Kyjev je jedinou evropskou metropolí, kterou Čechoslováci dobyli. Došlo k tomu před 80 lety, bitva o nynější ukrajinské hlavní město se uskutečnila od 3. do 6. listopadu 1943. Operace byla součástí ofenzivy Sovětů, která následovala po vítězstvích Rudé armády v Moskvě, u Stalingradu a u Kurska.
První československou samostatnou brigádu tvořili především lidé, které Sověti nejprve věznili v pracovních táborech. Část Čechoslováků totiž za druhé světové války utekla na sovětské území, aby našla útočiště před rasovým a politickým pronásledováním ze strany Němců.
Sověti je ale obvinili z nelegálního přechodu hranic, špionáže a dalších vykonstruovaných prohřešků a poslali do gulagu. Na počátku roku 1942 se pro ně však podařilo vyjednat amnestii. Rozhodlo se o tom, že na území tehdejšího Sovětského svazu vznikne československá brigáda.
Většina uvězněných, kteří se propuštění ze sovětských pracovních táborů dožili, tak o několik měsíců později směřovala rovnou do Buzuluku, kde se formoval první samostatný československý polní prapor. Zpočátku měl pod sto příslušníků, na konci války jich byly desetitisíce. Velel jim plukovník Ludvík Svoboda, pozdější československý prezident.
Právě na jeho žádost hráli Čechoslováci v bitvě o Kyjev větší roli, než se původně zamýšlelo. Zprvu měli být totiž jen zálohou, do prvního sledu je sovětské velení zařadilo až po Svobodově intervenci.
V bitvě o Kyjev padlo přes třicet krajanů převážně z Podkarpatské Rusi. Někteří vojáci zemřeli z nebojových příčin, například když se ve městě Vasilkov v Kyjevské oblasti otrávili kapalinou, kterou považovali za alkohol. V důsledku požití této látky a následné otravy zemřelo ještě ten den šest československých vojáků, v následujících dnech dalších osm.
Poprvé se československý prapor pod Svobodovým vedením dostal do bojů s Němci už půl rok předtím, v březnu 1943, a to v bitvě o Sokolovo. Během bojů u této vesnice a s nimi spojenými akcemi padlo do konce března 1943 103 československých vojáků. Někteří z nich byli zavražděni. Dalších 21 padlo do zajetí, osm z nich v zajetí zemřelo, a jeden zběhl. Osm příslušníků praporů zůstalo po bojích nezvěstných. Jejich příběhy publikoval Ústav pro studium totalitních režimů, deník Aktuálně.cz část z nich nabízí v galerii.
