Jak je možné, že za šest let, co jste v Česku, znáte Prahu i mnohé části naší země lépe než mnozí Češi, kteří tu prožili celý život?

To je otázkou toho, co má člověk rád. Strašně rád cestuji, strašně rád poznávám nová místa, a to nejen ta, kde jsem bydlel nebo bydlím, ale i jejich okolí. Je to také tím, že se zajímám o geografii. Když jsem odjížděl z Ruska, nechtěl jsem se stát světoobčanem. Chtěl jsem najít zemi, do které se zamiluji a se kterou se budu moci identifikovat. A Česká republika se tou zemí stala. Proto je mojí vášní cestovat po ní a dozvídat se nové a nové věci a ukazovat je ostatním.

Proč jste se rozhodl zrovna pro Česko? Co jste o něm věděl v době, kdy jste žil v Rusku?

To, že jsem se přestěhoval do Česka, byla nejšťastnější náhoda mého života. V sedmnácti letech jsem se rozhodl, že půjdu studovat do zahraničí. Českou republiku jsem do té doby vůbec neznal. Myslel jsem si, že je to nějaký státeček v ryze východní Evropě, co se podobá Bulharsku, Srbsku nebo Polsku. Měl jsem představu, že je to poměrně konzervativní a nábožensky založená země.

Proč jste se tedy rozhodl jít sem studovat?

Moje maminka věděla, že jsem se necítil v Rusku úplně nejlépe. Přišla sama s nápadem, že bych mohl vyzkoušet Česko, jelikož je to tady levné, což věděla díky tomu, že tu studoval syn její kolegyně.

Proč jste se v Rusku necítil dobře? 

Rusko šlo zhruba od počátku 21. století cestou dedemokratizace a už jako malý jsem cítil, že je to všem jedno. Všímal jsem si postupného upevňování autoritářské moci, omezování médií, útoků na lidská práva nebo na politickou opozici. A občanská společnost to téměř nereflektovala a nekladla žádný odpor, protože země ekonomicky rostla.

Čili necítil jsem se dobře z politických i ekonomických důvodů. Věděl jsem, že v Evropě je kvalita života mnohem vyšší, že spousta věcí funguje úplně jinak. To se samozřejmě v Rusku ví. Existuje internet, není problém si najít, jak vypadají evropská města a jak se žije jinde. A také z důvodů sociálních, protože jsem viděl, že Rusko se nevyvíjí liberálním ani globalizovaným směrem jako vyspělé země.

Nemáte téměř žádný přízvuk. Jak se vám povedlo se naučit tak dobře česky?

Hlavně láskou. Když má člověk nějakou zemi rád, má rád její kulturu a její jazyk, tak mu to jde mnohem lépe, rychleji a úspěšněji, než když se někdo učí jazyk z čistě pragmatických důvodů. Já ale vím, že čeština je krásná, a česky se mluví v mé nejoblíbenější zemi. Mě na češtině fascinují především délky, naprostá nádhera je třeba slovo "odpočítávání". Je to krásný a bohatý jazyk. Člověk musí být pilný. Chodil jsem na intenzivní kurzy a měl jsem dobré učitele, potkával jsem lidi, kteří mě motivují.

Hlášení zastávek je v Česku umění

Máte v české společnosti nějaké jazykové vzory, třeba ve veřejně známých osobnostech?

Aniž by to věděla, tak mě velmi ovlivnila Dagmar Hazdrová, která hlásí zastávky v pražské hromadné dopravě. Má krásnou výslovnost a krásný hlas, zároveň i docela zajímavou minulost. Pracovala v rozhlase v roce 1968, odkud musela za normalizace odejít. Ale čeština v jejím podání zní zkrátka ještě lépe než u běžných mluvčích. Hlášení zastávek je v Česku vůbec umění, moc se mi líbí i hlášení v Českých drahách.  

Co byste poradil cizincům, kteří s češtinou bojují?

Hlavně se učit jazyk, ke kterému má člověk nějaký vztah, nebo si utvořit vztah k té kultuře nebo zemi jako takové. Také bez píle to určitě nejde. A samozřejmě vybrat si správné jazykové kurzy. Já jsem chodil na ty od Univerzity Karlovy a myslím si, že jsou jedny z nejlepších na trhu. Také jsem se hodně díval na Českou televizi a zapisoval jsem si neznámá slovíčka.

Máte nějaké české slovo, které vám doteď dělá problém?

Rozhodně. Třeba hořčice.

Na svém Instagramu tisícům Čechů ukazujete krásy nejen Prahy. Máte tip na nějaká místa, která jsou podle vás Pražany neobjevená?

