V posledním týdnu by v Česku člověk těžko hledal živější místo, než je O2 arena a její okolí. Mistrovství světa v ledním hokeji tam láká každý den tisíce fanoušků. V sedm hodin ráno zde sice ještě žádný není, hřmotný chlapík Luboš Mráček už je ale čtyři hodiny na nohách. Jeho úkolem je postarat se o to, aby na místo dorazil nápoj, bez kterého si šampionát mnoho fanoušků nedokáže představit.
Před chvílí sem přijel z Plzně s cisternou plnou piva, nyní spolu s manažerem tankové distribuce Vladem Pollákem bere do ruky hadici, kterou připojuje k cisterně. Nejdříve se vyčistí vše, co je třeba, poté do ní proudí voda a následně pivo. "Už to teče!" hlásí Mráček kolegovi, který poté několika zkušenými pohyby napojuje hadici do jednoho ze speciálních mobilních tanků. Jeden trvá naplnit zhruba sedm minut.
"Původně jsme mysleli, že bude stačit, když budeme jezdit třeba obden. Nakonec jsme tady ale každý den," říká Pollák. Kapacita tanků přitom vůbec není malá. Připraveno je denně dvacet plných tanků, každý z nich má kapacitu něco málo přes 500 litrů.
Jenže fanoušci tanky příliš nešetří. Už po prvním dni šampionátu, kdy Češi zvítězili nad Finskem, zbylo pivo jen ve třech tancích. Vypilo se tedy asi 17 tisíc piv. "Takové číslo nás překvapilo, ale jsme na to připravení," říká mluvčí Plzeňského Prazdroje Zdeněk Kovář.
Fanoušek pivo zhltne za pár minut. Cesta piva ale začíná už o více než měsíc dřív v plzeňském pivovaru. A doprovází ji složitá chemie, logistika i umění výčepního se o pivo starat. Aktuálně.cz bylo u toho.
Stejný postup už přes 180 let. Tedy téměř
"Tady to všechno začíná," rozléhá se za zvuku strojů hlas emeritního vrchního skládka Prazdroje Václava Berky ve velké místnosti s několika obřími stříbrnými a měděnými káděmi. Stojíme ve varně plzeňského pivovaru, kudy si projde každé pivo značky Pilsner Urquell - nikde jinde na světě se nevyrábí.
Tady se míchají dohromady všechny tři základní suroviny, tedy voda, slad a chmel. Nahlížíme do jedné z obřích kádí, kde zrovna probíhá proces zvaný rmutování. Přes okýnko je vidět, jak otáčející se míchadlo pohybuje s napěněnou zlatavou tekutinou uvnitř. "Cílem je, abychom z toho sladového šrotu získali sladový extrakt, který budeme umět v dalším oddělení zkvasit na alkohol a oxid uhličitý," vysvětluje Berka. Plzeňské pivo je charakteristické tím, že tento proces opakuje třikrát.
Po oddělení použitého sladu vznikne tekutina, které se říká sladina. Berka jí kousek odpouští a ochutnává. Je horká, průzračná, zlatavá a velmi sladká. Pivní chuť je znát, něco tomu ale chybí - chmel. S tím se vaří v další z obřích pánví a vzniká tekutina zvaná mladina. Varna běží v plzeňském pivovaru prakticky neustále. Jedna várka má 600 hektolitrů (60 tisíc litrů), zde stráví asi šest hodin.
Pomocí čerpadel pak mladina putuje do jednoho z více než stovky obrovských tanků. Ty největší mají objem 3300 hektolitrů - vejde se sem 660 tisíc budoucích piv. Zde tráví tekutina asi deset až dvanáct dní, které pivo potřebuje, aby správně zkvasilo. A získalo tak další svou podstatnou složku - alkohol. Pak následuje přečerpání do takzvaného ležáckého tanku, kde pivo odpočívá, dokud nedostane výslednou chuť.
Sládkové várky průběžně ochutnávají. Tady už je pivo k nerozeznání od dobré plzně. Ještě jeden krok ale chybí - filtrace. "Tady se pivo doladí do úplně jiskrné podoby," říká Berka v další hale plné spletitého potrubí a velkých tanků. Zbytek výroby se striktně drží postupů, které nastavil už první vrchní sládek Josef Groll, filtrace je ale postup o něco novější.
"Když začala průmyslová výroba skla, tak se do hospod dostávaly levné sklenice místo keramických džbánků. A lidi si najednou všímali, jak bylo pivo kalné," vypráví Václav Berka. "Kolem roku 1888 tak konkurenční pivovary začaly s filtrací. Naši tehdy prohlašovali, že k tomu nikdy nepřistoupí, protože to připraví pivo o výživné kvasinky. Ale za rok už se psalo, že pod tlakem konkurence začali část piva filtrovat," říká.
Pak už pivo míří tam, kde je ho potřeba. Některé do lahví, další do plechovek, jiné do sudů. To pro fanoušky hokeje ale putuje do jednoho z obřích tanků a následně do cisterny. V té pak čeká do rána, než jej řidič vyzvedne.
110 korun za pivo. Ale perfektně načepované
Několik hodin poté, co Luboš Mráček odjel z fanzóny zpět do Plzně, už je místo opět plné hokejových fanoušků. A pivo znovu teče proudem, i přesto, že jeden půllitr tu stojí 110 korun.
Na kvalitu piva dohlíží například Beno Jeřábek, který dvakrát obsadil druhé místo v soutěži výčepních Master Bartender. Kromě čepování zde fanouškům třeba vysvětluje, jaký je rozdíl mezi běžným sudovým a tankovým pivem, které lze na mistrovství ochutnat.
"Největší rozdíl je, že sudové pivo vytlačuje ze sudu ven plyn. Kdežto tankové pivo se vytlačuje stlačováním pytle. Vůbec tedy nepřijde do kontaktu se vzduchem, a je tedy čerstvější," říká, zatímco před reportéry staví perfektně načepovanou hladinku plzeňského ležáku.
Večer hrají Češi, ve fanzóně se tedy sotva dá hnout. Padá gól, ruce jdou do vzduchu, pivo cáká do všech stran. Není divu, že se ho spotřebuje tolik.
