Praha - Ministr školství Josef Dobeš (VV) chystá zásadní změny ve vzdělávání nových učitelů. Podle jeho představ by měla být zásadně usnadněna možnost učit na různých stupních škol.
Student by kromě toho strávil rok z celé doby studia praxí pod dohledem zkušených mentorů a pedagogické fakulty by se zaměřily spíše na to, jak vyučovat, než co vyučovat. Obsah by tak ustoupil didaktice.
"Vzorem je pro nás Finsko, kde je učitelská profese něčím, po čem tam všichni takřka dychtí. Chceme učitelům vrátit prestiž a dát motivaci," vysvětluje Dobeš, proč se letos chystá proměnit systém výuky na pedagogických fakultách.
Prvním krokem k tomu mělo být zvýšení nástupního platu absolventů, aby neodcházeli po studiu do firem. Dvacet tisíc, které začínající učitelé dostanou, představuje podle ministrových slov "mimo Prahu a Brno už velmi slušné peníze".
Cesta k Finsku, nebo do středověku?
Diskutabilním se ukázal především návrh na zrušení kvalifikací na jednotlivé stupně.
"Pokud někdo získá kvalifikaci pro první stupeň, po absolvování krátkého rozšiřujícího studia, nebo po deseti letech praxe, bude stejně kvalifikovaným odborníkem i pro druhý stupeň nebo mateřskou školu," vysvětloval Dobeš svou představu.
"Tento nápad považuji za zrůdný, zcela neodborný a velmi škodlivý. Tvorbou ´univerzálního učitele´ jdeme do středověku a jinam než celý civilizovaný svět. Zrušení oborové a věkové specializace je nesmysl," namítá děkan Pedagogické fakulty brněnské Masarykovy univerzity Josef Trna.
"Co by řekl pacient, kdyby jeho bolest v krku léčil jeden lékař s širokou specializací: krční, nosní, ušní, oční, gastro-entero aj.," popisuje Trna lékařskou metaforou Dobešovo počínání.
"Je paradoxní a zcela nepochopitelné, že propad výsledků našich žáků v mezinárodním srovnávání řešíme nápadem degradovat kvalifikaci a profesní přípravu našich učitelů. V době nárůstu dětí s různými poruchami chování a učení, příchodem imigrantů, rozpadem rodin, informačních revolucí apod. je naopak specializace učitelů nutností," pokračuje brněnský děkan.
Za pravdu mu dal ve středu i školský parlamentní výbor, který podle slov šéfky výboru Anny Putnové (TOP 09) zrušil návrh o desetileté praxi. Člověk, který bude chtít učit jiný stupeň, než který vystudoval, si bude muset doplnit studium na pedagogické fakultě, jiná možnost k získání kvalifikace nebude.
Sporné praxe
I další chystaný krok, dlouhodobé praxe, naráží na odpor ze strany pedagogických fakult. Ministr Dobeš navrhuje, aby student v bakalářském i magisterském studiu absolvoval půlroční praxe, v každém stupni studia jednu.
Vladimír Jehlička, děkan Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové, vysvětluje, že v současnosti je základním problémem učitelského studia jeho rozdělení na tříleté bakalářské a následné dvouleté magisterské studium.
"Zkrátit výuku o jeden semestr pedagogickou praxí by znamenalo, že v navazujícím magisterském studiu nebude už žádný prostor na prohloubení odborných znalostí studovaného oboru," říká Jehlička.
Podle něj by pomohl návrat k souvislému magisterskému studiu - studentům by odpadla bakalářská práce a měli by více času na praxe. Kromě toho by se didaktice a dalším příbuzným předmětům mohli věnovat již průběžně během studia.
V současnosti jsou tyto předměty soustředěny do navazujícího magisterského studia. Důvodem toho je vysoké procento lidí, kteří studium pedagogiky opouštějí po získání bakalářského titulu. Vystudovaní bakaláři totiž ještě nemohou učit.
Podle děkana Trny je naivní představa, že značné rozšíření praxe během studia pomůže k výraznějšímu zkvalitnění přípravy studentů. "Profesní dovednosti se dotvářejí až během praxe, dokonce po celý život. Praxe také nemůže nahradit teoretické studium," říká.
Oba děkani se také shodují v tom, že praxe by měla být průběžná, během studia.
Učit se! Ale jak a co?
Podle Dobeše by měli být studenti pedagogiky během praxí vedeni pouze těmi nejlepšími z učitelů - takzvanými mentory. Informaci o tom, kteří to jsou, by měly poskytnout výsledky testování žáků v pátých a devátých třídách.
Pedagogické fakulty by měly podle Dobeše také více vyučovat samotnou didaktiku - "Jak moderně učit děti, co jsou ty moderní didaktické metody - více tedy o tom, jak učit, než co učit. "
V tomto ohledu s ním souhlasí třeba proděkan Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Jiří Škoda, podle kterého patří to, jak učitel žákům látku zprostředkovává, k jedné z jeho nejdůležitějších schopností. "V současné škole se navíc učitel setkává s celou řadou žáků, kteří mají speciální vzdělávací potřeby, které učitel musí být schopen reflektovat," dodává Škoda.
Podle Trny je zase důležité zkvalitnění výuky oborových didaktik a jejich uznání ze strany vědeckých komunit. Jehlička zase tvrdí, že nelze rozšiřovat didaktiku na úkor obsahu a naopak, jelikož jedno bez druhého není možné.