Takových míst je spousta. Mohu jmenovat například Tichou Šárku, což je část Šáreckého údolí, která není tak populární jako Divoká Šárka a je tam výrazně méně lidí.

Také všem doporučuji jednu z nejzajímavějších cest po okraji Prahy, a to z Kolodějů do Královic, kde se vůbec nebude cítit jako ve městě. Jsou to městské části, které zná jen málo Pražanů. Málokdo tam byl, ale ta cesta je moc krásná a člověk se tam cítí skoro jako v Pošumaví, protože okolo jsou louky a pole, mírně svažitá krajina či menší lesíky a jezero. Také mám moc rád Dívčí hrady, které jsou nádherné.

Každému doporučuji také Lipence, což je také moc hezká městská část, odkud lze pěšky dojít jak k Vltavě, tak k Berounce. Je tam lávka, která vede z Prahy do Černošic, což je podle mě také jakýsi pražský unikát. Velká skála v Bohnicích je také krásná. Myslím si, že tato městská část je zajímavější, než si lidé myslí. Ano, jsou tam paneláky, ale také spousta krásné přírody. Také Sedlecké skály, jedny z nejimpozantnějších skal v celé Praze, kde také nikdo není. Tam je možné vidět krásný západ slunce, aniž byste potkali jediného člověka. Těch míst je celá řada, ale nedokážu všechny jmenovat.

Máte pocit, že Pražané znají své rodné město málo?

To záleží na jednotlivcích. Já myslím, že Češi mají hodně rádi procházky a třeba v Praze je to městské prostředí mnohem přátelštější pro pěší turistiku než v Rusku. Někdo třeba pracuje a nemá tolik času na procházky a zná hlavně místa, kde bydlí a kam chodí do zaměstnání. Ale myslím, že i lidem, kteří znají Prahu dobře, je město vždycky schopno nabídnout něco nového. Já se procházím po Praze opravdu hodně a stejně mě vždycky překvapí. I kdyby se tu člověk procházel 60 let, tak se Praha vyvíjí a neustále mění, ačkoli jádro zůstává autentické.

Svým sledujícím ukazujete i místa napříč Českem. Jaká města vás nejvíc nadchla?

Moje nejoblíbenější město mimo Prahu je Tábor, kterým jsem byl naprosto okouzlen. Tábor je podle mě geniální tím, jak byl projektován, jak je urbanisticky zařazen do krajiny a jak na sebe jednotlivé části navazují. Nádherné je historické centrum se středověkými uličkami, na které navazuje krásná promenáda.

Také tam není moc vizuálního smogu, což je podle mě velký problém většiny českých měst. V Táboře to však krásně zvládli a vypadá to tam velmi kultivovaně. Navíc se nachází mezi dvěma vodními plochami - řekou Lužnicí a vodní nadrží, kde se lidé koupou nebo sportují. Je to skvělé město i pro cyklovýlety a i sídliště jsou tam koncipována poměrně šťastně.

Jsou nějaká další města, kam byste doporučil si udělat výlet?

Jedním z mých nejmilejších měst jsou Pardubice, ačkoli spousta lidí, kteří tam žijí, to nechápe. Já si ale myslím, že jsou krásné tím, že mají neuvěřitelně dobře propracovaná veřejná prostranství. Neviděl jsem modernější park v Česku, než je pardubický Podzámecký park. Ani Stromovka není tak moderní. Impozantní jsou také automatické mlýny, kde by mělo být kulturně-společenské centrum. A podle mě mají jedno z nejkrásnějších českých náměstí.

Ale nemůžu nezmínit také můj oblíbený městys Frymburk na Lipně. To je naprosto kouzelné místo. Je to součást jednoho ze dvou okresů Česka, kde je nejnižší hustota zalidnění, takže je tam nejvíce přírody a nejméně lidí. Když se mi stýská po ruské přírodě, tak jedu do Pošumaví. A Frymburk je nádherné místo, které je obklopené vodou ze tří stran. Jezdím tam každý rok. Je to taková moje tradice, takže letos pojedu zase.

Kam byste se rád ještě podíval?

Na Sněžku. Naprosté překvapení, ale nebyl jsem v Krkonoších. To je hrozné. Sněžka je nejimpozantnější hora v Česku. Viděl jsem spoustu fotek, moc rád bych viděl také Mapu republiky, místo, kde může sníh roztát klidně až na začátku srpna. Tam se musím rozhodně podívat. Jen škoda, že tam nejsou nouzová nocoviště jako třeba na Šumavě a člověk tam nemůže legálně přespat ve stanu. Není tam ani úplně nejlepší spojení, takže to budu muset vymyslet logisticky a je potřeba to naplánovat. Já jsem ale typ, který se probudí a řekne si: "Dneska jedu tam." Ale to v Krkonoších moc nejde.

