Praha - Krize je příčinou, proč v posledním roce přibylo lidí bez domova.
"Zvyšuje se procento nezaměstnanosti a tím vzniká domino efekt. Během jednoho roku jsme zaznamenali patnáctiprocentní nárůst," říká velící důstojník Armády spásy v České republice Michalel Stannett.
Armáda spásy dnes nabízí českým bezdomovcům 998 lůžek v azylových domech, zdaleka nejvíc ze všech veřejných i neziskových organizací.
„Když jsem poprvé přišel do České republiky, bylo mnoho lidí, kteří přespávali na nádražích. První věc byla, že jsme tam vozili teplou polévkou v plastových nádobách," vzpomíná v rozhovoru pro Aktuálně.cz Michael Stannett na začátky v roce 1990.
Armáda spásy působí v Praze, Brně, Karlových Varech a šesti městech na severní Moravě. Jen v hlavním městě vyšlo v posledním sčítání, že je tu 3800 až 4100 lidí bez střechy nad hlavou.
Bez sociálních bytů to nejde
Aktuálně.cz: Co by pomohlo počet bezdomovců výrazně snížit?
Strategie musí být na národní úrovni a musí být implementována na všechny obce a města v České republice, aby lidé neměli potřebu utíkat z jednoho města jinam. Vedle toho je nezbytnou součástí prevence. Jde o to nevyhánět lidi z jejich současného bytu příliš rychle. Daleko levnější je věnovat se tomu člověku, dokud ještě bydlí, než se ho pak snažit dostat zpátky do normálních podmínek.
A.cz: Správná strategie tedy znamená prevenci, aby se člověk neocitl na ulici, a vedle toho dostatečnou nabídku azylových domů?
Bylo by ideální, kdyby šly všechny problémy řešit v původním bydlišti. Ale protože tito lidé mají minimální příjmy, bylo by lepší je přesunout do sociálního bydlení. Azylové domy jim mají sloužit na nezbytně krátkou dobu, když propadnou sociálním sítem. Tam mají být posouzeni a co nejdříve přeposláni do vhodného typu ubytování.
Deset let v pořadí
A.cz: Kdo provozuje takové sociální bydlení pro nejchudší?
Některé možnosti tu jsou, ale v systému chybí finančně dostupné sociální byty, domovy pro zdravotně postižené, domy s pečovatelskou službou. Hodně takových institucí už existuje, ale dostat starého člověka z ulice do domova důchodců je prakticky nemožné.
A.cz: Jde o to zvětšit nabídku?
Nejsem si jist, jestli je to otázka kapacity anebo otázka toho, jak funguje nabídka. Je to zřejmě obojí. V Praze je čekací doba na domov důchodců deset let. Ještě v roce 2000 to bylo sedm let. Nabídka finančně dostupného sociálního bydlení je víceméně nulová. Na úřadě vlády vzniká skupina, která by měla navrhnout, jak může v tomto směru působit neziskový sektor.
A.cz: To znamená, že by do sociálních bytů investovaly místo státu a obcí neziskové organizace?
Ano. Buď by pomáhaly tímto způsobem, anebo by mohly sociální byty provozovat. Možností pro Českou republiku jsou i nezisková bytová družstva.
V Ostravě máme projekt, který by mohl být velmi zajímavý. Městská část Moravská Ostrava a Přívoz nám pronajímá 26 bytů, ve kterých pracujeme s jejich uživateli a přebíráme riziko za placení nájmu. Pokud klient rok nebo rok a půl prokazuje, že se umí o všechno postarat a všechno zaplatit, pak na něho přechází dekret a my získáváme další byt.
O patnáct procent za rok
A.cz: Je období, kterému se říká ekonomická krize. Přibylo bezdomovců?
Zvyšuje se procento nezaměstnanosti a tím vzniká domino efekt. Během jednoho roku jsme zaznamenali patnáctiprocentní nárůst. Dopady krize ještě zesiluje obvyklá reakce většiny evropských zemí. Rozpočtový dluh se využívá jako záminka, proč snižovat náklady právě pro ty lidi, kteří podporu potřebují maximálně. Tady nejde ani tak o dobrou správu země, ale o důsledek politických bojů.
A.cz: U dlouhodobě nezaměstnaných se riziko bezdomovectví automaticky zvyšuje?
Naprosto bez pochyb. Ale nejde jen o dlouhodobě nezaměstnané, ale také o mladé lidi, kteří vycházejí ze škol, práci se jim nepodaří najít a ztrácejí naději na běžné zaměstnání. A protože nenarůstá kapacita sociálních institucí a přitom se zvyšuje počet lidí v nouzi, tak nemají kam jít.
A.cz: To znamená, že jsou běžně bezdomovci pod třicet let?
Ano. Není to největší, ale významná skupina.
A.cz: Jak může bezdomovcům pomoci běžný člověk?
Když jdete jako jednotlivec a vidíte někoho na lavičce, co pro něho můžete de facto udělat? Určitě mu můžete dát peníze. Je možnost, že se nají, druhá možnost je, že si koupí něco k pití. Můžete jim dát i letáček, kde najdou ubytování a některé další služby. Pravděpodobně velmi dobře vědí, kde ty služby jsou. Chodí tam, když mají opravdu největší nouzi.
Nejlepší, co může jednotlivec udělat, je to, že se dá s tím člověkem do řeči. Zeptá se, jak se mu daří, jestli je v pořádku, aby se nestal neviditelným. Takže jediná rada zní, udělat z nich viditelné lidi. Znám také lidi, kteří jim nedávají peníze, ale dají jim do ruky něco k jídlu. Anebo dají svou šálu a rukavice. To je také něco.
