Jarní propad popularity hnutí ANO je pryč. Podle čerstvého průzkumu agentury Kantar by uskupení premiéra Andreje Babiše nyní dosáhlo na hlasy 27,5 procenta voličů. A na sklonku minulého týdne mu agentura STEM naměřila ještě o něco vyšší podporu - 31,1 procenta.
Její šéf, sociolog Martin Buchtík, v rozhovoru pro Aktuálně.cz odhaduje strategii nejsilnější vládní strany před podzimními volbami do Poslanecké sněmovny: "Útok na Piráty je především atakem na voliče, kteří chtějí koalici volit spíše kvůli usedlejším centristickým starostům - Babiš je chce znechutit připomínkou, že tak dají hlas i vyhraněnějším Pirátům, a přilákat je k sobě," domnívá se Buchtík.
Komentuje také výsledky studie Jedna společnost, různé světy, jež odhalila, že "napříč zemí je vidět velká shoda, podle níž si politici mezi sebou vyrábějí umělé konflikty, které ale neodrážejí naše skutečné problémy."
Směřuje hnutí ANO k vítězství ve volbách?
Záleží na tom, co považujete za vítězství. Pokud to znamená největší procentuální zisk, pak je to velmi pravděpodobné. Pokud ovšem pro vás výhra znamená schopnost sestavit většinovou vládu, není to ani zdaleka jasné.
Každopádně premiérově uskupení po jarním ústupu opět roste podpora. Tušíte proč?
Rozložení sil se zjevně vrací do stavu, v němž se nacházelo před pandemií. Co se mezitím stalo: V zimě a na jaře tohoto roku odešly vlivem nezvládnuté covidové krize od ANO stovky tisíc lidí a koukaly se po jiné politické síle. Menšině se zalíbila SPD, část se přesunula mezi nevoliče a hodně jich také zamířilo k široce rozkročené koalici Pirátů a STAN. Ta si je ovšem nedokázala udržet a nyní se tedy tito lidé vracejí zpět k ANO.
Čím k sobě Babiš dokázal znovu nalákat voliče, které kvůli koronavirové havárii zklamal?
Mnozí neuvažují v kategoriích buď, anebo. Spousta jich často ani neví, koho přesně chce volit. Mnohem jasněji mají spíše v otázce, komu by hlas nikdy nedali. To zná asi každý i z osobního okolí. Jen necelá třetina lidí v průzkumech deklaruje, že opakovaně volí jednu stranu. O ty se v kampaních až tak moc nehraje. Mnohem důležitější je pro partaje přilákat voliče, kteří je a priori neodmítají, ale nejsou ani jejich první volbou. A právě v této disciplíně se nyní daří ANO.
Takže pro mnoho lidí teď současný premiér prostě jen představuje nejmenší zlo?
Ale ono tomu tak bylo i před covidem. Voliči ANO do Andreje Babiše nikdy nebyli nějak zvlášť zamilovaní. Spousta si jich uvědomuje, že jeho kroky už dlouho nejsou morálně nejčistší, ale své rozhodnutí dát mu hlas odůvodňují tím, že ostatní nejsou o nic lepší, případně patří k extremistům. A u Babiše často oceňují schopnost reagovat, přijímat rozhodnutí.
Hnutí ANO se ani nenamáhá se sepisováním programu. Andrej Babiš jen vydal další knížku a prohlásil, že Piráti lidem chtějí nastěhovat migranty do bytů. Je to úlet, nebo ukázka toho, jak teď volební kampaně budou vypadat?
Negativní kampaně už se u nás staly prakticky zavedeným standardem - jak jsme to mohli vidět třeba před prezidentskými volbami. Princip vychází z amerických zkušeností, že vyzyvatele zná veřejnost méně, tudíž se vyplatí proti němu vést negativní kampaň s cílem onálepkovat jej dříve, než stihne dostat do širokého voličského povědomí svůj vlastní obraz.
A to nyní provádí Babiš Pirátům?
Analytici ANO jistě věděli, kam hnutí odcházejí voliči - že je to právě koalice, jejíž součástí jsou i Piráti. Andrej Babiš tak vypočítavě vytáhl z rukávu migraci. Čistě z jeho pohledu je to velmi efektivní: Může tím oslovit voliče, kteří přemýšleli, že by od něj odešli k SPD. A zároveň zasévá neklid i do voličských řad starostů a Pirátů.
Z průzkumů víme, že STAN jsou nejšířeji akceptovatelnou stranou - prakticky nikomu nevadí. Babišův útok na Piráty je tak především atakem na voliče, kteří chtějí dát hlas koalici zejména kvůli usedlejším centristickým starostům. Šéf hnutí ANO je chce znechutit připomínkou, že tak dají hlas i vyhraněnějším Pirátům -, a přilákat je k sobě.
Jak by podle vás měli reagovat Piráti, kteří s tímto vývojem zjevně nepočítali a nyní padají?
To není na jednu větu. Asi nebylo realistické věřit, že si dlouhodobě udrží onu vysokou jarní podporu, byť tomu lákavému klamu někteří zjevně podlehli. Na druhou stranu je třeba se na celou věci dívat v širších souvislostech: V minulých volbách Piráti a starostové měli deset a pět procent, nyní se spolu pohybují kolem dvaceti, to je vzestup.
