Bez věžových vodojemů si lze panorama české krajiny představit jen těžko. Některé jsou modré, zakončené obří stříbrnou koulí, další připomínají středověké věže nebo létající talíře. Mnohé slouží už desítky let. Tak jako vodojem v kladenském Rozdělově, který letos slaví už 60 let provozu. Zajišťuje vodu pro čtvrť s bezmála tisícem domácností, v případě nouze zvládne obsloužit i další část Kladna včetně blízké nemocnice.
Na starosti má i slavné Rozdělovské věžáky - šest třináctipatrových domů z 50. let patřících k symbolům Kladna. Právě kvůli nim vodojem v roce 1963 vznikl. Původní vodárenská věž ze 30. let přestala po jejich dostavbě stačit. Kapacitou i výškou.
Věžové vodojemy slouží nejen ke shromažďování vody, pomocí zákonů gravitace a principu spojených nádob zajišťují také dostatečný tlak ve vodovodní síti. Jak silně poteče voda v nejvyšších patrech věžáků, určuje právě hladina ve vodojemu. Musí být výš než kohoutky spotřebitelů. "Kladenský vodojem má 52 metrů, aby zabezpečil i nejvyšší patro," říká Lenka Kozlová, manažerka technického útvaru Vodáren Kladno Mělník, tedy firmy, která zařízení provozuje.
Rozdělov, který redaktoři Aktuálně.cz navštívili, není typickým věžovým vodojemem. Obepíná ho hvězdicovitý železobetonový skelet, díky kterému stavba patří k architektonicky nejhodnotnějším svého typu v Česku. Zajímavou má i polohu, nádrž ční nad korunami stromů rozdělovského lesa.
Při vstupu do "dříku" čili nohy vodojemu se člověku zatočí hlava. To když se podívá vzhůru. Dohlédne až k nádrži o několik desítek metrů výše. Pohled ale připomíná spirálu, kvůli točité rampě, která k vrcholu vede. Uprostřed jsou tři mohutné trubky - jedna čerpá vodu nahoru, druhá ji gravitací pouští do domácností. Třetí slouží při čištění vodojemu jako odpadní.
Místní legenda praví, že točitou rampu zvolili stavebníci místo obvyklého schodiště proto, aby usnadnili přístup personálu. Udržbáři tak mohou nahoru jezdit na motorkách. "Dříve jezdili na babetách nebo fichtlech. Byl to pro ně výtah," potvrzuje Kozlová s odkazem na oblíbené mopedy z éry komunistického Československa.
Vystoupat nahoru pěšky trvá několik minut. Chůze po šroubovitém prstenci spojená s pohledem do hloubky několika desítek metrů vyvolá závrať v leckom, kdo mívá strach z výšek. Cesta navíc nekončí ani po 11 otáčkách rampy, kdy se člověk dostane do místnosti pod dvěma nádržemi. "Když se jedna čistí, druhá je v provozu," říká pracovník vodáren Tomáš Bartoš. Každá může pojmout až 500 metrů krychlových vody, plné bývají ze dvou třetin.
V dnešní době funguje věž zcela bez obsluhy. Plnění a vypouštění řídí dispečeři na dálku. Čerpá se většinou v noci. Tím, že se v nádrži neustále uchovává téměř stejný objem vody, plní stavba další funkci - vyrovnává výkyvy ve spotřebě. "Největší špičky jsou ráno a večer, když lidé přichází z práce. Nebo když se hraje důležitý zápas v hokeji. To všichni běží na záchod během přestávky a spotřeba vylétne nahoru," popisuje Kozlová.
Právě v tu chvíli vodojem zajistí, že bude v potrubí stále stejný tlak. "Potřeba je také v prvních letních dnech, kdy si mohou obyvatelé celé ulice v jednu chvíli říct, že by si rádi napustili bazén," přidává další příklad Bartoš.
Z místnosti pod nádržemi vede další cesta po žebříku. Jsou tu dohromady dva. Nejprve po jednom, pak po druhém se člověk dostane do prostoru nad nádrží. Čeká ho kruhová místnost natřená bílou barvou a protkaná několika většími i menšími trubkami a elektrickými dráty. Instalované měřiče dávají pozor například na to, aby hladina v nádržích neklesla pod nutné minimum.
Zkontrolovat se to dá i na vlastní oči. Stačí otevřít poklop a pohled do nádrže se odkryje. Uvnitř je tma. Posvícení baterkou ale odhalí, že voda je úplně čirá. "Její kvalita se sleduje u zdroje, ve vodojemech i na místech spotřeby. Voda je nejvíce sledovaná komodita," upozorňuje Kozlová. Do nádrže vede i žebřík pro údržbáře.
Další poklop vede nahoru, na střechu vodojemu. Protože je stavba nejvyšší v okolí, slouží i jinak, než jako vodárenská věž. Střecha je osázená nejrůznějšími satelity a pokrytá změtí kabelů - místo si tu pronajímají operátoři. Vidět je odtud daleko - pohled na východ odkrývá téměř celé Kladno, na jih část Křivoklátska a na severu je možné rozeznat kopcovitou krajinu Českého středohoří.
K nepřehlédnutí je nedaleká vodárenská věž ze 30. let. Původnímu účelu už neslouží - dnes se využívá jako vodárenský dispečink a místo nádrže skrývá zasedací místnost. Tak jako se z jiných vodojemů stávají třeba muzea nebo dokonce byty. Vysoká stavba v rozdělovském lese, kterou je potřeba opustit znovu po spirálovité rampě pro mopedy, je ale čerstvě po rekonstrukci. Očekává se, že místním věžákům ještě nějakou dobu poslouží.
Vodojemy v Česku
- Hlavním účelem vodojemů je akumulovat vodu. Slouží ale také pro zabezpečení dostatečného tlaku ve vodovodní síti, vyrovnání rozdílů mezi přítoky vody ze zdroje a odběry domácností. Měly by také zajistit dostatek vody pro případ požáru nebo havárie.
- Vodojemy mohou být nadzemní i podzemní, často se hloubí například do kopců. V rovinaté krajině toto nahrazují věžové vodojemy.
- Mezi nejznámější české vodojemy, byť už neužívané, patří Staroměstská vodárenská věž nedaleko Karlova mostu, Letenská vodárna nebo brněnské vodojemy na Žlutém kopci.
