Praha – Devadesát šest procent financí, jejichž rozdělení Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) v uplynulých letech prověřil, získaly takzvané chráněné dílny. Tedy firmy, u kterých má alespoň polovina zaměstnanců zdravotní postižení.
Jenže plán, který si stát v zaměstnávání handicapovaných sám vytyčil, má mířit jinam. "Jedním z hlavních cílů je vyšší integrace lidí s postižením do majoritní společnosti, a tedy na volný trh práce," píše v závěrečné kontrolní zprávě NKÚ. V důsledku tak nárokové příspěvky od státu podle úřadu vedou hlavně ke vzniku nových chráněných dílen, a ne k více místům pro postižené na běžném pracovním trhu.
Ministerstvo práce a sociálních věcí, které má strategii zaměstnávání lidí s handicapem na starosti, se ale závěrům NKÚ brání. "Nelze souhlasit s tvrzením, že by podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením na volném trhu práce měla být vždy preferovaná," říká náměstek ministryně Jiří Vaňásek, "Právě chráněný trh práce pomáhá handicapovaným, kteří nacházejí uplatnění na volném trhu práce jen velmi obtížně."
Jenže podle NKÚ v praxi příliš nefunguje ani další nástroj státu, kterým se snaží podpořit zaměstnávání lidí se zdravotním handicapem, takzvané náhradní plnění. Firmy s více než 25 zaměstnanci musí ze zákona zaměstnávat alespoň čtyři procenta lidí s postižením. Z povinnosti se ale můžou mimo jiné 'vykoupit' tím, že budou odebírat zboží nebo služby právě od chráněné dílny.
Jenže ve více než polovině případů toto zboží nebo služby lidé s postižením doopravdy nevytvářejí. Stále častá je totiž praxe, kdy chráněná dílna pouze přeprodává to, co vyrobí třetí subjekt. "Nejvyšší kontrolní úřad prověřil 21 zaměstnavatelů z chráněného trhu. Pouze 42 % z nich ale prodávalo výhradně vlastní výrobky a služby," píše se ve zprávě.
Dřív přitom v rámci náhradního plnění firem docházelo k ještě více paradoxním situacím. Do přijetí nového zákona o veřejných zakázkách v říjnu 2016 totiž firmy se statusem chráněné dílny získávaly při tendrech automaticky výhodu. Mohly nabídnout cenu až o 15 % vyšší, než byla nejnižší nabízená, a přesto musely podle zákona soutěž vyhrát. Řada chráněných dílen se tak přímo specializovala na přeprodávání služeb a zboží a s nálepkou "práce od zdravotně postižených" do světa posílala třeba auta, elektrickou energii nebo speciální sonary pro policii.
Tato výhoda chráněným dílnám kvůli novému zákonu zmizela. Přesto se jim stále vyplácí víc přeprodávání než výroba. Podle ministerstva práce to ale zákon umožňuje: "Takzvané chráněné dílny se můžou zabývat i ekonomickou činností, třeba obchodem či zprostředkovatelskými službami," ohrazuje se Vaňásek s tím, že ani to nelze podle zákona považovat za druhořadé.
Takové pojetí náhradního plnění se ale nelíbí Radě osob se zdravotním postižením. "Institut náhradního plnění by se měl postupně snižovat, jiná cesta není. Nelze jej okamžitě ukončit, protože některé chráněné dílny mají poměrně rozsáhlou kooperaci s různými podniky a nepochybně by došlo k propouštění," myslí si předseda Rady Václav Krása. Očistit systém náhradního plnění by podle něj měla i novela zákona o zaměstnanosti, která chce od roku 2018 zavést elektronickou evidenci právě pro tuto formu "vykoupení" se pro firmy.
Efektivnější státní podpora, která by zaměstnavatele motivovala, by podle Rady měla vypadat jinak než dosud. "Pokud jde o volný trh práce, tak se domníváme, že motivačním prvkem pro zaměstnavatele by bylo snížení sociálního pojištění zaměstnavatele, který zaměstná osobu se zdravotním postižením," říká Krása. A pomohly by podle něj i vyšší pokuty za to, že firma nezaměstnává odpovídající počet lidí se zdravotním postižením. Ze stávajícího dvou až dvouapůlnásobku průměrné mzdy za každé místo by to podle Krásy mohlo být tří až tříapůlnásobek.
