Divadelní dramaturgyně Viktorie Knotková odbíhá ten večer už za několikátým telefonátem. Jen co ukončí hovor s hasičem, hned zase volá sbírkovým místům: "Potřebujeme nutně nočníky!" Brněnské výstaviště, kde Jihomoravský kraj zřídil Krajské asistenční centrum na pomoc ukrajinským uprchlíkům, bylo právě před velkou zatěžkávací zkouškou.
Hasiči na místě zjistili, že z ochozů haly na patře to mají děti na společné záchody daleko. A tak volají tam, kde se v posledních dnech dočkali pomoci - občanské iniciativě Brno pro Ukrajinu, která od prvního dne ruské invaze koordinuje zejména materiální pomoc uprchlíkům ve městě.
Skupina vznikla kolem Divadla Husa na provázku, Divadla Polárka, Ženského vzdělávacího spolku Vesna a Expedition Clubu. Zhruba patnáctičlenný tým napojený na stovky dobrovolníků ve městě, vedený právě Viktorií Knotkovou a etnologem a zastupitelem za Jihomoravský kraj Michalem Doleželem, se v terénu nezastavil.
Po dvou týdnech ale narážejí na první limity - vlna solidarity, kdy bylo "všeho všude dost", pozvolna opadá. A tak se blíží dilema, koho v pomoci upřednostňovat a jak se při tom sám nevyčerpat.
Týdenní náskok před institucemi
Mýdla, šampony, příbory, sešity nebo pastelky jsou v současnosti nejvíc žádané věci na dvorku jednoho ze sbírkových míst pro příchozí Ukrajince - Ženského vzdělávacího spolku Vesna. Mezi davem žen a dětí pobíhá i známá brněnská aktivistka, krajská zastupitelka a koordinátorka sbírkového místa Barbora Antonová.
"Jak už se ukázalo při covidu, občanský sektor má před institucemi náskok tak týden. Úřady mají jiné tempo, musí nastavovat procesy, ale my tu můžeme řešit drobné věci hned, byť třeba chaoticky a dočasně, než se na to ustanoví oficiální struktury. Kromě sbírky jsme tak začali fungovat i jako jakési informační centrum. Snažíme se dávat dohromady potřebné kontakty - třeba když přijde rodina, že dítě má epilepsii, odkazujeme na pacientské organizace, snažíme se propojit hlídání dětí a podobně," popisuje Antonová.
Spolek Vesna čerpá i ze svých předchozích zkušeností, ještě donedávna fungoval jako šatník pro brněnské samoživitelky. Vysvětlovat jim, že teď musí počkat, je podle Antonové velká bolest posledních dnů.
"Ty ženy žijí ve 'válečném stavu' permanentně, byly zvyklé tady dostat, co potřebují. Ale teď se ty dva provozy naprosto vylučují. Nejde to. Nezvládly bychom to. Nedává smysl, aby si ženy, které žijou v mizerných podmínkách, braly zásobu nádobí jenom proto, že teď zrovna je, když jsou tady lidi, kteří potřebují okamžitě pánvičku."
Zatím proto obeslala sociální pracovníky s tím, že pokud by bylo opravdu potřeba, mají pro pomoc dojít oni. "Je to nepříjemné, ty ženy jsou zhrzené a naštvané, rozumím tomu. Zároveň všem říkám, že jak jsme viděli po tornádu, až pomine ta největší vlna, věci zbudou a dostane se na ně," říká.
Provoz Vesny zatím funguje samospádem, lidé nosí věci podle seznamů na sociálních sítích a někteří z nich se pak na místě sami zapojí do dobrovolné pomoci s tříděním věcí nebo orientací příchozích. "Máme hodinu času, co můžeme udělat?" ptá se maminka s dcerou, které právě donesly tašku dětských plen a ovocných taštiček. Barbora mezitím odchytává Ukrajinku Alenu. "Říkám, že k nám nechodí dobrovolníci, ale balíčky pomoci. Třeba tady Alena umí nejen jazyk, ale pracuje jako terapeutka, proto hned využijeme i jejích kontaktů a schopností."