Ale ptáte-li se na kampaň, pak nerozumím pirátské obsesi jednotlivostmi. Místo vyvracení každé pomluvy - čímž ji mimochodem ve skutečnosti jen přiživují -, by si měli vybrat pár silných témat a pracovat s nimi. Klasická poučka z knížek politického marketingu přece zní, že nemůžete vést válku proti všem, ale vybrat si pár bojišť a rozhodnout se, s kým se na nich utkáte.
Jak s kým? Asi s Babišem, ne?
Tak jednoznačně to ale lidé, o jejichž hlasy Piráti usilují, nevnímají. Pamatujte na to, že PirStan bojuje jednak o ty, kteří zvažují koalici Spolu, a pak také o ty, kdo přemýšlejí o ANO.
Koalice Spolu už si bojiště zvolit dokázala? Po nevalném začátku její podpora roste…
Podle dat STEM má právě toto seskupení nejsilnější voličské jádro. Nečekejme u něj již nějaké velké propady. Předseda Petr Fiala vlastně celou koalici symbolizuje velmi dobře - nijak vás neoslní, ale také vás nijak zvlášť nezarmoutí.
Není vyloučené, že celá trojice ještě může po nějakých půlprocentech pomalu posilovat. Hodí se jim totiž do krámu konflikt mezi ANO a PirStan. Pokud Babiš voliče konkurenční dvojkoalice nyní dokáže znejistit, vzrůstá tím i šance pro Spolu, že si pak některé z nich odloupne pro sebe.
Jak si podle vás vede Tomio Okamura? Představuje pro něj příjezd pár muslimských uprchlíků z Afghánistánu terno, které mu pomůže rozjet ostrou fázi národovecké kampaně?
V jednom to pro něj terno nepochybně je. Může díky tomu utvrzovat své voličské jádro, že jedinou volební možností a jistotou je opravdu jen on sám. Na druhou stranu vláda postupuje velmi opatrně, nikdo neříká, že nyní přijmeme tisíce nešťastníků, nečekám tedy, že by to nějak výrazněji nasměrovalo voliče k SPD.
Mnohem spíše Okamura může vytěžit ještě téma očkování a případných dalších opatření, proti kterým se vehementně vymezuje.
Teď něco smutného: ČSSD. Čím více jí padají preference, tím ukřičenější kampaň vede. Může to naši nejstarší demokratickou stranu zachránit?
Je to logická sázka, sociální demokraté se pohybují na hraně zvolení, nyní spíše pod ní, musejí tedy být slyšet. Už proto, že mají velmi slabé voličské jádro. Zda uspějí, bude podle mého hodně záležet na postoji Andreje Babiše.
Čím ještě může premiér ČSSD více poškodit?
Stále by ještě dokázal ze stávajících voličů sociálních demokratů odloupnout zhruba jedno procento, pokud by chtěl. Ale není to jednoduché rozhodování. Buď si to procento útokem na koaličního partnera vezme a získá dva tři mandáty. Nebo vsadí na další spolupráci s ním, nechá ho prolézt do sněmovny a je to deset mandátů.
I to nyní možná řeší štáb ANO: Dáme jim ještě nějaký vládní úspěch a oni se udrží, nebo jim jejich voliče kompletně vysajeme?
Prakticky v každých volbách vyskočí nějaké nové protestní hnutí. Tentokrát je to Přísaha Roberta Šlachty. Má šanci?
Šlachtovo hnutí osciluje v průzkumech mezi třemi a sedmi procenty. Voličská základna je samozřejmě velmi neukotvená, takže těžko odhadovat. Zajímavé je, jak Šlachta začal růst: Velkou podporu získal v krajích, které na počátku objížděl - v Jihomoravském či Moravskoslezském. Cestování za voliči se mu velmi vyplatilo.
Když jsme spolu naposledy mluvili během první karantény, řekl jste, že volby rozhodne, jak vláda zvládne ekonomické a sociální dopady pandemie. Je to tedy tak?
Ano. Přes všechny omyly vláda tyto dopady nakonec víceméně zvládla. Proto také preference ANO rostou. Když jsme spolu před rokem na jaře mluvili, spekulovalo se, že nezaměstnanost by taky mohla vystoupat někam mezi šest a deset procent. To se nestalo. Covidové programy nyní končí, ale lidí bez práce zatím nijak dramaticky nepřibývá.
Jaká další témata podle vás zapůsobí na voliče? Něco podstatného, jako jsou daně a sociální věci? Nebo spíš nějaká ta kulturní válka?
To nemůžeme tušit. Strany připravují závěr na dva tři týdny před volbami, aby kampaň co nejvíce rezonovala ještě v den voleb. Vzpomeňme si na kauzu lithium z roku 2017. Dostáváme se tím zpět k tomu, že jen necelá třetina voličů stabilně hází hlas jedné straně. Dost lidí váhá, typicky se třeba z 55 procent přiklání k jedné a ze 45 procent k jiné partaji. Závěrečné kauzy pak mají sílu toto rozložení buď potvrdit, či ještě zvrátit. Kauza lithium určitě nezměnila vaše vidění světa, ale když jste váhal, mohlo vás to posunout k určitému rozhodnutí.
