Povstání proti nacistům v Praze na jaře 1945 mělo vypuknout nejdříve až v pondělí 7. května. Tak to plánovali důstojníci někdejší československé armády. Nakonec vše začalo spontánně již v sobotu a následující tři dny se o hlavní město tvrdě bojovalo. Dokud Němci před povstalci nekapitulovali a nezačali se stahovat z města.
Prvosledové jednotky Rudé armády dorazily do Prahy nad ránem 9. května. Byli to vojáci 3. gardové tankové armády Pavla Semjonoviče Rybalka.
Sovětský generál, rodák z Charkovské gubernie, posléze navštívil Vojenské velitelství Velké Prahy v Bartolomějské ulici č. 5, kde sídlil povstalecký štáb generála Karla Kutlvašra. Po úzkých schodech sestoupil do sklepení, ve stísněných a špatně větraných prostorech se tísnily desítky lidí. Vojáci, policisté, spojovatelky, kurýři…
Generál Rybalko, zvyklý na ledacos, se jen překvapeně rozhlédl a podivil se, v jakých podmínkách velitel Kutlvašr a jeho tým během předchozích, mimořádně hektických dnů pracoval. "Jak zde máte dusno a zakouřeno, jak v tom můžete být a vydržet?" pokyvoval generál Rudé armády. "Podzemní hnutí v podzemních podmínkách," odvětil mu bravurní ruštinou Karel Kutlvašr, někdejší československý legionář v Rusku.
Vojenské velitelství Velké Prahy neslo tajný název "Bartoš". Vzniklo na základě iniciativy ilegální odbojové skupiny, kterou založil bývalý příslušník československých legií v Itálii, podplukovník generálního štábu František Bürger-Bartoš. Po vypuknutí povstání se přirozeně stal náčelníkem Kutlvašrova štábu.
Centrem povstaleckého velení byl hlavní podzemní kryt pražské protiletecké ochranné policie. Dopoledne 5. května 1945 ho zajistili právě čeští policisté. K dispozici byl rovněž vycvičený personál spojovací ústředny. Zvláštní linky propojily Bartolomějskou se šesti pražskými policejními úseky, ředitelstvím drah, pošt, pražským požárním sborem či pozorovatelnami na petřínské rozhledně a Staroměstské radnici.
Velitelství sestávalo z několika málo nízkých místností. V té největší byl stůl, u něhož vznikaly strategie a plány bojových operací. K této místnosti náležely oddělené "budky" spojovatelek. V prvních minutách povstání zde působilo kolem deseti lidí, na konci pak už zhruba 130, jak upozornil historik Eduard Stehlík v pořadu Českého rozhlasu.
Z krytu v Bartolomějské ulici se dařilo řídit boj povstalců po celé čtyři dny. Až do německé kapitulace 8. května a příjezdu Rudé armády o den později. Generál Karel Kutlvašr pak působil jako vojenský velitel Prahy až do 28. května 1945.
Po nástupu komunistů v roce 1948 se však Pražské povstání účelově a lživě popisovalo jako vzpoura pracujících, kteří pod vedením komunistické strany povstali proti nacistům a vydrželi v boji až do rozhodujícího zásahu Rudé armády. Důstojníky z velitelství Bartoš pak čekalo nespravedlivé věznění, některé dokonce smrt na šibenici.
