Když americká firma Draken International kupovala v polovině roku 2014 osmnáct českých bitevníků L-159 Alca, ocenil je generální ředitel společnosti Jared Isaacman pro Český rozhlas následovně: "Žádný jiný typ letadla téhle kategorie nemá takové náklady na provoz v poměru ke schopnostem stroje a jeho spolehlivosti."
Draken dnes využívá bitevníky z Aera Vodochody pro nejrůznější simulace ohrožení, pro výzkum a vývoj, ale i další podpůrné tréninkové programy amerického ministerstva obrany či spojenců USA. "Máme takovou důvěru v drak letadla a jeho schopnosti, že L-159 nejspíš předčí naše původní očekávání," dodal tehdy Isaacman. Drakem se rozumí konstrukce letadla. "Snadno si umím představit, že stroje budou plnit různé služby v Evropě pro partnery z NATO," prohlásil šéf americké firmy.
Draken je majitelem největší soukromé flotily vojenských proudových letounů na světě. Díky smlouvě s americkým ministerstvem obrany poskytuje stroje k nejrůznějším formám výcviku. Tento osud tak nyní v USA mají i české bitevníky L-159.
Nezanedbatelnou roli sehrálo před časem čtrnáct těchto letounů i při porážce Islámského státu, džihádistické organizace, která v letech 2014 až 2019 ovládala rozsáhlá území v Iráku a v Sýrii. S expertní i logistickou podporou Aera a českého letectva je obsluhovali iráčtí letci.
"Bitevník prokázal v Iráku až neskutečné výsledky v podpoře pozemních jednotek. Osvědčil se navíc v nesmírně tvrdých klimatických podmínkách," konstatuje Milan Mikulecký, jenž za české ministerstvo obrany koordinoval dodání letounu L-159 iráckému letectvu.
Podobná slova jako Isaacman či Mikulecký má pro letoun z Aera Vodochody i velitel 21. čáslavské základny taktického letectva Jaroslav Míka, pilot nadzvukové stíhačky JAS-39 Gripen, na kterou přešel právě z L-159.
"Začali jsme s bitevníkem naplno létat právě před dvaceti lety v roce 2001. A zcela to změnilo naše taktické letectvo. Avionika i zbrojní systémy bitevníku jsou totiž v podstatě identické jako u americké stíhačky F-16, což nám konečně umožnilo cvičit taktiku a postupy vyspělých letectev NATO. Jinými slovy: otevřeli jsme se leteckému světu našich západních spojenců. V tomto přechodu sehrál bitevník L-159 naprosto klíčovou roli. Toho si na něm také cením nejvíce," vysvětluje Míka.
I podle něj je český letoun vhodný do konfliktů, jako byl ten s Islámským státem, nebo do války, jaká se v posledních letech odehrávala v Afghánistánu.
Nejdůležitější na českém bitevníku je podle leteckých expertů špičkový zbraňový systém, schopnost nést inteligentní munici, přítomnost výkonného radiolokátoru a radarového výstražného systému. Kvůli němu dá velkou práci bitevník i cvičně "sestřelit". A jak připomíná Míka, letadlo plní hned dvě role - vojenskou a výcvikovou.
"Byl tak ostatně od začátku konstruován," říká tehdejší šéf vojenského programu Aera a pozdější jeho prezident Viktor Kučera.
Nescházelo přitom mnoho, aby někdejší vládnoucí i opoziční politická garnitura poslala celý projekt L-159 ke dnu. "Zejména ČSSD podnikala vše pro to, aby ten letoun zařízla," svěřil se pod podmínkou anonymity někdejší vysoce postavený ekonomický diplomat. Odkazuje na dobu z přelomu století, kdy Česku vládl menšinový kabinet Miloše Zemana (ČSSD) tolerovaný opoziční ODS.
Po dvaceti letech provozu jde přitom podle velitele čáslavské základny Jaroslava Míky o světově "top" výcvikový letoun.
