Liberec - Na Medal Plaza, jindy Benešově náměstí v centru Liberce, vrcholí přípravy na večerní ceremoniál předávání medailí.
Kromě osamělých chodců se začínají před radnici trousit i rozjásané hloučky norských fanoušků.
Náhle se mezi nimi objeví nenápadná skupinka padesátníků, ale i starších. Na krk si nasadí transparenty, z tašek vytáhnou letáky a demonstrace proti korupci v Liberci o šesti lidech, osmi novinářích a bezpočtu policistů v civilu začíná.
Před radnici je přivedla zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) o tom, jak se ve městě pod Ještědem a na místní Technické univerzitě hospodařilo s veřejnými penězi. Kontroloři totiž některá pochybení označili jako hraničící s podvodem.
Sami prý mají s českými úřady i samotným Libercem vlastní zkušenost. A ne příliš kladnou. "Nemůžu jen sedět doma. Vím, že tímhle asi nic moc nevyřeším, to je na Liberečácích, ale rád bych aspoň upozornil na to, co se tu děje," vysvětluje donkichotský počin Aleš Vébr z Českého Dubu.
Nepomáhejte korupci!
Dříve byl majitelem prosperujícího golfového hřiště pod Ještědem, dnes čelí žalobě kvůli maření vlastní exekuce. Tvrdí, že je nevinný. Prý se jen snažil zachránit svoji společnost Golf Ještěd, a to ve chvíli, kdy zjistil, že se zřejmě stal obětí severočeské konkurzní mafie.
Stejně jako v nejznámějším případě zmanipulovaných konkurzů soudcem Berkou i jeho firma se prý měla dostat do konkurzu úmyslně, aby její cena klesla. "Musíme se držet v hloučku," volá na své kolegy.
Šestice přechází z jednoho konce náměstí na druhé, kolem blikají fotoaparáty, nejen novinářské.
Jediná žena v hloučku rozdává letáky. Jsou v češtině i v norštině. "Nepomáhejte organizované české korupci při MS v lyžování v Liberci! Zdravíme návštěvníky MS v klasickém lyžování a současně vás prosíme o pomoc!" stojí v prohlášení.
Silný příběh se pojí i s druhým demonstrantem - Eduardem Štolbou - emigrantem, který utekl před komunisty do Norska. Po sametové revoluci se vrátil a začal na severu Čech začal zpracovávat norské ryby.
Podivnými machinacemi, do kterých byly zřejmě zapletené i špičky ústecké ODS, o ni ale přišel a ještě k tomu se jej snažili vydírat konkurzní správci. Janu Zedníčkovi a jeho společníkům z liberecké společnosti Prof za úplatkářství potvrdil tento týden krajský soud v Liberci rok a půl vězení nepodmíněně.
Náhrady za ztracenou továrnu se však zatím nedočkal. Kvůli zmařeným investicím hrozí České republice mezinárodní arbitráží. "Mám sport rád, ale to, co se kolem něj děje tady, to nemá se sportem nic společného. Jak se z šampionátu mají lidé radovat, když ví, co se tu děje?" říká bývalý vrcholový atlet, který trénoval i norskou desetibojařskou reprezentaci.
"Vždyť tady lidi vůbec nejsou, mnozí dokonce odjeli raději pryč," kývne hlavou směrem k prázdnému náměstí. "Když se bavím s Nory, sami říkají, že nechápou, proč je tu tak málo lidí, tak se jim to snažím vysvětlit." Norští sportovní fanoušci se s ním dávali do řeči. Většina spíš ale jen pozorovala nezvyklou skupinku, tiše přecházející náměstím sem a tam.
Stejně zaraženě sledovali demonstraci kolemjdoucí. "Nechápu, co to je. Ano, to s těmi miliardami je hrozný, a osobně doufám, že za to někoho zavřou, ale nevím, jestli toto nazvat demonstrací. Ale každý může projevit svůj názor, tak proč ne takhle," komentovala vystoupení drobná blondýnka, která právě dostala jeden z letáků. Představila se jako Jana z Liberce. Víc o sobě neprozradila.
Demonstrantům se naopak pečlivě dívali pod ruce muži, kteří nevypadali ani jako sportovní fanoušci, ani jako lidé spěchající z práce.
"Ano, jsme od policie," přiznává muž středního věku v červenobílé sportovní bundě. "Ne, my tady nejsme kvůli nim," tvrdí s tím, že ani neví, co se má na náměstí dít. "Oni demonstrují? To jako budou nějaké proslovy? A vy k nim patříte?" Poté, co zjistí, že mluví s novináři, loučí se.
Demonstranti po hodině opouštějí náměstí a vydávají se na pouť centrem Liberce.
