Deníku Insider poskytl tento týden rozhovor generální ředitel České exportní banky Jiří Klumpar. První část, v níž komentoval také současné policejní šetření v ČEB a problematiku jejích starých úvěrů, jsme publikovali ve včerejším vydání Insideru, dnes nabízíme pokračování.
Rozhovor – Česká exportní banka (ČEB), jejíž činnost z minulých let prověřuje protikorupční policie, se nepotýká jen se zahraničními dlužníky. Jedním z jejích tíživých problémů je nesplácený úvěr pro společnost Job Air Technic, jež před pěti lety postavila obří hangár na opravy letadel na letišti Mošnov u Ostravy.
Banka poskytla Job Airu společně s Českou spořitelnou úvěry v celkové výši přes 800 milionů korun. Dlužník od začátku nesplácí. Před dvěma týdny na něj Česká exportní podala insolvenční návrh, pokud firma skončí v úpadku, přijde vniveč přes 300 milionů korun dotací, jež jí na rozjezd projektu poskytl stát.
„Neměli jsme jinou možnost než insolvenční návrh podat,“ říká generální ředitel ČEB Jiří Klumpar.
Insolvenční návrh na společnost Job Air Technic jste překvapivě podal přesně ve chvíli, kdy má po letech potíží poprvé zajištěné zakázky. Uzavřela smlouvu na servis letadel ruského Aeroflotu, nabírá zaměstnance, začala splácet staré dluhy. Navíc – alespoň to tvrdí její šéfové – se o ni uchází důvěryhodný investor, ochotný převzít staré závazky. Nebylo lepší v této situaci ještě dát Job Airu šanci?
Job Air není dlužník, který by se dostal do potíží v poslední době. Jeho pohledávka je po splatnosti už více než tisíc dnů – přes tři roky. Učinili jsme spoustu pokusů o nápravu, zodpovědně jsme situaci zkoumali. Včetně jejich zakázkové náplně. A došli jsme k názoru, že není možné insolvenční návrh nepodat. Mají sice teď podepsané nějaké zakázky, ale do budoucna mají s leteckými firmami podepsané pouze rámcové smlouvy, takže není záruka, že zakázky budou mít v budoucnu. Nemáme záruku, že bude dlužník schopen úvěr splatit. Máme-li se bavit o restrukturalizaci úvěru, musíme brát v úvahu, jak firma bude vypadat za pět deset let. Navíc nerozhodujeme sami, úvěr jsme poskytli jako klub dvou bank s Českou spořitelnou. Postupujeme koordinovaně s tímto partnerem.
Pohledávku za Job Air Technic jste se loni pokoušeli prodat. Zájem o ni veřejně deklarovala strojírenská skupina Vítkovice, která je pětinovým akcionářem Job Airu, věřitelem a také ručitelem za jeho závazky. Proč z prodeje sešlo?
Nepodařilo se záměr naplnit.
Proč, nabízel vám majitel Vítkovic Jan Světlík málo?
V tomto případě nešlo ani tak o cenu, nabídku na postoupení už jsme měli v konsorciu bank odsouhlasenou. Zájemce o koupi sám svou nabídku stáhl a odvolal ji. Jeho problém byl stejný jako náš – neměl jistotu, co se s firmou bude dít v budoucnu.
Je pravda, že si sám Světlík loni stěžoval, že se mu nedaří domluvit se na vstupu se současnými většinovými majiteli Job Airu, což jsou bývalí zaměstnanci jeho někdejšího spojence, dnes obchodního soka Daneše Zátorského. Tito šéfové Job Air Technic ale tvrdí, že mají jiné investory, ochotné dluhy firmy koupit, vstoupit do ní a stabilizovat ji. Je to pravda?
Myslím, že ano. Takový postup je pořád možný, ale zatím nejsem ve fázi, abychom kvůli tomu mohli stáhnout návrh na insolvenci. Upřímně – byl by malý zázrak, kdyby se teď, na poslední chvíli, objevil investor schopný Job Air stabilizovat, prokázat financování, nabídnout přijatelnou cenu, prostě vyřešit všechno to, o co se už několik let pokoušíme. A navíc, aby toto vše stihl v horizontu několika měsíců, než se rozjede insolvenční mašinérie.