"Je na hraně mezi čistě výcvikovým a bojovým letounem. Z tohoto hlediska jde o výtečný stroj. Lze ho ale také cvičně využívat jako agresora anebo k výcviku vzdušné podpory pozemních jednotek. Bojové použití v evropském kontextu chápu po těch dvaceti letech už jen jako přidanou hodnotu. V reálném boji bych do místa konfliktu poslal nejdříve nadzvukové stíhačky a teprve po nich na dokončení operace bitevníky L-159," shrnuje Míka.
Slavná Tvrdíkova věta rázem vše změnila
Redakce Aktuálně.cz oslovila proto letce, průmyslníky, politiky, bezpečnostní analytiky či letecké konstruktéry (někteří se do diskuse zapojili jen pod podmínkou anonymity), s jejichž pomocí nahlédla do zákulisí mnohdy dramatického vzniku a málem i zániku nyní ceněného českého letounu.
Téměř legendární je v tomto příběhu věta Jaroslava Tvrdíka (ČSSD), který byl v Zemanově vládě ministrem obrany. O bitevním letounu prohlásil, že "ohrožuje české vojenské piloty víc než jejich protivník". Pro exportní plány Aera, ale i pro samotný stroj mělo Tvrdíkovo prohlášení devastující účinky, z nichž se firma i bitevník vzpamatovávaly léta.
"Exportní ambice letounu tahle Tvrdíkova věta zcela zrušila," vzpomíná jeden z českých průmyslníků, který si nepřál zveřejnit své jméno.
Milan Mikulecký to vidí ještě ostřeji: "Nerad používám silná slova či zkratkovitá přirovnání, avšak pokud jde o tuto zmíněnou větu, a tedy i letoun L-159, tak je chápu jako pomník omezenosti politiků a servilnosti generálů, kteří mění názory podle toho, kdo je zrovna u moci."
S kritikou souhlasí i Miroslav Kostelka (nestraník), Tvrdíkův nástupce na ministerstvu obrany v kabinetu Vladimíra Špidly (ČSSD), který Zemana vystřídal po volbách v roce 2002. "Tvrdíkovo prohlášení o bitevníku byla jen těžko napravitelná chyba. Ambice letounu - i ty exportní - to ohromně poškodilo," hodnotí po letech tehdejší dění.
Ve své době Kostelka dokonce reagoval na stanovisko svého předchůdce tak, že po dohodě s Aerem absolvoval v bitevníku spolu s pilotem obtížnější tréninkový let. "Řekl jsem už tehdy po přistání a říkám to znovu i dnes: je to vynikající letoun i s celým pozemním logistickým systémem. A na tom se podle mě nic nezměnilo ani dnes, po dvaceti letech. Pro určitý typ konfliktu je to přímo ideální letoun," říká dnes.
Jaroslav Tvrdík, nyní předseda představenstva fotbalového klubu SK Slavia, s odstupem dvaceti let ovšem namítá, že "na projevu ministra obrany k vyhodnocení roku (bitevník kritizoval právě při této příležitosti - pozn. red.), který má desítky stran, se podílejí různí zpracovatelé ze všech úseků resortu. Ministr ho přednáší, nepíše ho." A nakonec dodává: "Jsem rád, že je letoun úspěšný a daří se mu."
Přezbrojení na pokročilý letoun L-159 - dosud jeden z největších modernizačních projektů české armády - schválila úřednická vláda Josefa Tošovského v roce 1998. Svůj souhlas ovšem podmínila partnerstvím Aera Vodochody s americkým leteckým gigantem Boeing. Byl tak vytvořen základ k unikátnímu technicko-politickému partnerství a širokému zapojení českého průmyslu do struktury jedné z největších světových firem.
Volby ovšem poté vyhrála ČSSD a jedna z prvních otázek na adresu vedení Aera byla: "Je možné ten kontrakt zrušit a s ním i partnerství Boeingu?"
Letoun z Aera všichni nejdříve moc chtěli a pak zase nechtěli
Základy spolupráce s Američany se tak postupně změnily v trosky, na nichž naopak vznikalo nepřátelské prostředí vůči zásadnímu modernizačnímu projektu českého letectva a tím i vůči firmě Boeing a jejím záměrům v Česku. Rozjetý vývoj a výrobu bitevníku už ale nešlo zastavit. Respektive: šlo by to, ale za cenu neúnosných politických a zejména finančních ztrát.
