Namalovala jste už stovky květin, od kosatců po pivoňky. Je ale nějaká, na kterou si netroufnete?
Nebojím se výzev, naopak je mám ráda. Proto si vybírám hlavně květiny, které jsem ještě nemalovala. Obecně upřednostňuji ty květy, které jsou složitější. Mám pak pocit, že mohu více objevovat. Někde jsem četla, že dokud si rostlinu nenamalujete, tak ji pořádně neznáte. S tím se ztotožňuji.
Už se vám někdy při malování stalo, že jste kresbu nedokončila?
Musím říct, že jsem zatím nevyhodila vůbec nic. Ještě se mi nestalo, že bych něco začala a nedodělala to. Řídí to asi nějaká vyšší síla. Komplikací občas bývá, že musím čekat na exempláře. Vysním si, že chci něco namalovat, ale nemám po ruce model. Jsem limitovaná tím, že květinu někde musím najít, koupit nebo mi ji někdo věnuje.
Co je na malování květin vůbec nejtěžší?
Nejobtížněji se malují středy květů, třeba uspořádání pestíku. Občas to jsou nervy. Nejdříve dávám barvu, vodou ji pak rozpíjím. Musím si také vyhrát se stíny. Když jsem malovala šeřík, který má hodně drobných lístečků, musela jsem si dávat přestávky. Čím je květina drobnější, tím je časově náročnější. Já tu složitost ale miluji.
Máte mezi květinami nějakou oblíbenkyni?
Miluji luční květiny - sedmikrásky, chrpy nebo zvonečky. Z těch, které jsem malovala, jsem si oblíbila kosatce, protože jsou složité a členité. Můžu si vyhrát s každým tahem. Květiny maluji o hodně větší, než ve skutečnosti jsou. Kolikrát si při malbě všímám detailů, které běžně očima, třeba při procházce, nezaznamenám.
Pavlína Kourková
Pochází z Vysočiny, kde strávila celé své dětství. Nyní žije v Plzni. Studovala na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy obory biologie a výchovu ke zdraví. Ve studiu pokračovala, na České zemědělské univerzitě se věnovala oboru Zahradní a krajinná architektura. Absolvovala zahraniční stáž v Holandsku, následně pracovala jako zahradní architektka v Anglii. Vyhotovila perokresby léčivých rostlin Západní Sahary pro knihu Plantas Medicinales Saharaui či kreslené mapy ke knize Exploring The Upper Dulong River. V roce 2018 byla pozvána Ruskou asociací botanických malířů do Moskvy na výstavu botanického umění s názvem "Rostliny. Mýty a Legendy." Od roku 2019 je členkou Americké asociace botanických umělců.
Vaše obrazy jsou hodně precizní a detailní. Kolik zabere času jeden takový namalovat?
U každého obrazu to je jiné. Liší se podle velikosti, často práci prokládám zakázkami, takže malování odkládám. V průměru na jednom strávím asi tři až čtyři týdny. Maluji květiny do zvětšené formy. Když malba trvá příliš dlouho, jsem pak unavená. Často se odreaguji tím, že to proložím malováním něčeho rychlého, drobného.
Máte vystudované učitelství a zahradní architekturu. Jak se stalo, že se nakonec živíte malováním?
Řekla bych, že to mám asi v genech po dědovi. Dědeček se malování věnuje rád a s velkou vášní, minulý měsíc obrázky dokonce vystavoval. Já jsem malířství nikdy nestudovala, od malička jsem ale kreslila. Byla jsem introvertní dítě, které trávilo hodiny nad papírem. Pocházím z Vysočiny, velkou část dětství jsem trávila v přírodě. Když jsme hráli na schovávanou, často jsem se někam ukryla a pozorovala květiny, všímala jsem si jejich detailů.
Proč jste nezůstala u zahradní architektury?
