Nepůvodních druhů rostlin a živočichů, které se šíří v místech, kde dříve nebyly, je po celém světě zhruba 18 tisíc a neustále jich přibývá. Nevyhýbají se ani Česku. Naopak, spousta z nich už je tu rozšířená po celém území a mnoho dalších se k nám postupně šíří ze zahraničí. Některé z nich se šíří nekontrolovatelně a mohou páchat velké škody, těm se pak říká invazní. 

"Invazní druhy jsou takové, které byly člověkem zavlečeny ze svého původního území výskytu na jiné území, tam se uchytily a začaly se šířit. Často mají větší či menší škodlivý dopad. Jsou schopny vytlačit původní druhy z jejich přirozeného prostředí, čímž snižují biodiverzitu, tedy biologickou rozmanitost," vysvětlil Josef Kutlvašr, který působí v oddělení ekologie invazí Botanického ústavu Akademie věd ČR. 

Mohou mít však i sociální či ekonomické dopady. Například mohou působit jako škůdci na polích či ztěžovat život alergikům - třeba o rostlině ambrozii se říká, že může až za 30 procent všech pylů v Evropě. Dalším příkladem mohou být asijské tamaryšky, které ve Spojených státech pokryly téměř milion hektarů půdy, která je kvůli tomu teď nepoužitelná. Podle dat Mezinárodního svazu ochrany přírody dokonce invazní druhy hrály roli u vyhynutí čtvrtiny rostlin a třetiny živočichů. 

V Česku se nejvíc nepůvodních druhů vyskytuje v nejteplejších oblastech, jako je okolí Prahy, jižní Morava či Haná. Na určitých místech, jako jsou třeba chráněné krajinné oblasti či národní parky, probíhají pokusy o jejich likvidaci.

"Jinde však jejich likvidace prakticky neprobíhá, bylo by to moc nákladné. Například psíka mývalovitého či norka amerického má povolení hubit jen myslivecká stráž či myslivecký hospodář, klasický myslivec to však dělat nesmí. Takže chybí personální i finanční zdroje, jindy zase pokusy o vyhubení určitého druhu naráží na nevoli veřejnosti," vysvětlil botanik Kutlvašr. Některé státy řeší problém s nechtěnými škůdci po svém. Například v Anglii dělají z veverek popelavých lasagne, na Novém Zélandu zase řidiči naschvál přejíždí vačice, které potkají na silnici. 

Mezi nejproblematičtější invazní druhy v Česku patří zmíněná ambrozie, mýval, norek americký či bolševník. Pro odborníky je při zacházení s invazními druhy závazný seznam nežádoucích druhů, který před šesti lety vydala Evropská unie. V současnosti je na něm 66 druhů rostlin i živočichů.

"Tento seznam omezuje chov či pěstování některých druhů či obchod s nimi. Díky tomuto seznamu již například není možné chovat nutrii coby kožešinové zvíře. Oproti tomu norek se na seznam nedostal, což bude nejspíš zásluhou severských států, kde je spousta kožešinových norčích farem," uvedl Kutlvašr. 

Česko je podle něj ve srovnání s jinými zeměmi a rozšířením invazních druhů na jejich území poměrně dobře. "Nemáme tu obrovské dopravní uzly, jako jsou přístavy, kterými se invazní druhy často dostávají na nová území. K nám se dostávají hlavně po silnici a železnici, jako černí pasažéři se zbožím, nebo je sem lidé úmyslně přivezou - třeba si vysadí cizokrajné rostliny na zahradě a ony se z ní začnou šířit jinam," uvedl Kutlvašr.