"Vláda ČSSD to tedy nechala běžet, ale projekt ve skutečnosti nechtěla. No a ona Tvrdíkova věta? Ta byla už jen součástí této politiky ČSSD," dodává již zmíněný průmyslník.
Současně se podle oslovených expertů začalo hrát na tehdy velmi moderní a populární evropskou strunu: Chcete vstoupit do Evropské unie? Tak proč máte mít letouny s americkým motorem a vybavením? A proč mít vůbec v největší české zbrojovce amerického partnera?
Nakonec klíčová při vyjednávání byla otázka: K čemu vám vůbec bude české letadlo, když vám evropské švédsko-britské konsorcium BAE Systems nabízí špičkovou stíhačku JAS-39 Gripen?
Logicky se tak vynořil další argument v neprospěch českých bitevníků: Letoun L-159 a stíhačka Gripen se sice nestřetávají účelem, ale finančně. Provoz dvaasedmdesáti bitevníků a plánované flotily čtyřiadvaceti Gripenů byl najednou nad možnosti obranného rozpočtu.
Tlak BAE Systems, obchodního zástupce výrobce Gripenů, na politickou reprezentaci se přesto stupňoval, takže vláda sociálních demokratů (tehdy jednobarevná tolerovaná ODS) vyšla nakonec nabídce britsko-švédského konsorcia vstříc. Současně se tak ztotožnila s argumentem, že české bitevníky připravovaný nákup Gripenů jen brzdí (v důsledku ekonomických ztrát při katastrofálních povodních v roce 2002 si Česko nakonec nekoupilo, ale jen pronajalo pouze 14 Gripenů - pozn. red.).
"Politici bitevníky z Aera původně moc chtěli, avšak se změnou vlády je najednou nechtěli. A nejvíc vládnoucí garnituru štvalo, že ten projekt musí přece jen dokončit. Dělali tak alespoň vše pro to, aby ho zdiskreditovali," popsal Aktuálně.cz jeden z leteckých odborníků ČVUT, který rovněž nestál o zveřejnění svého jména.
Postup české vlády vyvolal u Američanů šok
"Vlastně je zázrak, že všechny ty podrazy a vyloženou nefér hru ten letoun přežil," dodává uznávaný expert na obrannou politiku a bezpečnostní analytik Bohuslav Pernica, mimo jiné autor dosud jediné analýzy, která se detailně věnuje projektu bitevníku L-159.
Příklon ke Gripenům a nedodržení záruk předchozího kabinetu Josefa Tošovského o podpoře byznysplánu Boeingu v Aeru byly pro Američany rozčarováním o podnikatelském prostředí, ale i dodržování jednou daných závazků. Při návštěvě protestujícího amerického velvyslance u premiéra Vladimíra Špidly (ČSSD) nebylo proto daleko k diplomatické roztržce. Do médií tak pronikla slova o zradě spojeneckých závazků.
Své nabídky na přezbrojení českého stíhacího letectva stáhly tak demonstrativně vzápětí po Američanech - s odvoláním na neprůhlednost výběru stíhaček - i ostatní západní dodavatelé.
"Politici ČSSD se dokonce naivně a hloupě snažili obvinit Američany z hrozícího krachu přezbrojení českého letectva bitevníky L-159. Socialisté proto vůči nim systematicky vytvářeli velmi negativní atmosféru. Tuhle hru ale Američané rychle prokoukli," dává nahlédnout pod pokličku tehdejšího dění kolem českého leteckého průmyslu tehdejší vysoce postavený diplomat.