Zesílila ve mně vášeň k malování. Malovala jsem, než jsem šla do práce. Pak jsem z práce přišla a dokončovala obrázek. Měla jsem pocit, že je toho na mě moc, že nestíhám. Byl ve mně vnitřní rozpor. Postupně jsem začala brát ilustrátorské zakázky a nyní mě umění plně zaměstnává.
Dá se tím tedy i uživit?
Mým cílem je živit se pouze vlastní volnou tvorbou, teď beru i zakázky. Uživí mě to, sice skromně, ale uživí. Z šedesáti procent dělám volnou tvorbu, z čtyřiceti procent pak zakázky od firem. Když jsem v roce 2013 začínala, musela jsem si shánět kontakty. Teď už je mám, s většinou firem spolupracuji dlouhodobě. Jsem ve fázi, kdy si z nabídek můžu vybírat. Jsem vděčná, že si teď mohu dovolit věnovat se více volné tvorbě.
říkám mu modrý mušketýr :) kosatec 🎨#art #botanical #Watercolour #watercolor #botanicalpainting #botanicalillustration #Iris pic.twitter.com/lFRtv2dEfj
— Pavlína Kourková (@PavlinaKourkova) July 8, 2019
Studovala jste na pedagogické fakultě biologii. Napadlo vás někdy, že učitelství dáte šanci, třeba ve formě kurzů malování?
Každý umělec vždycky nejraději tvoří. Na učení je hezké, že můžete předávat zkušenosti. Já mám ale pořád pocit, že bych měla učit, až budu starší, až budu mít více odžito a odmalováno. Zájem ale je, ráda bych, jen nevím kdy. Nechávám tomu ten správný čas.
Kde všude mohou lidé na vaši tvorbu narazit?
Spolupracuji s nejrůznějšími firmami, momentálně třeba s jednou, která vyrábí bylinné produkty. Jsou to společnosti, které mají něco společného s rostlinami. Teď mám rozpracovanou růžičku, která bude zdobit tinkturu. V minulosti jsem ilustrovala dětské knížky. No a pak samozřejmě má volná tvorba, lidé si mohou zakoupit obrazy a pověsit si je třeba na zeď. Myslím si, že je to u nás něco nového, jedinečného. Setkávám se s poměrně velkým zájmem lidí, zejména žen.
Vaší velkou konkurencí jsou jistě moderní technologie, květiny lze detailně vyfotit a vytisknout. V čem má výhody malba?
Hodně botanických ilustrací nahrazují fotografie. Já jsem ale více umělkyně než ilustrátorka, nejde mi pouze o identifikaci rostliny, dávám důraz na estetickou stránku. Nemusím zobrazovat celou rostlinu, můžu si vybrat třeba jen nějaký úhel. A nových technologií se snažím naopak využívat, například makroobjektivu u fotoaparátu. Umožní mi zvětšit detaily, které tak miluji. Zároveň si mohu rostlinu nafotit a podle snímku pak malovat, květina by jinak uvadla. V tom vidím veliké plus.
Lze podle vás hovořit i o nějaké přidané hodnotě, kterou podle vás ruční malba přináší?
Osobnost malíře tvoří filtr, kterým projde to, co namaluje. Dá do obrazu část sebe. Tím, že autor s dílem tráví kus života, otiskne do obrazu svou duši. Ten pak vyzařuje energii, ať už visí na zdi, nebo je otisklý v knize. Nedovedu si představit, že bych nějakou rostlinu malovala, aniž bych ji živě viděla. Potřebuji si k té květině vytvořit vztah, který se pak v obrazu promítne.
Projevuje se v obrazech spíše vaše vědecká, nebo umělecká část?
Já to spojuji, jde o takovou romanci mezi vědou a uměním. Stojím někde na pomezí. Ztvárňuji rostlinu uměleckým způsobem, přitom ale zachovávám její správnou vědeckou stavbu. Snažím se, aby lidé měli chuť si obraz někam pověsit. Proto do obrázku dávám vše, včetně sebe.
