Dle zažitých pověr si Češi sahají na život zejména o Vánocích a koncem roku, kdy si více uvědomují svou osamělost, doléhají na ně nevyřešené problémy a mají tendenci přemítat nad smyslem bytí.

Není to však pravda, naopak. Na prosinec z celého roku připadá sebevražd nejméně. Pomalu se však blíží jarní měsíce, které ve skutečnosti tento smutný prim drží.

Odborníci přitom upozorňují, že depresivní a úzkostné stavy lze již dnes úspěšně zvládat s pomocí moderních léků, které mohou předepisovat i praktičtí lékaři. A dodávají, že odborná pomoc skutečně dokáže zachránit životy, stejně tak jako pozornost okolí, která k ní člověka trpícího například úzkostí nasměruje.

Terezin příběh: Antidepresiva mi zachránila život

"Vždycky jsem byla takové smutnější dítě, které nemělo moc kamarádů. A v podstatě celé dospívání se moje problémy kupily. Bylo to jako balónek, který se plnil vším tím špatným, až jednoho dne musel prasknout," vypráví Tereza Kučerová.

Její otec prý hodně pil a byl pak agresivní, mimo to si na druhém stupni základní školy prošla psychickou šikanou. Když přešla na střední školu, čekala, že se věci zlepší. Jenže tomu bylo naopak. Studovala obor zdravotní asistent, a když začala v rámci školy chodit na praxe do nemocnice, dostávala se často do kontaktu se smrtí.

"Každou chvíli někdo umřel. Pacienti měli bolesti a často říkali, že nechtějí jíst, že chtějí umřít. A já jsem je do toho jídla musela nutit. To bylo to poslední, co jsem dokázala snést. Ten pomyslný balónek praskl. Dostala jsem se do šílených stavů. Sice jsem nějak fungovala, protože jsem nedokázala snést pomyšlení na to, že bych musela opakovat ročník a v té nemocnici trávit víc času, ale v noci jsem často vůbec nespala nebo jsem třeba usnula na dvě hodiny," říká Kučerová.

Když šla spát, doufala, že už se neprobudí. Učitelky ji nechápaly, vyčítaly jí, že se víc neusmívá a přenáší na pacienty špatnou náladu. Tereza v té době neustále myslela na sebevraždu. "Ale byla jsem tak slabá, že bych se nedokázala ani zabít," podotýká.

Nakonec začala hledat psychiatra, jenže v malém městě, ve kterém bydlela, to nebylo jednoduché. Čekací lhůta byla i tři měsíce. Když se nakonec přece jen do psychiatrické ordinace dostala, lékařka jí předepsala antidepresiva. Jenže nezabrala. Proto Kučerová vystřídala celkem troje různé prášky, než našla ty, které jí sedly nejvíc. A ty bere dodnes.

"Řekla bych, že mi antidepresiva zachránila život. Pomohla mi odrazit se ode dna, nemyslet pořád na to, že chci umřít. Ale nevyřeší všechno. Nejdůležitější je nakombinovat je s terapií a hlavně začít na sobě pracovat. Dnes, čtyři roky poté, co jsem začala antidepresiva brát, jsem pořád smutnější, vidím na světě spíš to negativní, ale s tím se nějak učím pracovat. Určitě antidepresiva někdy plánuji vysadit, ale zatím se na to příliš necítím," uzavírá Kučerová.

1 395

V loňském roce si vzalo život 1395 Čechů, z toho 1 106 mužů a 289 žen.

Pondělí

Počet sebevražd z pohledu rozdělení na dny v týdnu je poměrně vyrovnaný. Nicméně nejčastěji si lidé sahají na život v pondělí, naopak nejméně často o víkendu, konkrétně v sobotu.

Jaro

Nejvíce sebevražd v Česku připadá na jarní měsíce, konkrétně na březen a duben. Nejméně naopak na měsíce zimní. Dlouhodobě je měsícem s nejnižším počtem sebevražd prosinec.

Šestinásobek léků

Za posledních 25 let došlo k šestinásobnému nárůstu spotřeby antidepresiv. Podle odborníků je jedním z důvodů, že padlo stigma panující kolem léků a psychiatrů. Lidé proto dnes odbornou pomoc vyhledávají častěji než kdy dřív.

