Byla to druhá bojová mise jediné české speciální jednotky. A přece byla mnohem tvrdší, než se čekalo. Sto dvacet nejlépe vycvičených bojovníků zažilo od konce května během půl roku přesně 34 útoků na svoji základnu.

Dopadlo na ni přes 60 raket. Přesto vojáci připravili desítky bojových operací a všichni se vrátili. "Byla to regulérní válka," tvrdí plukovník Ondrej Páleník, který jednotce velel. "Měli jsme štěstí, že jsme nikoho neztratili; padly stovky koaličních vojáků."

Jen placka v poušti

Během mise Trvalá svoboda se Češi ocitli na severu země ovládané Talibanem v Bagramu a pak na jihu v Kandaháru.

Základna prostějovské jednotky v Afghánistánu. | Foto: Armáda ČR

"Když jsme přijeli, viděli jsme jen placku v poušti. To snad ne?! Ale bylo to území vyčleněné pro naši jednotku. Nezbylo než se s chutí pustit do práce," popisuje velitel.

Vojáci vybudovali tábor, který pojmenovali Prostějov, po městě, kde jejich jednotka sídlí. Obehnali jej speciální konstrukcí z kovových mříží, ve kterých drží písek kromě kovu i speciální tkaniny. Klasické pytle se už nepoužívají.

Postavili ošetřovnu, kuchyni a jídelnu, u které si sami pro pobavení přestříhli slavnostně pásku a pojmenovali ji jednoduše: U Čecha. Vyvěsili vlajku, vybetonovali plochy, vyrobili si hřiště pro plážový volejbal, umístili terče na zkušební střelbu.

"Základní tábor měl být odpočinková zóna pro bojové jednotky. Nakonec to dopadlo jinak. Místo odpočinku jsme hodně času trávili v krytech a bunkrech," říká Páleník.

Rekordně rychlí

Čeští bojovníci i tak vytvořili rekord - za 9 dnů začali plánovat operace a po 13 dnech od příjezdu byli schopni boje. "Někteří říkali, že nám to bude trvat dva měsíce, ale my jsme byli daleko rychlejší," dodává Páleník.

"V akčních filmech to vypadá jednoduše: Ano hoši, někoho tam pošlem, tak jdeme na to! Vlítnou tam do baráku a je to. Ve skutečnosti se musí všechny záměry dopředu naplánovat, přednést na velitelství, vyhodnotit a pak se teprve vydají rozkazy," popisuje velitel.

Co všechno musí vojáci udělat než jdou do akce?

Jeden ze snímků, které pořídili čeští průzkumníci na misi v Afghánistánu | Foto: Armáda ČR

Navázat kontakt, sladit se. Také zřídit spojení, které bylo obzvlášť v podmínkách Afghánistánu složité.

Vyslání styčných týmů, dekonflikce, koordinace činnosti a plánování, střídání. To jsou pro laika ne zcela jasné pojmy, vojákům ale zabírají týdny a jsou pro organizaci a fungování jednotky nezbytné.

"Naše jednotka je tak naprosto autonomní, jsme schopní přistát kdekoliv na světě, navázat spojení, pracovat," potvrzuje plukovník. Ten jediný může ukázat veřejnost svoji tvář a jméno. Ostatní bojovníci musí zůstat v naprosté anonymitě.

ON-LINE S ELITNÍM VOJÁKEM

Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

Vážení čtenáři, zítra ve 13:00 budete mít ojedinělou šanci ptát se na podmínky života v Afghánistánu a bojové operace jednoho z těch, kteří je zažili na vlastní kůži. Odpovídat přijde bojovník z české mise. Kvůli svému bezpečí i bezpečí své rodiny zůstane v naprosté anonymitě; redakce Aktuálně.cz ručí za jeho totožnost. Formulář pro zadávání otázek naleznete zítra na stránkách našeho on-line deníku.

V autech i na koních

Vojáci používali pro přesuny na předsunutou základnu, jjeíž poloha i dnes musí zůstat utajena, speciálně upravené Land Rovery. "Původně jsme si mysleli, že najdeme směrem k ní nějakou silnici a dostaneme se tam bezpečně, ale nenašli. Žádná silnice tam nebyla," vzpomíná velitel.

Auta se osvědčila, ale bojovníci využili i koně. "Je to lepší do terénu, kam se autem nedostaneme. Můžeme jít pěšky, ale koně nám pomáhají převážet náklad," popisuje jeden z vojáků, který se účastnil mise.

Vojáci speciální jednotky v Afghánistánu. | Foto: Armáda ČR

Vidět "exotické" Čechy na koních mělo také psychologický dopad. "Přiblížili jsme se víc tamním lidem," říká voják a potvrzuje, že se on, ani nikdo jiný v misi, se měsíce neholil. "S vousy jsme tam lépe zapadli."

Důvěru Afghánců si vojáci získali hlavně ve chvílích, kdy místní utrpěli zranění při útocích Talibanu. "Největší důvěra je, když vám svěří své dítě. A naši lékaři jejich děti ošetřovali. Brali nás jako lidi z velmi vzdálené země, kteří jim přišli pomoci," potvrzuje velitel.

Taliban totiž už v době, kdy se Češi účastnili mise, upouštěl od své taktiky "vystřel a uteč" a jím organizované sebevražedné atentáty  byly čím dál víc a bezohlednější. "Bylo jim jedno, jestli jsou kolem místní lidé, jestli přímo u cizího vojáka stojí jejich děti. Zabíjeli bez ohledu na vlastní ztráty a když začali bojovat, chtěli to dokončit. Ať už vyhraje kdokoliv," popsal Páleník.

Největším strašákem koaličních vojsk byly ale výbušné nástrahy, které teroristé neustále vylepšovali. "Nejnovějšími byly výbuchy v autech na dálkové ovládání. Na to se těžko hledala odpověď," říkají vojáci.

Hluboká či Bezděz v poušti

Češi si přes tvrdé podmínky své jednotlivé bojové operace pojmenovali poněkud poeticky, po českých hradech a zámcích.

S domorodci. | Foto: Armáda ČR

"Často se mě ptají, jestli jsme to tam "vytrhli", když nás bylo jen něco přes sto. Ale já tvrdím, že ano. Byl to náš výrazný příspěvek v boji proti terorismu. Eliminovali jsme nepřátelské vojáky, zajali vysoké polní velitele, získávali jsme pozice. Byli jsme také jediný kontingent v šestiměsíční cyklu bez dovolené a zvládli jsme to bez problémů," míní plukovník.

"Bojové zkušenosti získáme jen v boji, nikde jinde. Jsme hrdí na to, co jsme tam dokázali, byla to dobře odvedená práce," dodává.