Po mnoha letech života na okraji společnosti se Šárce Šimkové z Kladna nyní rýsuje možnost najít pro sebe a dcery slušné bydlení. "S mladší Veronikou sice bydlíme dál v azylovém domě, ale sháním nájem bytu. Aby se mnou mohla bydlet i starší Vendulka, která je nyní na internátě poblíž Kladna," říká třiapadesátiletá žena, která strávila s oběma dcerami, jimž je 14 a 16 let, vánoční svátky v jednom stísněném pokoji azylového domu.
Už od konce léta žena, kterou deptaly kromě dluhů i zdravotní problémy, opět pracuje. V přestěhování jí však brání podmínka zaplatit kauci ve výši několika nájmů, což bývá v Kladně dvacet tisíc korun i více.
"Nejdříve jsem pro jednu firmu jezdila hlídat její objekty v Jenči, Dobrovízi a Pavlově. Tam jsem si ale přivydělala málo. V prosinci jsem však nastoupila, zatím brigádně, jako ostraha v místní továrně firmy Lego," říká. Její výdělek za prvních 23 nočních směn by měl dosáhnout ke dvaceti tisícům hrubého, k tomu ještě dostane náborový příspěvek deset tisíc. "Hned začnu odkládat peníze na byt," je rozhodnutá.
V součtu se sociálními dávkami má možnost konečně něco ušetřit. Šimková nyní dostává pět tisíc na bydlení v azylovém domě plus pobírá přes tři tisíce dávky v hmotné nouzi, pomáhají jí i stravenky a dětské přídavky. Celkově tvoří pomoc od státu přes deset tisíc korun.
"Z těch peněz, včetně výdělku, mi však nezbývalo prakticky nic. Platím ale Vendule stravné, internát, na cestování, kapesné plus náš život s Veronikou, která mě také samozřejmě stojí nějaké peníze. Třeba teď jí musím například zase zaplatit školu v přírodě, nové brýle, stále něco," popisuje.
Do svízelné situace Šárku Šimkovou přivedly dluhy, které nadělala se svým druhým manželem. V řadě bydlišť nezaplatili za elektřinu, plyn, topení či nájem. Brzy se dočkali exekucí. "První byly u manžela kvůli výživnému, to bylo v letech 2002, 2003, později přišly i ty za energie, z nichž část už byla mých."
Celkem se vyšplhaly zhruba na sto tisíc. Přesnou výši ale Šimková nezná. "Dvacet až čtyřicet tisíc dlužím za energie a nájem ve svých předchozích bydlištích, na ty mám exekuce. Kolik to je ale s úroky a odměnami a náklady exekutorů, netuším. K tomu dlužím kolem padesáti až šedesáti tisíc na výživném na tři děti z předchozího manželství," vypočítává.
V roce 2015, po čtrnácti letech manželství sužovaného akutním nedostatkem peněz, se pár rozvedl. Životní úroveň rodiny pak ještě poklesla. Dcery nejezdily kromě jednodenních výletů se školou nikam. Lyžařský výcvik se jich netýkal, stejně jako dovolená. Nechodily ani do školní jídelny, matka jim vařila levná jídla. "Málo masa, hodně omáček a polévek," říká žena. Skromný život a nutnost šetřit se pro trojici ani nyní nemění. "Nakupujeme co nejlevněji. Já vařím, oblečení máme jen ze second handu. A až budu nyní odkládat na kauci, budeme muset měsíc vydržet ještě skromněji," říká.
Samoživitelky jsou nejohroženější
Podle statistik patří právě rodiny samoživitelek mezi nejohroženější chudobou. Nízké příjmy a sociální vyloučení ohrožují podle Českého statistického úřadu třetinu z nich. Nejenže mají obecně nižší výdělky, tři z deseti samoživitelek vůbec nedostávají výživné. Podle výsledků květnového průzkumu organizace Klub svobodných matek chodí alimenty pravidelně jen 56 procentům matek s dětmi. Například ovoce a zeleninu kupuje několikrát týdně jen čtvrtina neúplných domácností. Bezmála pětina vůbec nebo jen ve slevě.
Šimková přitom prožila hezké dětství a dlouho nic nenasvědčovalo tomu, že by se měla někdy dostat na okraj společnosti. Narodila se v roce 1965 v kladenské čtvrti Rozdělov, žila s rodiči a prarodiči v rodinném domku. Ve stejné čtvrti chodila do základní školy, vyučila se prodavačkou a ještě na učňovské škole se jí v 18 letech narodila první dcera. Brzy po vyučení druhá a o šest let později ještě syn. Mezitím se vdala za strojvedoucího staršího o sedm let a pracovala jako prodavačka, na poště, v pekárně, jako dělnice v Kovopodniku. Rodina tehdy bydlela v pěkném třípokojovém bytě, měla průměrné příjmy i život.
Po 17 letech se však s manželem kvůli jinému muži rozvedla, děti zůstaly na výchovu otci. V roce 2001 se tak vdala podruhé za vyučeného zedníka, se kterým má dvě dcery. Od té chvíle začaly její finanční potíže. Její nový muž trvale nepracoval, a kvůli neplacení výživného na dva syny z předchozího manželství se dokonce dostal na rok do vězení. Nouze tak vedla až ke kočovnému životu.
Přes léto dokonce rodina několikrát žila pod stanem v kempu, kde Šimková získala brigádu. "V té době se nám měsíčně s dávkami a přídavky sešlo pět až osm tisíc, jít pod stan do kempu na Berounce se hodilo," vzpomíná. Dcerám rodiče říkali, že jsou vlastně na dovolené. "I když se opakovala několik let a byli jsme tam vždy celé prázdniny."
Nejhorší časy už má snad žena za sebou. Dluhy ale není schopná splácet ani nyní. Pokud se ale její finanční situace zlepší, zvažuje podání návrhu na insolvenci. Záleží to ale i na dohodě s bývalým manželem, se kterým se pře o placení výživného na obě dcery, z nichž má oficiálně ve své péči jen tu mladší, stará se ale i o starší. "Nejdříve chci vyřešit bydlení, pak také být zaměstnaná, což mi v Legu slíbili, a získat starší dceru zpět do své péče," říká.
Dcery jí prý dělají radost. "Starší se učí na kuchařku a číšnici a je moc šikovná. Chválí si ji. Mladší se na základní škole dobře učí, měla i vyznamenání," chlubí se. Zato s dětmi z prvního manželství - Miroslavou (34), Stanislavou (33) a Jaroslavem (27) - se nestýká, přestože žijí také v Kladně. "Oni mi nikdy nezapomněli, že jsem se s jejich tátou rozvedla," říká.