Neléčené deprese

Až padesát procent lidí, které trpí depresemi, se neléčí. Neléčená deprese je přitom jedním z hlavních důvodů k sebevraždě.

Více mrtvých než na silnici

Třikrát víc lidí si ročně sáhne na život, než kolik jich zemře na silnicích. Na následky dopravních nehod zemřelo loni v Česku 507 lidí, život si dobrovolně vzalo 1 395 lidí.

Kam se lze obrátit o pomoc

V případě urgentních psychických potíží se lze obrátit na kteréhokoliv lékaře, například praktického, který by měl umět pacientovi poradit a nasměrovat ho k dalšímu odborníkovi. Obrátit se lze také na psychiatrická oddělení všeobecných nemocnic, psychiatrické léčebny, ale také na krizová centra. Pomoci může i linka záchranářů 155, jejíž dispečeři umí pacienta nasměrovat na správnou adresu dle dostupných lokálních služeb a možností.

Kontakty, na které se lze obrátit v případě potíží

Centra duševního zdraví

Nově lidem trpícím duševní poruchou pomáhají také Centra duševního zdraví, která jsou součástí právě probíhající reformy psychiatrické péče. Jejich cílem je, aby psychiatričtí pacienti nemuseli být hospitalizováni a mohli být při léčbě doma.

Součástí jsou multidisciplinární týmy složené ze zdravotnických i sociálních pracovníků, ale také z takzvaných peer konzultantů, kteří mají sami zkušenost s duševním onemocněním. Tyto týmy pomáhají pacientům nejen v Centrech duševního zdraví, ale také v domácím prostředí, se začleněním do běžného života. Usnadňují jim například jednání s úřady, školou nebo hledání zaměstnání.

Poskytují mobilní, ambulantní, krizové a denní služby. Cílovou skupinou jsou pacienti s vážným duševním onemocněním, kteří jsou nejvíce ohroženi vyloučením z běžné společnosti. Prvních pět center již zahájilo pilotní provoz, a to v Přerově, Havlíčkově Brodě, Brně a na dvou místech v Praze. Do roku 2021 by mělo být center třicet. Celkem jich má vzniknout sto napříč celou republikou.

Počet sebevražd - muži vs ženy (v roce 2017)

Na každou ženu, která si v Česku vezme život, připadají téměř čtyři muži, kteří zvolí stejný osud. Podobně je tomu i jinde ve světě, například v sousedním Slovensku páchají muži sebevraždy dokonce sedmkrát častěji než ženy.

Současně ale platí, že ženám se naopak častěji než mužům nepodaří sebevraždu dokonat. Jedním z důvodů je, že volí mnohem méně drastičtější způsoby zabití než muži. “Ženy často zkouší otravu farmaky, která jsou dnes většinou z tohoto hlediska bezpečná,” říká předseda České psychiatrické společnosti Martin Anders. Ženy také trpí dvakrát častěji úzkostnými a depresivními poruchami než muži.

Zatímco muži jdou spíše cestou fyzického sebepoškození, jako je například oběšení. V disproporci počtu sebevražd mezi ženami a muži navíc hraje roli i jedna konkrétní substance. “Další věc je, že muži to často dělají, když jsou pod vlivem alkoholu. A je jasný nepoměr mezi tím, kolik mužů a žen pije,” dodal Andres.

Vývoj počtu sebevražd mužů a žen a celkového počtu (1988 až 2017)

Dá se říct, že Česku se podařilo v historickém srovnání vymanit z nejhoršího. Například v meziválečném období spáchaly sebevraždu ročně až čtyři tisíce Čechů. Obrat nastal až s druhou světovou válkou, kdy všudypřítomnost smrti Čechy paradoxně od sebevraždy odrazovala. Tehdy si na život v průměru ročně sáhl jen asi tisíc lidí.

