FN Brno
-
FN u sv. Anny v Brně
-
FN Hradec Králové
-
FN Motol
-
VFN Praha
-
FN Královské Vinohrady
-
FN Olomouc
-
FN Ostrava
-
FN Plzeň
-
Rozdíly mezi fakultními nemocnicemi mohou být skutečně u jednotlivých chirurgických zákroků propastné. Zatímco třeba na olomoucké klinice se pacient výměny kolenního kloubu dočká už za čtyři až osm měsíců, v ostravské nemocnici se na operaci dostane v průměru až za dva a půl roku.
Podobné je to třeba s neakutní operací žlučníku. V pražském Motole se pacient se žlučníkem na chirurgický stůl dostane do dvou měsíců, ve Fakultní nemocnici Hradec králové to zabere měsíců osm.
Pokud jde o důvody, které k dlouhým pořadníkům vedou, v těch mají fakultní nemocnice jasno. Mají co dělat s tím, že jde totiž zpravidla o největší a nejlépe vybavené nemocnice v celém regionu. "A jelikož má pacient ze zákona svobodnou volbu zdravotnického zařízení, odráží se tato skutečnost i na velkém zájmu veřejnosti o naše služby," říká například Gabriela Levorová, mluvčí FN Plzeň.
Nezřídka je podle ní fakultní nemocnice také pro danou odbornost jediným pracovištěm svého druhu v kraji. V případě plzeňské nemocnice je to třeba urologická klinika, která nemá obdoby. "Zároveň naši zdravotníci často suplují péči odborníků jiných nemocnic v kraji či soukromé ambulantní sféry," dodává Levorová.
Obzvláště do některých pražských a brněnských nemocnic se navíc sjíždějí pacienti z celé země. "Jednoduše proto, že si najdou a zjistí kladné reference na daný zákrok," říká Dana Lipovská, mluvčí FN u sv. Anny v Brně. Obě města jsou také velmi dobře dopravně dostupná.
Se stejnou obtíží se potýká i pražský Motol. Podle něj je ale podstatný ještě jeden, důležitější faktor. "Tím hlavním důvodem dlouhých čekacích lhůt je nedostatek zdravotnického personálu," říká Pavlína Danková, mluvčí FN Motol.
Velký počet pacientů a nedostatek doktorů tak vedou k přetížení fakultních nemocnic. Se stejnými problémy se však potýkají i některé krajské nemocnice, například ta v Liberci. Lépe jsou na tom zpravidla menší městské nemocnice a soukromé kliniky. Řada z nich ostatně čekací lhůty u mnoha zákroků ani nezveřejňuje, protože nejsou moc dlouhé.
Zákon z roku 2011 nemocnicím ukládá uvádět čekací doby pouze u zákroků, na které se čeká déle než dva měsíce, a u vyšetření, na která pacienti stojí frontu delší než tři týdny.
Ministerstvo zdravotnictví tak tehdy reagovalo na doporučení Evropské unie, které mělo pacientům pomoci lépe si vybrat nemocnici, kam na operaci půjdou. Problém ale je, že neexistuje jednotný předpis, jak mají být tyto informace zveřejněny, a pro pacienta, který se nevyzná v lékařském žargonu a latinských názvech, mohou být často matoucí.
Navíc ani fakt, že daný zákrok není v seznamu čekacích dob konkrétní kliniky, ještě neznamená, že na něj skutečně dlouhá čekací doba není. A to i proto, že některé nemocnice zjevně nemají na webu aktuální informace. Například údaje ostravské nemocnice vycházejí podle jejího vlastního webu z dat z roku 2016. Hned několik nemocnic také redakci čekací doby na konkrétní zákroky, které jim v seznamu chyběly, zaslalo až dodatečně, a to přesto, že byly leckdy delší než dva měsíce, a tudíž měly už být uvedeny na webu lékařského zařízení.