Babiš si už asi téma vybral - migraci. S čím by mohla naopak uspět opozice?
Myslím, že by to mohla být ekonomická témata promítnutá do každodennosti. Lidé jako velký problém pociťují zadlužování státu. A také mi přijde zajímavé, že zatím nikdo vlastně premiérovi nijak ostře nevyčítá, jak moc nezvládl poslední jarní vlnu pandemie.
Před volbami se společnost zdá být rozdělená vždy a po letech vlády Andreje Babiše ještě více, než bývalo obvyklé. Ale vy jste nedávno vydali studii "Jedna společnost, různé světy", která naznačuje, že se spíše míjíme, než abychom mezi sebou nějak urputně bojovali.
Ano. A nejde o první výzkum, který něco takového říká. V roce 2019 to byl třeba projekt Rozděleni svobodou, který jsme připravovali pro Český rozhlas. Naše společnost opravdu není nějak beznadějně rozdělena, maximálně v nějakých velmi dílčích tématech. Celkově ale máme spoustu společných postojů, takže nakonec se hádáme spíše kvůli symbolům, nebo kvůli způsobu, jakým se o té které věci začne mluvit.
Je to špatná zpráva, protože konsenzus nám protéká mezi prsty? Nebo dobrá, protože jsme navzdory všemu zdání stále soudržnou společností?
Obojí. Je nepochybně dobře, že reálně není situace ani zdaleka tak vyhrocená, jak by se třeba z médií nebo sociálních sítí mohlo zdát. Velká fragmentarizace společnosti nám ale bohužel brání dosáhnout společenské shody na nejrůznějších nutných reformách.
Často se ozývá volání po dialogu, jež ale končívá změtí deklarovaných postojů, které nikam nevedou. Potřebujeme najít schopnost dosahovat konsenzů, v nichž si jednotlivé politické síly vycházejí vstříc: někdy ustupují, jindy zase vítězí. Na to ovšem nikdo ze současné reprezentace nemá odvahu, takže zatímco svět se rychle mění, my žijeme v zakonzervovaném, čím dál méně vyhovujícím stavu.
Jedna kapitola vaší nové studie nese název "Nejvíce nás rozděluje politika a politici". Můžeme to opravdu hodit jen na ně?
Napříč zemí je vidět velká shoda na tom, že politici si vyrábí mezi sebou umělé konflikty, které ale neodráží skutečné problémy. Ze všech koutů je slyšet stesk, že strany nedokážou prosazovat zájmy svých voličů.
Hodnotově vypjatá témata jako eutanazie, trest smrti, klima či sňatky homosexuálů v Česku nikoho moc nevzrušují, zato o praktické věci, jako je členství v Evropské unii, vývoj po roce 1989 či sociální solidaritu jsme schopni se zhádat do krve. Jak se to stalo?
Všichni okolní svět posuzujeme skrze vlastní zkušenost a zkušenost svého okolí. Pokud se máte dnes špatně, dopadá to i na vaše hodnocení mnoha věcí. Typické je to právě u pohledu na situaci před rokem 1989 a po něm.
Ve studii citujete mladou ženu (21), která o minulém režimu řekla: "Zase se mi líbila ta práce. Když člověk opravdu mohl studovat, ale když už nechtěl studovat, tak prostě musel jít pracovat. Prostě něco jít dělat. Neexistovalo to, že by si člověk doma lehnul a nechal se od ostatních živit. A taky větší pocit bezpečí, to se mi před rokem 1989 líbí." Může nakonec celou společnost pohltit stesk?
Ne. Shodujeme se na tom, že chceme žít v demokratickém zřízení, byť si pod tím pojmem každý představuje něco trochu jiného. Musíme si však zvyknout na fakt, že morální odsouzení komunismu en bloc už mnoha lidem v mladé generaci nic neříká.
Aktuálně jste uveřejnili průzkum, podle kterého 58 procent Čechů hodnotí současný režim lépe než minulý. V roce 1991 to tvrdilo 71 procent lidí. Jak moc je nebezpečná tato rostoucí nespokojenost? Vyhřezla už zvolením Andreje Babiše premiérem, nebo nás čeká ještě něco ostřejšího?
Myslím, že nás mohou čekat ještě mnohem ostřejší věci. Představa určité části společnosti, že Babiš je to nejhorší, co nás mohlo kdy potkat, je způsobena jen - abych to tak řekl - nedostatkem představivosti.
Martin Buchtík (37)
Sociolog, ředitel Střediska empirických výzkumů (STEM). V posledních deseti letech realizoval řadu výzkumů a studií spojených zejména s kvalitou života, životním stylem a formováním veřejného mínění. V minulosti mimo jiné řídil také Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) a tým sociálního a politického výzkumu v agentuře Median.
Je členem občanské iniciativy KoroNERV-20 a Mezioborové skupiny pro epidemické situace (MeSES).