S nástupem komunistického režimu se však tento tragický sociologický ukazatel začal znovu postupně zvyšovat. A vyvrcholil pak na počátku hluboké normalizace v roce 1970, kdy si život vzalo 2 824 Čechů. Od té doby však počty sebevrahů na našem území vytrvale klesají až do dnešních dní. Nejméně Čechů si od roku 1876, kdy se tento údaj začal zkoumat, vzalo život v přepočtu na sto tisíc obyvatel teprve předloni v roce 2016, konkrétně 1316. Loni se však jejich počet znovu zvýšil na 1394.

Sebevraždy jsou i přes klesající trend stále závažným problémem, se kterým se ani moderní medicína nedokáže plně vyrovnat. Podle Světové zdravotnické organizace spáchá na celém světě každý rok sebevraždu přibližně osm set tisíc lidí, tedy zhruba 10,5 z každých sto tisíc obyvatel země. Evropský průměr je však mnohem vyšší, na starý kontinent připadá na každých sto tisíc obyvatel 15,4 sebevrahů. Česko se drží mírně pod tímto průměrem s hodnotou 13,1.

Které měsíce jsou nejrizikovější (2008-2017)

Podle předsedy České psychiatrické společnosti Martina Anderse je na jaře více světla, které do myšlení přinese víc energie, což může být pro někoho s depresí impuls k tomu se zabít. “Když je člověk unavený a bez energie, tak se necítí ani na sebevraždu. Když přijde světlo a příliv energie je vyšší, bohužel to vyústí do toho, že si ublíží,” říká Anders.

Hlavní hypotézy jsou biologické a sociologické, míní zase psychiatr Miloslav Kopeček. “K těm biologickým patří skutečnost, že na jaře je také více depresí a deprese je spojena se zvýšeným rizikem sebevraždy. Sociologické teorie popisují na jaře vyšší společenskou aktivitu po relativní zimní izolaci a to paradoxně může u depresivních jedinců, kteří nejsou zvýšené aktivity schopni, ještě více umocnit pocit jejich neschopnosti, která pak vede k rozhodnutí spáchat sebevraždu,” říká Kopeček.

Sebevraždy podle věku (v roce 2017)

Od roku 1988 se mírně zvyšuje věk lidí páchajících sebevraždy. Zatímco v roce 1988 a 1989 si sáhli na život nejčastěji lidé ve věku 35-39 let, v devadesátých letech a na přelomu tisíciletí už byly sebevraždy nejčastější u lidí přes čtyřicet. Od roku 2003 páchají sebevraždu nejčastěji lidé kolem padesáti let.

Jen v loňském roce si po životě sáhlo 135 lidí ve věku od 50 do 54 let. Odborníci to vysvětlují tím, že kolem tohoto věku dochází k hormonálním změnám, muži mají krizi středního věku, nastupují různá onemocnění. Navíc je to doba, kdy je největší výskyt duševních onemocnění typu deprese a úzkosti.

Pozitivnější čísla zaznamenávají mladí lidé. Od roku 1988 se výrazně snížil počet dětí i mladistvých, kteří si sáhli po životě. Zatímco v roce před revolucí si sáhlo po životě 21 dětí ve věku od deseti do čtrnácti let, loni už to byly jen dvě děti a další rok předtím žádné. Roku 1988 se zabilo 63 mladistvých od patnácti do devatenácti, v loňském roce jich bylo 44.

“V tomto je potřeba brát v potaz, kolik lidí v dané věkové kategorii zrovna bylo na světě. Nyní máme historicky nejméně adolescentů, koncem osmdesátých let jich bylo mnohem více,” říká vedoucí Linky bezpečí Petr Porubský. Linka bezpečí letos vyslala sanitku k dvaatřiceti volajícím dětem, které se ocitly v krizové situaci.

Počet sebevražd dle krajů

Pokud jde o absolutní počet sebevražd, vévodí tragickému žebříčku Moravskoslezký kraj. Jen v loňském roce si tam život vzalo 167 lidí. V každém kraji však žije rozdílný počet obyvatel. Mnohem lépe tak o situaci vypovídá údaj o počtu sebevražd na sto tisíc obyvatel.

