Zahraničí – Je jen málo zemí, ve kterých parlamentní volby mají přímý dopad na celou Evropu. Ve kterých výsledky mohou ekonomiky jiných zemí a společnou evropskou měnu poslat nahoru, nebo srazit.
Itálie je vzhledem ke své lidnatosti a pozici třetí největší ekonomiky eurozóny jednou z nich a bohužel po sečtení všech hlasů je jasné, že zpráva pro Evropu není dobrá. Nikdo nemá šanci sestavit silnou a funkční vládu.
Blok vedený levicovou Demokratickou stranou má většinu v Poslanecké sněmovně. I v Senátu sice podle posledních údajů tato strana těsně porazila Lid Svobody Silvia Berlusconiho, ale na většinu tam nedosáhne. Přitom v italském systému kabinet pro vládnutí potřebuje většinu v obou komorách.
Do toho získal čtvrtinu hlasů populista a komik Beppe Grillo, zatímco v Bruselu a Berlíně velmi oceňovaný architekt italských úsporných opatření a boje proti rostoucímu dluhu Mario Monti utrpěl debakl se ziskem pouhých deseti procent hlasů.
Z voleb si tedy lze odnést několik ponaučení, z nichž část je platná a aktuální i pro Českou republiku.
Především politika škrtů, omezení sociálních výdajů, snižování důchodů, propouštění a zvyšování daní nevyhrává volby a Evropou se šíří přesvědčení, že tudy cesta nevede. Monti během více než roku, kdy Itálii vládl, sice snížil hrozivě rostoucí náklady na splácení italského dluhu, ale voliče spíš zajímají jejich vlastní rostoucí životní náklady, obava ze ztráty zaměstnání a pokračující recese.
Naopak vyzvedli toho, kdo hlásal přesný opak. Beppeho Grilla, bývalého televizního a estrádního baviče.
Jeho Hnutí pěti hvězdiček slibovalo v kampani zvýšení důchodů, podpory v nezaměstnanosti, zestátnění některých bank, lepší podmínky pro drobné živnostníky a ve zkratce důstojnější životní podmínky pro ty Italy, kteří si nemohou dovolit ferrari nebo vily v Toskánsku.
Berlusconi postavil kampaň v posledních týdnech na prohlášení, že zruší Montim prosazenou daň z nemovitosti, po celé zemi velmi nepopulární. Zabralo to. Lidi zkrátka dali přednost těm, kdo jim slibovali, že jim seberou spíše méně než více peněz.
Itálie je v recesi už rok a půl, nezaměstnanost brzy překročí dvanáct procent a i letošní rok má ekonomika znovu klesnout. Špatných zpráv je už moc, lidé ve tmě touží aspoň v dálce zahlédnout nějaké světlo.
Výsledek je také třeba vnímat jako určitý protest proti „diktátu“ Bruselu a Německa. Grillo chce vystoupit z eurozóny, Berlusconi kritizoval Berlín a Merkelovou za údajnou snahu ovládat Itálii a vnucovat jí svoji vůli. Naopak nešťastník Monti je považován za nejvíce proevropského politika s vynikající reputací v Bruselu a Berlíně.
A Berlusconi? Málokdo mu dával šanci a v zahraničí mnozí kroutili hlavami, jak by znovu mohl uspět. Po všech těch soudech, skandálech s prostitutkami a politice, která zaváděla Itálii v roce 2011 na „řeckou cestu“.
Ale znovu se dokázal vrátit. Desetiprocentní ztrátu, kterou mu ještě před dvěma měsíci předpovídaly průzkumy, stáhl v Poslanecké sněmovně na 0,5 procenta a v Senátu dokonce těsně vyhrál.
Opakuje se rok 2006, kdy levice byla jasným favoritem, ale Berlusconi ji v závěru kampaně dohnal a prohrál tak těsně, že po dvou letech následovaly další volby, které už vyhrál.
Ukazuje se, že i politik s tak pošramocenou pověstí má v demokracii pořád šanci uspět, když jeho příznivci věří, že nemají jinou alternativu. Šestasedmdesátiletý mediální magnát – momentálně třetí nejbohatší Ital – má neotřesitelnou podporu mezi malými a středními podnikateli. Zejména v klíčových severních lidnatých regionech, jako je Lombardie, která rozhodla o jeho výhře v Senátu.
Zároveň prostě zůstává jedinou možností pro Italy, kteří zkrátka a dobře nechtějí vládu levice. Její italští odpůrci argumentují tím, že je rozhádaná, zčásti doktrinářská, a obávají se, že i v Itálii může po vzoru Francie padnout návrh na pětasedmdesátiprocentní zdanění osob s velkými příjmy.
A ještě jedna zajímavost na závěr. Po českých prezidentských volbách se hodně mluvilo o tom, že Karel Schwarzenberg sice opanoval sociální sítě, ale to na úspěch nestačilo a vliv sítí se přeceňuje.
Beppe Grillo měl k dispozici oproti jiným stranám málo peněz a vystavěl své Hnutí pěti hvězdiček hlavně za pomoci dobrovolníků na internetu a sociálních sítích. Tam sbíral a aktivizoval své příznivce, dokonce i lidi na stranickou kandidátku získával přes Facebook! Přidal k tomu ale také mítinky na náměstích skoro všech italských měst a jasná, srozumitelná, úderná hesla.
Takže pozor, sociální sítě zřejmě budoucnost v politice mají, když se zvolí vhodná strategie.
Martin Novák