Také staré nevymahatelné úvěry v Rusku, z nichž část nyní vyšetřuje policie, jste se už loni rozhodli prodávat. Jenomže jste se dostali do sporu s ministrem financí o to, jakým způsobem prodej budete organizovat. V čem je rozpor?
On to nijak velký rozpor není. S ministerstvem jsme na stejné vlně v tom, že pohledávky je třeba prodávat na základě výběrových řízení. Debatovali jsme pouze o tom, jak tendry strukturovat, aby byl proces optimální.
Vy jste už loni začali pohledávky k prodeji nabízet, ale po jedné či po dvou. Loni v prosinci – právě po debatě s ministrem financí – jste běžící soutěže zrušili a vypsali novou na prodej balíku hned šesti pohledávek najednou. Proč taková změna?
Nejde o diametrální obrat, není to tak, že bychom pod nějakým tlakem původně zvolený postup opustili a vrhli se na nový. Oba způsoby pořád běží víceméně paralelně. Zájemci mají možnost dávat nabídky jak na celý balík, tak na jeho část nebo na jednotlivé pohledávky. My jsme nepopřeli dosavadní postup, jen jsme ho rozšířili. A rozhodně nehodláme prodávat velké balíky pohledávek, jak to dělala dřív například Konsolidační banka.
Počátkem prosince, přesně den po vaší schůzce s ministrem Fischerem, jste se neočekávaně rozloučil s šéfem oddělení workoutu Janem Švomou. Právě on přišel s novou strategií prodeje nevymahatelných pohledávek a přitvrdil vůči ruským dlužníkům. A po jeho odchodu jste tendr na pohledávky měnili. Proč Švoma odešel? Tlačil na to ministr?
Ne, šlo o náhodnou časovou shodu. Plánoval jsem tuto personální změnu nějakou dobu a nechtěl jsem to odkládat a pak to řešit těsně před Štědrým dnem. Důvodem nebylo, že by pan Švoma byl tvrdý na ruské dlužníky a někomu to vadilo. Při řešení pohledávek pokračujeme v linii, kterou rozjel on. Strategii boje s dlužníky bych mu nevyčítal, naopak za to, že začal bilanci banky čistit, bych ho pochválil. Problém s ním byl ale v rovině sociálně komunikační.
Ruská banka Mežtopenergo, jeden z vašich ruských dlužníků, s nímž vedete arbitrážní řízení, pohrozila šéfovi vaší ruské pobočky Jaroslavu Pořízovi trestním stíháním kvůli údajnému pokusu o podvod při prodeji jedné z vašich ruských pohledávek. Byl skutečně obviněn?
Nemáme žádný doklad, že by byl opravdu v Rusku vyšetřován. Stalo se jen to, že ruská protistrana doručila do spisu arbitrážního sporu běžícího v České republice papír, který vypadá jako kopie trestního oznámení podaného v Rusku. Od té doby nemáme signál, že by se kolem toho něco dělo. Pan Poříz od té doby byl pracovně v Rusku, nikdo ho nekontaktoval. Nedá se vyloučit, že si to trestní oznámení protistrana vymyslela. Nebo je možné, že ho podala, ale ruské orgány ho odložily. Prostě nevíme.
Nakolik se vám promítne do hospodaření loňského roku ztráta ze špatných úvěrů?
Celkově jsme loni vytvořili opravné položky za 2,5 mld. Kč. Je to hodně, rekordní suma v historii banky. O rok dřív byly opravné položky desetkrát nižší. Dohánějí nás staré resty, proto oprávky akcelerují. Je to ale v podstatě dobrá zpráva pro příští období. Čistíme banku.
Vyplácí se podle vás státu podpora exportu formou státem dotovaného exportního financování i se všemi jeho riziky a komplikacemi, jež se v posledních měsících začaly odhalovat?
Řekl bych, že ano. Počítejme – za 18 let od vzniku ČEB do roku 2012 představovala dotace státního rozpočtu do naší banky v součtu skoro 4 miliardy korun. Na daních a dalších odvodech jsme ale státu za stejné období vrátili 2,7 miliardy korun. Čistá angažovanost státu je tedy asi 1,3 miliardy korun za 18 let, to vychází v průměru na nějakých 80 milionů korun ročně. A za tu dobu jsme podpořili český export v hodnotě 350 miliard korun, poskytli jsme na 600 úvěrů a garancí.
ZUZANA KUBÁTOVÁ