Tam už se ukazuje, že nejhůře na tom je ve skutečnosti kraj Liberecký, kde na každých sto tisíc obyvatel loni připadlo 17,7 sebevrahů. Naopak nejméně často si lidé sahají na život v Pardubickém a Ústeckém kraji, kde na sto tisíc obyvatel loni připadlo 10,1, respektive 11,3 sebevrahů.

Příběh Anny: Léky jí v danou chvíli pomohly. Důležitější pro ni ale byla terapie a změna životosprávy

Šestadvacetiletá Anna (příjmení si nepřála uvést) začala brát antidepresiva na vysoké škole. Najednou měla pocit, že je toho na ni moc, navíc neměla chuť k jídlu a nemohla spát. To eskalovalo, když si jednoho dne uvědomila, že už ani není schopna vstát z postele. Po této zkušenosti začala brát antidepresiva.

„Zatímco normálně kolísají emoce nahoru a dolů, s antidepresivy jako by se všechno utlumilo. Nepadala jsem do hlubokého smutku, ale zároveň jsem nedokázala mít ani z ničeho pořádnou radost nebo se smát. Začala jsem být podle mě i poměrně necitelná vůči okolí a netečná k čemukoliv,“ popsala Anna.

Léky užívala asi půl roku. Pokud má shrnout svoji zkušenost s antidepresivy, v daný moment jí prý pomohly, ale dnes už by je znovu nechtěla. Kromě toho i proto, že jí po nich nebylo vůbec dobře.

"Mnohem víc mi dlouhodobě pomohla terapie, cvičení a změna životosprávy," dodává.

Srovnání spotřeby antidepresiv mezi evropskými státy

V Česku nejvíc stoupá spotřeba antidepresiv ze všech zemí OECD. Oproti roku 1993 se jich dnes spotřebuje šestinásobně víc. Podle psychiatra Miloslava Kopečka má tak markantní navýšení užívání těchto léků několik důvodů. Jedním z nich je, že se neustále prodlužuje lidský věk. Staří lidé se častěji potýkají s některým chronickým onemocněním, kvůli kterým mají deprese. Antidepresiva se ale používají nejen při léčení depresí, ale také u poruch spánku nebo při úzkostných poruchách, mezi které patří panická porucha, obsedantně-kompulzivní porucha či posttraumatická stresová porucha. Úzkostné poruchy se léčí antidepresivy SSRI, a největší nárůst u antidepresiv se děje právě v této oblasti. “Úzkostné poruchy se léčí dvojnásobnými dávkami než depresivní porucha, takže o to strmější je nárůst,” říká předseda České psychiatrické společnosti Martin Anders.

Dalším důvodem je, že depresivní i úzkostné poruchy už nejsou takovým stigmatem, jako bývaly v minulosti, kdy se o nich lidé styděli mluvit. “Do psychiatrických ambulancí chodí čím dál tím víc lidí, kteří se svěřují s tím, co je trápí, a dostanou antidepresiva,” podotkl Anders.

K nárůstu spotřeby antidepresiv také hrálo roli, že některá z nich mohou předepisovat nejen psychiatři, ale také praktičtí lékaři. Ti podle Anderse předepisují až padesát procent antidepresiv.

V roce 2015, ze kterého jsou známa poslední data, u nás bere antidepresiva 55 lidí z tisíce. Pořád se ale najdou státy, ve kterých doktoři předepisují antidepresiva mnohem častěji než u nás. Jedná se například o Island, Austrálii nebo Kanadu. Ze zemí OECD je Česká republika stále pod průměrem.

Počet denních dávek antidepresiv na tisíc obyvatel (v letech 2000 a 2015)

20152000

	hodnota
Belgie		78,3
Česká republika		55
Dánsko		77
Estonsko		24,8
Finsko		68,2
Francie		49,8
Itálie		46,5
Lotyšsko		12,3
Lucembursko		53,7
Maďarsko		28,3
Německo		56,4
Nizozemsko		45,1
Norsko		56,5
Portugalsko		95,1
Rakousko		60,3
Řecko		48,1
Slovensko		40
Slovinsko		56,8
Španělsko		73,1
Švédsko		92,5
Velká Británie		94,2

Fotografie: Shutterstock | Aktuálně.cz