Také určitě stojí za zmínku poslední krajské město a poslední český kraj, kde jsem nebyl - Zlínský. Slyšel jsem, že tam prý člověk ještě může potkat na Valašsku babičky v šátcích, což mě fascinuje. Takže dokud nevymřou babičky v šátcích, tak tam rozhodně musím jet.

Je něco, co vás v Česku nějak výrazně překvapilo?

Spousta věcí. Nejzjevněji asi městská hromadná doprava. Česká republika je na tom z hlediska hromadné dopravy opravdu velmi dobře. Když si někdo stěžuje na MHD v Praze, tak mu říkám, že v mé rodné Ufě, která je stejně velká, nejezdí v noci nic. Neexistují tam jízdní řády, a když už někde nějaký visí, tak se na něj nedá spolehnout. Člověk prostě přijde na zastávku a čeká, jestli něco přijede. Po deváté hodině se už nikam nedostanete, jen ty nejturističtější části mají některé spoje maximálně do 23 hodin. Ten systém je naprosto nesnesitelný.

Jsem si zcela jistý, že když se nějaký Čech ocitne v Ufě, tak je tím šokován, protože je to moderní město, kde jsou jak historické památky, tak obchodní centra, kavárny a nejrůznější podniky, ale doprava absolutně vůbec nefunguje, stejně jako na mnoha místech v Rusku.

Většina Čechů by se asi divila, že chválíte zrovna dopravu.

Samozřejmě na všem se dá pracovat, ale podle mě je pražská, a vůbec česká doprava naprosto skvělá. Také mě hodně překvapil celkový stav infrastruktury. I když si tu všichni stěžujeme, že je všechno špatně a nic nefunguje, tak se tomu musím usmívat. Když jsem přijel, tak jsem byl v šoku, v jak dobrém stavu jsou tu centra i mnohých malých měst a v jakém stavu je tu infrastruktura.

Chápu, že to není ideální. Samozřejmě, Moskva je na tom úplně jinak, to je opravdu světové město, ale zbytek Ruska, včetně těch velkých milionových měst, je na tom hrozně. Centra měst vypadají úplně jinak. Paneláky vypadají jinak. Téměř vůbec se netřídí odpad, je to jiný svět. Ale samozřejmě Česko je mnohem bohatší a rozvinutější země.

Existuje nějaká oblast, ve které je Rusko lepší a mohlo by být pro Česko inspirací?

Jsou to oblasti, které nesouvisejí s ruskou naprosto neefektivní státní správou, jako je například gastronomie. Říká se také, že design je obecně v Rusku na lepší úrovni, ale tomu úplně nerozumím. Také je v Rusku mnoho obchodů, často i v menších městech, které fungují nonstop.

Zároveň jsou to často věci, které souvisejí s velikostí národa a s tím, že je ruština velký a rozšířený jazyk, kterým mluví zhruba 200 milionů lidí, což je patnáctkrát více než u češtiny. Ačkoli svoboda médií je na špatné úrovni, tak má člověk k dispozici třeba sto televizních kanálů, na Wikipedii je článek téměř o všem, nač si vzpomenete, nabídka youtuberů je neuvěřitelně pestrá.

Na ruském YouTube najde člověk téměř všechno. Když někdo chce najít feministickou blogerku, není problém. Jsou jich stovky a budou mít klidně desetitisíce odběratelů, i když sexismus a přístup k feminismu jsou v Rusku poměrně velký problém. Když chcete najít babičku, která točí videa o tom, jak sází rostlinky na zahradě, najdete ji a bude mít desetitisíce odběratelů.

Sám pomáháte dětem cizinců ve svém zaměstnání v neziskové organizaci. Vychováváte v nich stejné milovníky Česka, jakým jste vy sám?

Věřím, že láska k místu pobytu se rodí v přátelském a bezpečném prostředí, ve kterém se dítě cítí sebevědomě a necítí se být znevýhodněno. Přesně takové prostředí se snažím v rámci své činnosti dětem poskytnout. Není sice žádná garance, že se z dětí, které navštěvují naše aktivity, stanou stejně vášniví milovníci Česka, jako jsem já, nicméně jsem přesvědčen, že se tu budou cítit více doma, že se začnou s Českem více identifikovat a že si nakonec naši krásnou zemi oblíbí trochu více než předtím.