Praha - Před 157 lety se splnil sen mnoha generací Čechů. Dvacátého října 1860 vydal císař František Josef I. takzvaný Říjnový diplom, v němž slíbil svým národům - a tedy i našim předkům - zprovoznění zákonodárného parlamentu. Protože slib dodržel, konají se od té doby v českých zemích volby.
Až do vzniku samostatného Československa v roce 1918 byl problém hlavně s tím, kdo všechno má mít právo volit. Vedl se vleklý boj za odstranění tehdy platných překážek v podobě majetkových, stavovských, věkových či genderových omezení.
Paradoxně opačná situace nastala po roce 1948 s nástupem komunistické diktatury: volit sice mohl skoro každý, jenže kandidátka byla jen jedna - Národní fronty ovládané komunisty. Z voleb se stala "dobrovolně povinná" schvalovací fraška, kterou lidé navíc vnímali jako symbol pokoření.
Teprve po pádu komunismu v roce 1989 získala česká společnost znovu právo svobodně volit, jako tomu bylo už během celé první Československé republiky. V roce 1990 tomu odpovídala i dodnes rekordní polistopadová volební účast ve výši 96,8 procenta voličů.
"Jenže nadšení po prvních svobodných volbách postupně opadlo a nyní jsme se dostali do určité volební krize. V Čechách panuje nechuť k politice, což se odráží i na volební účasti," vysvětluje politolog Pavel Šaradín z Univerzity Palackého v Olomouci skutečnost, že k minulým volbám roku 2013 přišlo jen 59,48 procenta voličů.
