Roman Ziegler, ředitel 8. základní školy Most
S formativním hodnocením máme ve škole výborné zkušenosti, i když jsme stále v procesu učení se - tedy jsme to i my sami, učitelky a učitelé, kteří se učíme, jak na to. Zcela konkrétně se mi osvědčuje například ponechání prostoru pro všechny žáky k vyjádření se (žáci odpovídají nejprve sami sobě ve dvojicích, či najednou na tabulku), průběžně si vyhodnocujeme učební pokrok, ať už v hodině, nebo po celé lekci.
Rád pracuji s kritérii kvality při úkolech žáků, přičemž kritéria si tvoří sami žáci. Snažím se, aby se žáci sebeřídili (například si vyberou různou obtížnost textu, volí si pisatelský úkol). Za úplný základ pro zavádění formativního hodnocení (ale nejen pro ně) považuji klima ve třídě, které je bezpečné, bez posměchu za odpověď, a to jak ze strany žáků, tak nás učitelů. Než pokračuji v probíraných tématech, ověřuji si, jaký dopad měla má výuka a zda se mi povedlo dosáhnout vytyčených cílů, takže součástí výuky bývá většinou nějaká reflektivní úloha, práce.
Své lekce plánuji pozpátku, tedy od stanovení cíle lekce (a to jak oborového, tak kompetenčního - tedy nejen jakou látku se žáci naučí, ale co se při tom naučí z nejrůznějších dovedností) přes stavbu lekce, volbu textů až po konkrétní metody, které použiji. Žáci při výuce hojně spolupracují. Také zcela měním pohled žáků na chybu - neustále se snažím zdůrazňovat, že chyba je kamarád, který mi pomůže lépe se učit. Při formativním hodnocení nehodnotíme žáky v procesu učení, ale až po jeho ukončení.