Za kulisy událostí – Účast na příštím protestním tažení k českobudějovickému sídlišti Máj si každý rozmyslí. Tento víkend se proti 300 demonstrantům postavilo u multikina Cinestar 500 policejních těžkooděnců, psovodi, vodní děla a jezdci na koních. Každý z účastníků byl nakonec s dvacetiprocentní pravděpodobností za použití donucovacích prostředků zadržen a strávil několik hodin na strážnici.
Čtyři dny předtím slíbil primátor Juraj Thoma občanům, že instaluje v rizikových částech sídliště další bezpečnostní kamery a že posílí hlídky státní i městské policie.
Tohle všechno pravděpodobně rozbouřené sídliště uklidní, ale úpadek, který stojí za prudkými střety mezi většinovým obyvatelstvem a romskou menšinou, bude pokračovat.
Lidé tu prostě žijí příliš natěsnáni, nemají v okolí dostatečný veřejný prostor a mají také hluboko do kapsy. To vše ještě umocňuje nedobře nastavený sociální systém. Na tom rázná policie ani primátorovy kamery nic nezmění.
Třicet paneláků
Zdrojem konfliktu na sídlišti Máj se stalo území v ulici V. Volfa, kde stojí na pěti hektarech třicet panelových domů a kde bydlí zhruba tisíc rodin. Extrémní nahuštění populace způsobuje, že cena zdejších bytů dosahuje 300–400 tisíc korun, tedy třetiny ceny, kterou mají stejné byty jen o několik ulic dál.
Nejchudší obyvatelstvo zde nebydlí jen v městském sociálním domě, ale i v několika dalších, které spravuje největší budějovická realitní společnost SBD. Romové tvoří maximálně čtvrtinu obyvatelstva ulice V. Volfa, oficiální odhady magistrátu hovoří dokonce pouze o desetině.
Samotná ulice V. Volfa je však jenom součástí většího problému. Na sídlišti Máj žije 22 tisíc obyvatel, dalších sedm tisíc v těsně přiléhajícím sídlišti Šumava, k bydlení mají dohromady plochu o jednom kilometru čtverečním. Další dvě sídliště, Vltava a Pražské, které mají dohromady necelých 20 tisíc obyvatel, leží o několik set metrů dále.
České Budějovice se tak zařazují do kategorií, kterým se pro jejich vážný urbanistický problém říká „rozdělená města“. Bohatší bydlí v historickém centru a ve vilových čtvrtích, chudší lidé se stěhují do panelových sídlišť, kde se postupně načítají sociální potíže včetně vysokého počtu mladých nezaměstnaných mužů, rostoucí kriminality a někde také etnických konfliktů.
Příliš mnoho eurodotací
Řešením pro rozdělená města bývá revitalizace, která zlepší v chudých čtvrtích životní podmínky tak, aby se v nich dalo bydlet. Rasový konflikt v sídlišti Máj ukázal, že revitalizace nemusí vždy fungovat.
České Budějovice mají podle oficiálních údajů magistrátu k dispozici pět miliard korun především od Evropské unie, které chtějí využít k obnově sídlišť Máj a Šumava a jejich okolí v období 2007–2013. Pouze na opravu domů v ulici V. Volfa a pěti přilehlých ulic město slíbilo 300 milionů.
Příklad Essen...
Proč miliardové investice do revitalizace problémových budějovických sídlišť skončily rasovým konfliktem, ukazuje srovnání s revitalizací Altendorfu, problémové čtvrti v západoněmeckém městě Essen.
Projekt essenské radnice by měl Altendorf především zklidnit. Plánuje omezit čtyřproudovou silnici na dva pruhy a na volném prostoru vysázet stromy. V centru vznikne náměstí pro pravidelné trhy a umělecká galerie. Likvidují se staré průmyslové stavby i nejhorší bytové domy a na jejich místě bude rozlehlý park s několikahektarovým jezerem s plaveckým areálem.
Budějovice se vydaly opačným směrem a místo nového prostoru pro život přibývá na sídlišti beton. Pouze občanská iniciativa zabránila tomu, aby se hlavní silnice rozšířila ze dvou na čtyři pruhy a aby byla protažena do sídliště Vltava.
... nebyl využit
Evropské investice město využilo na obnovu vodovodní sítě, osvětlení a chodníků, vznikají nová parkoviště. Dvě miliardy pohltí ambiciózní dostavba Jihočeské univerzity na jih od sídliště včetně nového rektorátu, auly a knihovny.
Výstavba se zahustí i v centru sídliště Máj. Na místě, kde těžkooděnci zastavili pochod radikálů, například vyroste pětipatrové komunitní centrum na podporu nejchudších občanů.
Demolice postihla historické budovy starých kasáren v těsném sousedství Máje, na jejich místě se však staví nová městská čtvrť s názvem Park Čtyři Dvory s šestipodlažními bytovkami.
V Máji skutečný park nevznikl, naopak se průběžně kácejí vzrostlé stromy v bývalých kasárnách. Největší investiční akce od stavby sídlišť na severu Budějovic životní prostředí naopak zhoršuje.
Příliš silný sociální stát
Případ sídliště Máj navíc upozornil, že sociální systém nemusí mírnit potíže s chudobou, naopak je ještě může prohlubovat. Řešení je v tomto případě mimo možnosti městských politiků.
Na sídlišti bydlí zaměstnanci spíše s podprůměrnými platy do 20 tisíc korun čistého. I v případě, že byt koupili během privatizace, uhradí za služby 6–7 tisíc korun měsíčně. Pokud rodina zaměstnance nevyužívá sociální dávky, zbývá na běžnou útratu cca 13–14 tisíc korun.
Čtyřčlenná rodina dlouhodobě nezaměstnaného má nárok na životní minimum 10 tisíc korun měsíčně, náklady na bydlení přitom hradí v libovolné výši stát. Přijmout nějakou práci se v takovém případě vyplatí až při nabídce nejméně dvacetitisícové mzdy.
Konflikt skrytý ve stejné úrovni příjmů zaměstnanců a nezaměstnaných se ještě prohloubil během revitalizace sídliště. Realitní firmy, bytová družstva i družstva vlastníků musely do obnovy panelových domů investovat nejméně 45 procent celkových nákladů. Soukromý majitel bytu v panelovém domě proto musel přispět částkou až v řádu desítek tisíc korun. Za nezaměstnaného v družstevním, nájemním či sociálním bytě doplatil příspěvek na regeneraci stát.
Petr Holub
