Proč jste se nepřihlásila do výběrového řízení?
Chtěla jsem se s panem ministrem dohodnout, jak to bude dál, a on řekl, že si mě představuje v jiné funkci. Že chce nadále využívat mých služeb na pozici poradce, ale ne ve funkci náměstka. Tak pak nedává smysl se do té funkce hlásit.
A zdůvodnil vám nějak, proč vás už nechce jako náměstka?
Upřímně řečeno, úplně ne.
A jste zklamaná?
Ne, beru to na vědomí.
Po tom nasazení, které jste věnovala projektu evidence tržeb, není to přece jen lidsky zvláštní, když se nejen veřejnost, ale ani vy nedozvíte, proč už ne?
To se musíte ptát pana ministra, já skutečně nevím. Taky si vybírám tým podle pocitu, jak chci, jak mi to vyhovuje a na kterém místě mi ti lidé vyhovují. Prostě chci po těch lidech to, co si myslím, že mi přinese nejvíc.
Takže jste splnila úkol, připravila evidenci tržeb a tím to končí?
Z tohoto pohledu asi ano.
Nejsou v tom jiné důvody?
Ne, já nevím. Nehledám důvody. Nejsem masochista a nebudu se rýpat v takových věcech.
Tři náměstci za půl roku – není to moc velká obměna?
Skutečně nevím. Asi na to míří služební zákon, aby zamezil té fluktuaci. Zase na druhou stranu se mi třeba nelíbí, že v rámci toho zákona jsou omezení vstupu, člověk z byznysu se na ty pozice už nikdy nedostane, protože tam máte podmínku praxe ve státní správě. Já si myslím, že je lepší, aby tam byla nějaká míra flexibility, i ten šéf si přece musí vybírat lidi k sobě, aby mu seděli.
Zeptám se jinak. Kdyby vám pan ministr dal najevo, že o vaše služby na pozici náměstkyně stojí, šla byste do toho výběrového řízení?
Přiznám se, že nevím, hodně jsem se nad tím zamýšlela, protože to ministerstvo se typově mění a někam se posouvá. My jsme tam šli s panem náměstkem Wagenknechtem jako tým, takže jsem uvažovala, zda jeho odchod není změna, která by i pro mě byla důvodem jít pryč. A tehdy jsem pana ministra přesvědčovala, že tam patřím, protože potřebuji dotáhnout ty projekty. Ale tým, s kterým jsem pracovala, byl skvělý, nadšený, pracovitý, uvažoval nad argumenty kritiků. Na něj jsem ze svého působení nejvíc hrdá. Ti lidé si zaslouží pochvalu, protože může být kritika jakákoli, ale já si myslím, že jsme něco dokázali. Tak kvůli těm lidem bych o tom asi uvažovala.
A jak se vám s panem ministrem spolupracovalo?
Tak pan ministr je takový, jaký je, takže...
Jaký je?
Je hodně náročný a většinou očekává, že když něco řekne, tak ta věc se stane hned. Což v kombinaci se státem jde hodně složitě, protože musíte dodržovat všechny možné procedury, a byť ti lidé pracují i přesčas, dokážou se "kousnout" a tu věc udělat, pořád je stát pomalejší.
Tak si musíte zvyknout, že vám furt někdo říká, že jste pomalej. A že to pan ministr občas říká poměrně razantně. Mně to nevadí, protože já se taky rozčiluju, když na to přijde, takže jsem k tomu tolerantní. Ale chápu, že někdo to může snášet hůř. Hlavně když jste kritizovaný za to, za co nemůžete, protože to prostě trvá. Už jsem mu jednou říkala, aby ty lidi třeba někdy pochválil, a on řekl: „To já neumím. Když nenadávám, tak všichni vědí, že to je dobře.“
