Učitel ZŠ Solidarita Pavel Bobek | Foto: Global Teacher Prize

Pavel Bobek, učitel Základní školy Solidarita v Praze a finalista Global Teacher Prize 2022

Nemá cenu učit žáky naslepo - naopak je nutné, abychom neustále ověřovali, nakolik aktuální látku pochopili. Jedině tak můžeme udělat informovaný úsudek o tom, zda se v tom, co se právě učíme, můžeme posunout o další krůček dopředu a dobrat se toho, jestli ve třídě někdo potřebuje extra podporu. Proto je formativní hodnocení jedním z hlavních pilířů mé výuky. 

Paleta způsobů, jak zjistit, zda je celá třída nadále na palubě a jestli jsme náhodou někoho nepoztráceli, je široká: mohu zadat úkol, který žáci vypracují na mazací tabulky, které na povel zvednou nad hlavu - a já mám hned přehled o tom, jak jim co jde. Mohu po nich chtít, aby souhlasně dávali palec nahoru, nebo naopak dolů pro nesouhlas. Mohu je vystavit před obvyklou chybu a chtít po nich, aby ukázali na místo ve větě, kde k chybě došlo, vysvětlili to spolužákovi a navrhli způsoby zlepšení. Někdy stačí dát po otázce ruku k uchu a nechat celou třídu sborově skandovat odpověď.

Aby se ale kolečko zpětné vazby uzavřelo, nestačí jen zjišťovat, jak na tom žáci jsou. Je nutné také reagovat a v tom je ta formativnost. Někdy stačí úsměv nebo malý posunek, aby žák věděl, že si jeho pokroku a práce všímáte. Jindy je potřeba podpořit jednotlivce, s celou třídou se vrátit k něčemu, čemu nerozumí, nebo - a i to se může stát - zkusit látku vysvětlit nanovo.

Když učíme tímto způsobem, měli by všichni žáci dobře prospívat. A protože co nám jde, to nás také baví, zvyšuje taková výuka také motivaci - jak žáků pro daný předmět, tak nakonec i učitelů. Není nic lepšího než pracovat se třídou, kde je cítit zájem a radost z učení. Učit formativně je tedy win-win jak pro ty, kdo sedí v lavicích, tak i pro člověka za katedrou.