zřejmě nenapadlo, že už o pár let později, v roce 1942, skončí v koncentračním táboře v Terezíně. Vidláková to ale dnes hodnotí jako štěstí v neštěstí. "Aspoň se nám vyhnuly transporty na smrt," říká a ukazuje dřevěnou hračku, psa Pluta, kterou vyrobil její otec v roce 1941, ještě před nástupem do tábora.
"Vyhodili ho z původní práce a dělal potom v truhlářské dílně, což nám asi zachránilo život. Díky tomu jsme nemuseli do transportu, protože tesařů bylo nutně třeba, a my zůstali v Terezíně až do konce války. A právě tuhle hračku jim tam tehdy ukázal."
Po nástupu komunistů k moci se rodina pokusila o útěk ze země. "Zkusili jsme ilegálně odejít, ale na hranicích u Českých Velenic nás pohraničníci chytli a šli jsme do vězení, byl to rok 1953. I já nezletilá, 16 let, na půl roku, stejně jako maminka, táta byl rok. Naštěstí nás zasáhla Zápotockého amnestie," vypráví žena, které nakonec režim i díky jejímu trvale vynikajícímu prospěchu dovolil vystudovat obor biologie-chemie na vysoké škole a po promoci roku 1960 se zabývala klinickou a experimentální medicínou. Ve stejném roce se vdala.
Dnes má syna a vnučku, jako reprezentantka Židovské obce v Praze a vedení Terezínské iniciativy stále přednáší na školách o holokaustu a přispívá i k utužování česko-německých vztahů. Za její činnosti ji v srpnu 2016 ocenil vyznamenáním německý prezident.
VIDEO: Rozhovor s dcerou Nicholase Wintona.
