Dostálová cenu dostala za zrychlenou přípravu nového stavebního zákona na základě memoranda o spolupráci mezi ministerstvem pro místní rozvoj a Hospodářskou komorou. Podle Patrika se tímto tato vlivná zájmová skupina podílela nejen na vypracování věcného záměru zákona, ale i na jeho paragrafovém znění. Podle Patrika se tím neprůhledně privatizoval legislativní proces, návrh zákona mimo jiné snižuje efektivní účast veřejnosti.
Na druhém místě skončil ministr zemědělství Miroslav Toman (za ČSSD) mimo jiné za podporu výstavby sporného jezu u Děčína, na třetím ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (za ANO), a to za prosazování výstavby pátého bloku v jaderné elektrárně Dukovany.
Cenu Zelená perla 2019 za antiekologický výrok získal Babiš, který na přednášce pro česko-německé podnikatele v Praze prohlásil: "Ale my v Čechách máme rádi přírodu. Máme obrovský program na vodu. My chceme zasadit deset milionů listnáčů. Kůrovec nám žere lesy. My chceme znovu motýle. A ty včely mají rády tu řepku. Můžou si kecat novináři, co chtějí. Mají. Je to pravda. Jsem byl v Lysé nad Labem na výstavě." Babiš Zelenou perlu získal už v roce 2013.
Babiš: My děláme pro naši přírodu všechno
"Mě to pobavilo. Kdyby mi to dal nějaký jazykovědecký ústav za to, že blbě umím mluvit, tak bych to chápal, za motýle a sysle a příští týden budeme vypouštět raky. Já jsem podporovatel přírody a nechápu, proč mi to dali. My děláme všechno pro naši přírodu. Ale já navrhnu panu Havlíčkovi, abychom vyhlásili cenu, kdo nejvíc brání ve výstavbě dálnic a obchvatů. A Děti země by ji dostaly každý rok," řekl v pátek Babiš při návštěvě Karlových Varů. Nechal se tam hned ráno ošetřit kvůli bolestem kolene. V karlovarské nemocnice mu lékaři provedli punkci a vybavili ho hůlkou.
"Nateklo mi koleno, ráno jsem špatně chodil, tak jsem poprosil (karlovarskou) primátorku, byl jsem na rentgenu, vzali mi asi 40 ml vody," řekl Babiš novinářům. "Nevím z čeho to je, ale nebolí mě to," dodal.
O vítězích letos rozhodlo 86 členů nezávislé komise ze 103. Členové komise jsou například sociolog Jan Keller, ekologická ekonomka Naďa Johanisová či publicista Vladimír Just.