Solidarita na železnici
Zatímco ve Vesně se protáčí věci pro příchozí Ukrajince, iniciativa Brno pro Ukrajinu koordinuje i další sbírková místa, odkud míří pomoc přímo do napadené země. Spojkou je iniciativa Železnice pomáhá a dobrodruh Albert Fikáček, majitel vlaků, které doteď využíval spíše na pořádání zážitkových festivalů. Teď v Expediční klubovně shání narychlo dobrovolníka na svaření schůdků před odjezdem dalšího vlaku.
"V rámci pomoci jsme hledali něco, co nemůže udělat nikdo jiný. A tak jsme začali vlakem vozit na Ukrajinu zdravotnický materiál a zpátky lidi. Na železnici je velká solidarita, běžně konkurenti se teď dokázali spojit a koordinovat," popisuje.
V současné době se díky svým kontaktům snaží vyjednávat i možnost zprovoznění dalších, dosud nevyužívaných tratí. Na emoce podle něj nezbývá čas. "Teď to beru hrubě řečeno jako řezník, snažím se najít co nejefektivnější řešení, jak odtamtud dostat co nejvíc lidí. Kdybych do toho emocionálně zabředl, tak neodjede nic. Navíc krize teprve přijde," míní.
Čechům zdůrazňujeme, že je to dočasné
Iniciativa Brno pro Ukrajinu funguje jako spojovník mezi občanským sektorem a oficiálními strukturami. Spolupracuje nejen s krajským asistenčním centrem, ale i s magistrátem, konkrétně s poradkyní pro cizince a koordinátorkou interkulturní práce Lenkou Šafránkovou Pavlíčkovou, která dlouhodobě pracuje s komunitami cizinců v Brně a zná tak jejich autority.
"Díky tomu dokážeme velmi rychle sdílet informace. Osvědčilo se nám i to, že dlouhodobě zaměstnáváme lidi s migrační zkušeností. Teď bude potřeba předat jejich know-how i ostatním úředníkům, aby se adaptovali na práci s cizinci," vysvětluje Šafránková.
Odbor sociální péče, na kterém působí, teď řeší hlavně sociální pomoc při ubytování uprchlíků a komunikaci. "Čechům především musíme zdůrazňovat, že je to dočasné. A že to, že třeba Ukrajinci teď dostanou byt, nakonec může pomoci i jim, protože se najdou peníze na opravy těch bytů do budoucna. Ale teď jsme na prahu humanitární krize, hrozí, že skončí lidi na ulici, ti jsou teď priorita číslo jedna. A je naivní představa, že všichni půjdou hned do škol a do práce. Vždyť třeba částečné úvazky pro matky s dětmi nejsou vyřešeny ani pro Češky. Bude to prověrka celého systému," poznamenává.
Odbor zatím narychlo spustil mobilní týmy, které obcházejí uprchlíky ubytované v soukromí a pomáhají s akutními problémy. Šafránková, stejně jako ostatní dotázaní, se ale zatím neodvažují odhadovat, jak se bude situace vyvíjet, když začínají docházet ubytovací kapacity. Obávají se, že pokud nepřijde řešení "shora," nevyhne se země ani stanovým táborům, známým ze zahraničí při migrační krizi v roce 2015.
Koordinátorka Viktorie Knotková tou dobou žila v německých Brémách. "Občanská společnost tam byla velmi aktivní, lidé brali nově příchozí třeba na procházky po městě, pomáhali jim komunikovat s úřady nebo společně sportovali. Velmi inspirativní bylo sledovat činnost Brémské rady pro integraci, třicetičlenného poradního orgánu fungujícího již od roku 2005. Přemýšlím, co udělat pro to, aby se z iniciativy Brno pro Ukrajinu vyvinulo časem něco tak profesionálního."
Dobrovolníci iniciativy zatím natáčejí v tržnici instruktážní videa pro menší obce na jižní Moravě, kam se nejspíš bude přesouvat proud uprchlíků v následujících týdnech. Přestože si dobrovolníci připomínají, že je k práci nikdo nenutí a mohou s ní kdykoliv přestat, vůle je zatím neopouští. Sami ale netuší, jak dlouho jim dobrovolničení, umožněné především díky dobré vůli jejich zaměstnavatelů nebo učitelů, může bez výraznější podpory státu vydržet.