"A když jim bylo jasné, že se definitivně nenaplní cíle jejich úzké spolupráce s českou vládou, že nevznikne politicko-technické spojenectví v leteckém průmyslu a že český kabinet Američany při modernizaci letectva oproti původním velkým plánům zkrátka a dobře nechce, tak Boeing začal do Aera Vodochody posílat jako své reprezentanty a vrcholové manažery úplné pitomce a trouby (Boeing vlastnil v Aeru sice vždy pod 50 procent akcií, ale rozhodovací pravomoci byly v jejich rukou - pozn. red.). Američané nemohli z Aera odejít hned, a tak couvali takhle postupně. A možná tak trochu jako odvetu za nefér jednání Čechů," doplňuje diplomat.
Miroslav Kostelka nicméně namítá, že jako ministr obrany nezaznamenal vůči bitevníku nějaké nepřátelství či zášť. "Že jsme se jich pak poloviny zbavili, tak to vyplývalo z koncepce rozvoje armády. Peněz bylo málo." Problémy s exportem podle něj vyplývaly i z toho, že letoun měl americký motor a některou avioniku, takže Američané blokovali některé zamýšlené prodeje. Připouští ale, že mohlo jít o odvetu za kroky české vlády.
Projekt úzké spolupráce Boeingu a českého leteckého průmyslu se v každém případě ocitl takříkajíc u ledu. Reálně tak hrozilo, že nákladný modernizační projekt měl být najednou v podstatě zlikvidován, bez ohledu na finanční ztráty.
Za malé peníze hodně muziky
Popisovaný příběh svědčí podle oslovených expertů o nekompetentnosti a nekoncepčnosti tehdejších politiků v obranné politice země. O mnoho lépe na tom ovšem nejsou při koordinaci kapacit zbrojního průmyslu, a tedy i nemalých finančních úspor podle Pernici ani další státy V4 - Polsko, Slovensko a Maďarsko.
"I z dnešního pohledu unikátní projekt bitevníků L-159 byl tak paradoxně dokončen navzdory tehdejší politické reprezentaci a její neexistující podpoře. To je ten hlavní problém a paradox těchto letounů. Trestuhodně se tak stal opuštěným sirotkem," tvrdí bezpečnostní analytik Bohuslav Pernica.
A pokračuje: "Neřekl bych ale, že přežil zázrakem, jak vyplývá z vaší otázky, nýbrž shodou okolností, vlastně jen náhodou. Tehdejší vlády tak promarnily a zcela zablokovaly příležitosti k jeho exportu. Jen těžko bychom asi hledali příklad, kdy politici hodí přes palubu špičkovou leteckou fabriku. A k těm náhodám patří podle mě i volba Drakenu, třebaže americká firma až moc dobře věděla, proč si český bitevník pořídila," analyzuje.
Milan Mikulecký, sám aktivní pilot, vysvětluje pravděpodobné motivy Drakenu: "Alca má bez přehánění úžasné letové vlastnosti. Za malé peníze odvádí opravdu hodně muziky. A mimořádné je i to, že za zlomek nákladů lze její avionické a zbraňové systémy vylepšit natolik, že půjde o ještě účinnější letoun."
Špičkové technologie versus knedlíková mentalita
Třebaže se tedy bitevník L-159 Alca prosadil navzdory českým politikům, není na druhé straně při dvacetiletém bilancování jeho služeb českému letectvu příliš důvodů k radosti.
Tehdejší prezident Aera Viktor Kučera vysvětluje: "Podobný vyspělý letecký projekt se prosadí i v exportu jen s opravdovou a přímou podporou státu. Neobejde se to bez jasné vize politiků o podpoře špičkových hi-tech technologií, které s výrobou letadel vždy souvisí. Každý vyspělý stát to tak dělá. Letecký průmysl za sebou totiž jako technologická špička táhne a formuje celá vědecká, výzkumná a výrobní odvětví. A když se to tak dělá, pak má i země jako Česko šanci uspět v tvrdé konkurenci výrobců letadel."
Příkladem podle Kučery může být desetimilionové Švédsko, jemuž jde o úroveň předvoje jeho průmyslu. "A letectví tu úroveň s technologickým pokrokem všude ve vyspělých zemích představuje," dodává někdejší prezident Aera.
VIDEO: Stíhačku F-35 jsme vylepšili a zbavili technických potíží, tvrdí US Air Force
