1968: Polský voják vraždil, pozůstalé šokoval ve filmu

Martin Novák Martin Novák
22. 8. 2013 13:50
Smrt dvou lidí v Jičíně 7.září 1968 patří k nejhorším momentům okupace vojsk Varšavské smlouvy.
Pomník u místa, kde byly před 45 lety Jaroslav Veselý a Zdenka Klimešová zastřeleni.
Pomník u místa, kde byly před 45 lety Jaroslav Veselý a Zdenka Klimešová zastřeleni. | Foto: Martin Novák

Jičín - Valdštejnovo náměstí v Jičíně je spojené s legendární prusko-rakouskou bitvou, která se tu odehrála v roce 1866. O stovky metrů dál silnicí mezi koupalištěm a sportovní halou stojí menší pomníček, připomínající o století pozdější pobyt jiné armády. Polské.

Malá deska s dvěma kamennými kvádry u kruhového objezdu souvisí se smrtí dvou obyvatel Jičína. Čtyřiadvacetiletého Jaroslava Veselého a šestapadesátileté Zdence Klimešové.

Na křižovatce, které se říká Na Letné, spáchal příslušník polských okupačních jednotek 7. září 1968 jeden z nejhorších a nejsurovějších zločinů, kterých se vojáci zemí Varšavské smlouvy po 21. srpnu v Československu dopustili.

Vojín Stefan Dorna v opilosti pálil po lidech i automobilech. Několik osob zranil, Jaroslava Veselého zastřelil z blízkosti deseti náboji. Zdenku Klimešovou zastřelil, když běžela na pomoc svému synovi.

Je tomu už pětačtyřicet let, ale hořkost a trauma v Jičíně zůstávají. Alespoň u těch, kterých se to týká.

Synovec Jaroslava Veselého Jiří se narodil v roce 1981. Pracuje jako instruktor vodních sportů a stará se o dvaadevadesátiletou babičku. Matku Jaroslava Veselého, zavražděného v onen večer 7. září 1968.

Ukazuje fotografie svého strýce, snímky křižovatky krátce po činu a také fotografie pohřbu, který se konal za velké účasti Jičíňanů na Valdštejnově náměstí (tehdy Gottwaldově).

Foto: Martin Novák

"Největší šok pro nás byl, když jsme před lety viděli strýcova vraha, jak mluví v polském dokumentárním filmu Cesta ke křižovatce. Hovořil tam také jeden generál a říkal, že se to prostě stalo a nedá se nic dělat. Víceméně nad tím mával rukou," vypráví Jiří Veselý.

"Babička to naštěstí neviděla a zařekli jsme se, že nikdy nesmí vidět," říká.

Bratr Jaroslava Veselého odmítl žádost Aktuálně.cz o setkání s tím, že už se k události nechce vracet. "Hodně za to může i ten film, který nás rozhodil," říká Jiří Veselý.

Podle něj z polské strany nikdy nepřišla žádná omluva nebo nabídka odškodnění.

"Voják, který tehdy střílel, ve filmu zhruba tvrdil, že ho to mrzí, ale že situace byla složitá a on za to, co se stalo, necítí odpovědnost," říká historička Hana Fajstauerová z Regionálního muzea a galerie v Jičíně, která na tématu před několika lety pracovala.

Jaroslav Veselý.
Jaroslav Veselý. | Foto: Archív Jiřího Veselého

Dorna spolu s dalšími čtyřmi polskými vojáky opustil večer kasárna za městem. Pětice byla opilá, zřejmě alkoholem, který si dovezla s Polska. Vyšetřování neprokázalo, že by jim ho dal někdo v Jičíně nebo okolí.

Přešli křižovatku, kde se minuli se dvěma mladými muži a ženami, kteří se loučili u telefonní budky. Už tehdy se prý voják, který se několik minut nato stane vrahem, díval výhrůžně.

U domu v Kollárově ulici 109 se polští vojáci začali hádat, zda se vrátí, nebo půjdou dál. Spor vyvrcholil střelbou, při které Dorna zranil svého kolegu.

Pak se obrátil přes křižovatku směrem ke skupině mladých Čechů a pálil po nich. Veselého a jednu dívku střelil do nohou, další dva netrefil. Šel blíž k budce, před kterou žena utěšovala bolestí sténajícího Jaroslava Veselého.

