Brno - Nejvyšší správní soud (NSS) rozhodl o návrzích týkajících se registrací kandidátních listin pro volbu prezidenta republiky. NSS nařídil ministerstvu vnitra, aby pro přímou volbu zaregistrovalo Janu Bobošíkovou. Naopak Vladimír Dlouhý a Tomio Okamura u soudu neuspěli. Zde jsou zdůvodnění soudu.
Volební senát Nejvyššího správního soudu zamítl návrh Tomio Okamury, kterým se domáhal registrace své kandidátní listiny na funkci prezidenta republiky. Soud, podobně jako v jiných věcech, především odmítl, že by lhůta k podání návrhu k soudu byla protiústavní. Současně odmítl argument, že by protiústavní byla samotná novelizace Ústavy zavádějící přímou volbu prezidenta republiky. Protiústavní proto nemůže být ani ústavní požadavek 50 000 podpisů podporujících kandidáta. Protiústavní pak dle názoru soudu nebylo ani provedení Ústavy zákonem o volbě prezidenta republiky. Soud obdobně jako ve věci Jany Bobošíkové dovodil, že Ministerstvo vnitra pochybilo, pokud chybovost podpisů na petici sečetlo, a nikoliv zprůměrovalo. Tato chyba však nevedla v případě Tomia Okamury k tomu, že by bez ní požadovaného počtu podpisů dosáhl.
Soud zdůraznil, že Tomio Okamura měl ze všech kandidátů, kteří předkládali petici podepsanou občany, jednoznačně největší chybovost údajů. Chybovost jeho petice byla řádově nesrovnatelná s téměř všemi ostatními kandidáty na funkci prezidenta republiky, rovněž podporovaných občany. Všichni kandidáti přitom byli v naprosto stejné situaci, všichni čelili stejným interpretačním problémům ohledně nové právní úpravy prezidentské volby. Uvedené skutečnosti podle soudu naprosto zpochybňují údaje uvedené na navrhovatelově petici. „V prvé řadě pak zpochybňují existenci a vážnou vůli bezmála čtvrtiny osob, které se za podpisy skrývají", zdůraznil soud. Pokud by i v situaci takto flagrantní chybovosti byla posouzena navrhovatelova kandidátní listina jako bezvadná, byl by zcela vyprázdněn ústavní požadavek 50.000 podpisů. Současně by byla hrubým způsobem narušena férovost nastávajících voleb prezidenta republiky.
K rozhodnutí uplatnili nesouhlasné stanovisko soudci Josef Baxa, Radan Malík a Jan Passer.
Nejvyšší správní soud zamítl jako nedůvodný návrh Ing. Vladimíra Dlouhého, CSc.. Navrhovatel Ing. Vladimír Dlouhý, CSc. nesouhlasí s vyřazením části podpisů z petice, které vedlo k tomu, že ministerstvo jako výsledný počet podpisů na petici uznalo pouze 38.687 podpisů, tedy méně než předepisovaných nejméně 50.000 podpisů. Přitom jako sporné otázky vymezil: 1. způsob promítnutí zjištěných chyb ve dvou kontrolních vzorcích do celkového počtu odevzdaných podpisů, 2. nesprávnost vyhodnocení jako „neověřených" těch podpisů, u nichž jsou „uvedeny nesprávné údaje".
Ad 1) Soud uzavřel, obdobně jako ve věcech vedených pod sp. zn. Vol 11/2012 (Tomio Okamura) a Vol 13/2012 (Ing. Jana Bobošíková), že odpůrce pochybil, pokud sečetl chybovost z obou kontrolovaných vzorků petice podporující prezidentskou kandidaturu navrhovatele, místo aby ji zprůměroval, a o takto zjištěnou míru chybovosti snížil počet podpisů na předmětné petici. I při napravení tohoto pochybení odpůrce navrhovateli chybí více než 2 % k požadovaným 50.000 podpisům, které jsou nutné k podpoře jeho prezidentské kandidatury.
Ad 2) Soud nezjistil, že by postup odpůrce, v němž dospěl k napadenému rozhodnutí, byl v rozporu se zákonem, příp., že by jím zvolený doslovný výklad § 25 zákona o volbě prezidenta republiky nebyl ústavně konformní.
