Kde hrozí výbuch

Největší schopnost vyvolat vyhrocený společenský střet v sobě logicky skrývají otázky, u jejichž odpovědí je veřejnost silně nejednotná a jež lidé zároveň považují za důležité, takže vznikají dva početné a motivované tábory.

V současném Česku tyto charakteristiky splňuje více témat a příkladem jsou i dvě velmi aktuální, která souvisí s ruskou agresí proti Ukrajině. Podle 46 procent respondentů je jejím jednoznačným viníkem Moskva, nezanedbatelných 17 procent lidí ale přičítá válku k tíži Severoatlantické alianci. Co se pak týká postojů české společnosti k přijímání ukrajinských běženců, myslí si 42 procent lidí, že stát při řešení uprchlické vlny selhal, opačný názor zastává 19 procent populace. Ostatní se nacházejí někde uprostřed mezi dvěma vyhraněnými póly.

Výrazně nás dělí také pohled na očkování proti covidu-19, stejnopohlavní sňatky či progresivní danění, které by bohaté nutilo odvádět z jejich příjmů vyšší procenta než chudé.

Z výsledků výzkumu je také zřejmé, jak výbušným by se pro Česko mohlo stát případné vyhlášení referenda o (ne)setrvání v Evropské unii. Jakmile by se dostalo na pořad dne, začaly by dva silně vyhraněné tábory svádět boj o třetinu nerozhodnutých. Pro vystoupení je dnes 28 procent obyvatel, 40 procent jich chce zůstat. Ale pouhá čtvrtina z těch druhých považuje tuto otázku za zásadní.

Nad čím jsme ochotni se dohadovat

Další skupina témat dělí Čechy podobně silně jako ta předchozí, nejde ale o věci, které by pro nás byly tak zásadní – dveře k oponentům se tedy v těchto případech nezabuchují úplně. A šanci na klidnější debatu zvyšuje i fakt, že u těchto bodů zpravidla více lidí zastává nevyhraněnou středovou pozici.

Příkladem může být opět pohled na přijímání ukrajinských běženců. Jak už bylo řečeno, více než dvě pětiny populace si sice myslí, že stát uprchlickou krizi nezvládl, proti samotnému příchodu těch, kdo utíkají před válkou, se ale staví výrazně méně lidí. A pro pouhých šest procent je jejich odmítavý postoj důležitý, přičemž přesně opačný pohled, tedy že bychom uprchlíky určitě přijímat měli, rázně zastavá osm procent společnosti. Jde tedy o téma, které Čechy sice dělí, nikoli ale na dvě zcela nesmiřitelné skupiny, hodně lidí v pohledu na něj zaujímá nevyhraněnou pozici.

Podobná situace pak panuje i u názoru na uplatnění žen ve společnosti či na šance dosáhnout společenského úspěchu.

Jistoty, které mohou i škodit

Samostatnou kategorii představují okruhy, které nás téměř nerozdělují, zároveň je ale zdejší veřejnost považuje za velice důležité. Kupříkladu co se sociálních dávek týká, shodují se Češi – jak už bylo řečeno –, že zde dochází k jejich častému zneužívání a že je čerpají i lidé, kteří si je nezaslouží. Podobně silně se tuzemská společnost schází i v názoru, že místním politikům jde především o vlastní prospěch a nelze jim důvěřovat. Opačný názor zastává v obou případech jen minimum lidí.

Radost ze souznění tlumí fakt, že má dosti destruktivní podobu. Politická reprezentace se nyní prokazatelně snaží o zefektivnění nejrůznějších podpor. Pokud jí ale většina společnosti stejně nevěří, je odsouzena k neúspěchu, i kdyby přicházela se sebelepšími a sebefunkčnějšími recepty.

V jiných případech však zase může silná shoda veřejnosti vládě naopak uvolnit ruce k přijímání klíčových a náročných reforem. Ještě přednedávnem třeba značná část lidí odmítala uznat, že by je ohrožovala změna klimatu, nyní už si něco takového myslí jen pět procent společnosti. Naproti tomu polovina (51 procent) je jednoznačně přesvědčena o opaku. A pro čtvrtinu z ní pak jde o věc, která si zaslouží prioritní řešení.

Naděje na posun

Otázky, které zdejší veřejnost příliš nerozdělují – a navíc pro ni ani nejsou nijak zvlášť důležité – vypadají na první pohled jako nezajímavé. Právě ony ale nabízejí jedinečnou šanci k debatě a žádoucím společenským posunům.

Vezměme si například postoje k Romům. Ukazuje se sice, že stále jen minimum obyvatel uznává jejich znevýhodnění, ale po dlouhých letech, během kterých se jednalo o téma, jež mělo sílu hnát většinu proti menšině, jej dnes považuje za důležité pouze zlomek populace – což by mohlo otevírat příležitost k diskusi zbavené nenávistných emocí.

Bez hlubokých výchozích zákopů se pak nyní Češi zdají být připraveni také k rozpravě o vlivu velkých ekonomických hráčů na chod státu, o vztahu mezi ekologií a ekonomikou či o přínosech a nevýhodách globalizace.

Pokud politici hledají témata, jež by mohla oslovit široké skupiny lidí i mimo jejich tradiční voličskou bublinu, mohou je najít právě zde.