Dorna jí vzal hodinky s prstenem a řekl, ať se otočí. Pak zblízka vystřílel deset nábojů do Veselého.

Manželé Klimešovi mezitím vyběhli z domu kousek za křižovatkou, protože slyšeli výstřely a tušili, že je tam jejich syn Vítězslav. Když přibíhali, polský vojín opět střílel. Zdenka Klimešová byla na místě mrtvá, její manžel s těžkými zraněními přežil.

Jiří Veselý.
Jiří Veselý. | Foto: Martin Novák

Dorna pokračoval ve svém běsnění. Zranil střelbou další ženu v jedoucím automobilu a střílel i na vojáka, který přecházel po druhé straně křižovatky. Až potom dorazila na místo polská hlídka, kterou přivolal jeden z vojáků, a útočníka zpacifikovala.

Celkem jednadvacetiletý útočník vystřílel na křižovatce 74 nábojů.

Vražda vyvolala v Jičíně ostrou protipolskou reakci. Podnik Agrostroj Jičín, kde Veselý pracoval, schválil následující rezoluci: "Tento bestiální čin nemá v našem městě, okrese ani celé republice obdoby od fašistické okupace. (...) Do doby okupace jsme považovali polský lid a jeho armádu za své bratry a spojence, s nimiž jsme po staletí bojovali proti společnému nepříteli, za národ Sienkiewicze a Mickiewicze. Ale nyní jsme, bohužel, nuceni se na ně dívat jako na vrahy a násilníky."

Památník na místě tragédie vznikl samozřejmě až po roce 1989. Nedávno byl nahrazen novým, protože se křižovatka předělávala na kruhový objezd. "Pamatuji se, že když jsme sem za předchozího režimu nosili květiny, tak vždy někdo hlídal, a když jsme poodešli nebo už byli pryč, tak květiny rychle sebral a odnesl," vypráví Jiří Veselý.

Situace v Jičíně 21. srpna byla specifická v tom, že se tam objevili jak sovětští, tak polští vojáci.

Foto: Martin Novák

"Od Liberce jely polské tanky, od Hradce Králové sovětské. Fotil jsem tenkrát na náměstí. Jeden muž z davu tam vyskočil na transportér a naklonil se dovnitř k vojákům. Jeho kolega vyběhl se samopalem a postavil se, jako že bude střílet. Celé náměstí si lehlo na zem. Naštěstí nevystřelil," vypráví pamětník Karel Pokorný z Nové Paky.

Z dokumentů, které vlastní Státní okresní archiv v Jičíně, vyplývá, že situace ve městě byla od počátku napjatá. Poláci žádali, aby se nevylepovaly žádné plakáty odsuzující invazi, a chtěli vyhlásit zákaz nočního vycházení. Zástupci ONV to odmítli a jeden z nich polské delegaci řekl, že si počínají stejně jako Hitler u nich v roce 1939. Poláci na to odvětili, že jsou jen vojáci a musejí plnit rozkazy.

V následujících dnech si polské velení stěžovalo, že místní lidé jim brání v přístupu k pitné vodě a v obchodech jim nikdo neprodává pití nebo cigarety, přestože mají československé koruny.

Nedošlo však k žádnému incidentu, až do středy 7. září.

Zástupci polské armády den po krveprolití žádali, aby bylo co nejrychleji odstraněno vše, co na místě čin připomínalo, a aby se zabránilo protipolským vystoupením. Velitel polských jednotek Wlodzimierz Szawczuk později navštívil Jičín, označil střelbu za brutální vraždu a slíbil, že pachatel bude potrestán a že se polské jednotky stáhnou dál od města.

Polská strana odmítla požadavek, aby byl Dorna vyšetřován v Československu. Hned druhý den ho odvezli přes hranici. U soudu dostal nejprve trest smrti, po žádosti o milost změněný na doživotí.

Nakonec si odseděl patnáct let a pak se objevil ve zmíněném filmu.

Nejsilnějším zápisem o celém případu v jičínské kronice je ten ze dne společného pohřbu Jaroslava Veselého a Zdenky Klimešové 12. září 1968. "Tento den byl snad nejsmutnějším v historii našeho města po druhé světové válce. Slzy bolesti a rozhořčení nad ukrutností, s jakou byli nevinní lidé zbaveni života, doprovázely celý tento srdcervoucí akt."

 

Právě se děje

Další zprávy