K rozhodnutí uplatnili nesouhlasné stanovisko soudci Josef Baxa, Radan Malík a Jan Passer.
Celé rozhodnutí naleznete pod sp.zn. Vol 12/2012.
Ve věci návrhu Ing. Jany Bobošíkové Nejvyšší správní soud rozhodl o povinnosti Ministerstva vnitra provést registraci její kandidátní listiny pro volbu prezidenta republiky. Registrace kandidátní listiny Ing. Jany Bobošíkové byla Ministerstvem vnitra odmítnuta, neboť z předložených petičních archů sice byl zjištěn celkový počet 56 725 záznamů, nicméně protože činila celková chybovost prvního vzorku 7,659% a chybovost druhého vzorku 11,494%, vycházelo ministerstvo z vlastní metodiky a součet této procentuální chybovosti (19,153% ) odečetlo od celkového počtu podpisů. Dospělo tak k závěru, že výsledný počet započtených občanů podepsaných na petici činí 45 429, což je méně, než požaduje Ústava a zákon.
Nejvyšší správní soud však vycházel z toho, že smysl zjištění průměrné chyby spočívá pouze v nastavení pravděpodobnostního odhadu chybovosti zbytku souboru, u něhož správnost předkládaných údajů již není samostatně zkoumána. Úvaha, podle níž se do zbytku této množiny nepromítá průměrná hodnota chybovosti získaná z obou zkoumaných vzorků, však popírá smysl předchozího zjišťování statistických chyb. Chybný postup ministerstva lze ukázat na příkladu, kdy by kandidát na funkci prezidenta republiky předložil petice s celkovým počtem 150 000 podpisů, nicméně u prvního kontrolního vzorku by byla zjištěna chybovost 48% a u druhého 53%. To by podle metodiky ministerstva znamenalo, že mu nemůže být uznán jediný podpis na petici, ačkoliv se lze důvodně domnívat, že se počet správných a úplných podpisů pohybuje kolem 75 000. Závadnost postupu ministerstva lze vyložit rovněž na tom, že v důsledku použitého vzorce dochází k navýšení počtu chybných údajů i u toho prověřeného kontrolního vzorku, kde byla tato chybovost prokazatelně nižší.
Konkrétně to v nyní projednávaném případě znamená, že byla-li zjištěna chybovost prvního kontrolního vzorku 7,659% (chyby byly zjištěny u celkem 651 občanů) a druhého vzorku 11,494% (977 občanů), představuje součet obou chybovostí 19,153%. Takto zjištěná procentuální chybovost však v nyní řešeném případě nebyla promítnuta jen do té části údajů, které ministerstvo vůbec neprověřovalo (a kde se proto měla dovodit určitá domnělá míra nesprávnosti), nýbrž také do údajů obsažených v obou již prověřovaných vzorcích v celkovém počtu 17 000. Jestliže tedy v daném případě ministerstvo zjistilo, že v obou vzorcích bylo obsaženo celkem 1628 chybných údajů (a stejný počet občanů tedy měl být správně odečten od součtu občanů z obou kontrolních vzorků - tedy od 17 000); vedl postup ministerstva k absurdnímu závěru, že z těchto obou kontrolních vzorků bylo odečteno celkem 3 256 občanů, což odpovídá součtu obou zjištěných průměrů chybovosti. Z rozdílu obou čísel tak plyne závěr, že 1628 občanů bylo odečteno, ačkoliv u nich předtím ministerstvo nezjistilo žádnou chybu. K odpočtu proto došlo ve zcela evidentním a vědomém rozporu se zjištěným skutkovým stavem.
Soud proto uzavřel, že na základě ústavně konformního výkladu a použití ustanovení § 25 odst. 6 zákona o volbě prezidenta, kdy je namísto chybného součtu průměrné chybovosti z obou kontrolních vzorků správně použit jejich průměr, dosahuje výsledný počet podpisů na petičních listinách kandidátky na funkci prezidenta republiky Ing. Jany Bobošíkové celkem 50 810 podpisů, což překračuje minimální požadovaný počet podpisů a kandidátka proto měla být zaregistrována.
K rozhodnutí uplatnili nesouhlasné stanovisko soudci Josef Baxa, Radan Malík a Jan Passer.
Zdroj: Nejvyšší správní soud
