Praha - Proč po třech letech příprav skončila největší veřejná zakázka v historii České republiky?
Skutečná cena jednotlivých sanací, jež byly spojeny do zakázky s názvem likvidace ekologických zátěží, byla téměř třikrát nižší než to, co státu nabídl nejlevnější ze tří přihlášených uchazečů.
Tak to vyčíslila unikátní analýza specializované firmy, kterou získalo Aktuálně.cz a kterou pod slibem zachování anonymity dostalo svolení uveřejnit.
Třikrát předraženo
Součet všech sanací zahrnutých do ekozakázky podle této analýzy dosahuje 26,041 miliardy korun včetně DPH.
Cena 26 miliard za celou zakázku odpovídá 38 procentům nejnižší ceny, kterou v ekotendru ministerstva financí nabídla společnost Marius Pedersen Engineering.
Ta chtěla ekologické škody vyčistit za 56,8 miliardy, po započtení daně z přidané hodnoty za 68,2 miliardy.
Částka 26 miliard, k níž dospěl audit, odpovídá odhadu bývalého ministra životního prostředí Františka Bendy i České inspekce životního prostředí.
Hrušky a jablka
Analýza Aktuálně.cz, která částečně vychází z odhadů inspekce pro jednotlivé lokality, zároveň oponuje způsob, jakým ministerstvo financí zakázku zadalo.
Vítěz soutěže měl totiž státu usnadnit organizační práci s vyčištěním pěti set lokalit, ale stát podle analýzy tuto pomoc nepotřeboval. Pokud by příslušný úřad zadal jednotlivě k vyčištění pouhých osm nejvíc postižených míst, utratil by 20 miliard, tedy tři čtvrtiny celkové částky.
Přes čtyři miliardy bude podle odhadu stát vyčištění území vítkovických hutí v Ostravě a pardubické chemičky Synthesia. Na víc než dvě miliardy přijde likvidace škod po koksovnách v majetku OKD, zvláště koksovně Šverma. Stejně nákladné je vyčištění litvínovských pozemků Unipetrolu.
Přes miliardu by ještě stála sanace ekologických zátěží v ostravské Nové huti (dnes Arcelor Mittal), bývalé kunovické továrně Let (dnes Aircraft Industries) a dvou chemičkách Paramo a Spolana, i když do nich stát už investoval osm miliard.
Neexistuje racionální důvod, píší specialisté, proč gigantické zakázky v řádu miliard spojovat do jedné zakázky s čištěním lokalit, které vyžadují náklady v řádu milionů.
"Systém zadávání zakázek na odstraňování starých ekologických škod i tzv. ekotendr je koncipován právě tak, aby nebylo možno posoudit nabídky jak z hlediska optimálního technického řešení, tak z hlediska hospodárného vynakládání veřejných prostředků," tvrdí exministr Benda.
Trik se stovkou miliard
K ceně 68 miliard za odstranění ekologických škod dospělo ministerstvo financí už tím, že jako poptávkovou cenu uvedlo v zadávací dokumentaci 101 miliard.
Tato částka vznikla součtem tzv. garancí, které stát dal v devadesátých letech firmám, jež privatizovaly průmyslové podniky.
Výše garance odpovídala účetní ceně podniku a stanovila nejvyšší možnou částku, kterou stát směl novým majitelům při odstraňování škod pomoci.
Podrobný přehled znečištěných lokalit ukazuje, že garance ani v nejmenším neodpovídají potřebným ekologickým investicím.
Součet dvaceti nejvyšších garancí dosahuje 90 miliard korun, vyčištění těchto podniků by přitom stálo jen 20 miliard.
Desetkrát vyšší garance
Aktuálně.cz oslovilo deset podniků s miliardovými garancemi, u kterých by vyčištění stálo jen několik procent státem zaručené částky. Požádalo firmy o jejich vlastní odhad, kolik peněz bude stát odstranění škod na jejich pozemcích.
Během týdne odpověděly pouze dvě firmy. "Cenu prací k dokončení sanačního zásahu v areálu společnosti IVAX Pharmaceuticals odhaduje analýza Aquatestu na 99,721 milionu korun včetně dvacetiprocentní rozpočtové rezervy a bez DPH," uvedla mluvčí Karin Martínková z opavské firmy Teva Industries, která provozuje farmaceutickou továrnu Ivax.
Podle odhadu Aktuálně.cz bude stát vyčištění opavské továrny 106,3 milionu, stát garantuje příspěvek 1,35 miliardy.
Stejnou garanci měla otrokovická společnost Toma, přesto její ředitel Radek Heger považuje za reálný odhad Aktuálně.cz ve výši 150 milionů.
Upozornil však, že peníze od státu nečeká. "Rozhodnutím soudu nebude již odstranění těchto ekologických zátěží ze strany státu financováno z důvodu formy privatizace. Soud tak rozhodl, ačkoliv tato byla realizována v souladu se schváleným privatizačním projektem," uvedl ředitel Heger.
Nepříjemná otázka
Ostatní dotázané firmy zatím vypovídací hodnotu státní garance nezpochybnily.
"Stát dosud nerozhodl o způsobu sanace zátěží v jednotlivých lokalitách, není tedy ani možné jakkoliv reálně diskutovat o nákladech," vyhnul se přímé odpovědi mluvčí OKD Vladislav Sobol. Jeho kolega ze Škody Auto Rudolf Dreithaler odpověď odložil do té doby, než se vyjádří právní oddělení mladoboleslavské firmy.
Ostatní firmy včetně Aera Vodochody přes upomínky zatím neodpověděly. "Váš dotaz jsem rovnou smazal," řekl například mluvčí pardubické chemické firmy Momentive Jaroslav Jahelka a odkázal na německou centrálu v Iserlohnu.
Ani tamní vedení však ještě nereagovalo.
Firmy přitom nemají na státní pomoc automatický nárok. "Stát se pouze zavázal, že na odstranění starých škod přispěje, když nový majitel firmy splní přesné podmínky privatizační smlouvy. Již v roce 1996 řada nabyvatelů tento nárok ztratila," upozorňuje exministr Benda, že případ společnosti Toma není výjimkou.
Dotace pro nejbohatší firmy
Ze seznamu ekologických škod přitom vyplývá, že státní pomoc míří z velké části k firmám, které zároveň generují miliardové příjmy.
Největší garance mají energetické koncerny OKD a ČEZ, pardubická Synthesia patří do impéria miliardáře Andreje Babiše, majitelem Vítkovic je další z nejbohatších Čechů, Jan Světlík.
Mezi dvacítkou největších garancí je osm firem, které patří německým koncernům od Volkswagenu přes RWE až po E.ON. Na státní pomoc spoléhá největší světový hutní podnik Arcelor Mittal, tři podniky polského chemického gigantu Orlen a slovenská investiční společnost Penta, která vlastní Aero Vodochody.
