Osamělý jezdec

Režie: Gore Verbinski

Obsazení: Johnny Depp, Armie Hammer, Ruth Wilson, Tom Wilkinson ad.

Co říká distributor: Indiánský bojovník Tonto se dělí o dosud nevyřčené příběhy, které způsobily proměnu Johna Reida, muže zákona, v legendu spravedlnosti – společně s diváky se vydává na divokou jízdu plnou velkolepých překvapení a humorných neshod, které musejí oba rozpačití hrdinové překonat, aby dokázali společně bok po boku bojovat s lidskou chamtivostí a korupcí.

Verdikt: Nejít

Osamělý jezdec je ukrutně dlouhý a ubíjejícím způsobem nudný. Tečka. Konec. Jde se domů. Víc není co dodat.

Ale vážně: Je skutečně nesnesitelně ubíjející sledovat 151 minut dlouhý film, který je ze tří čtvrtin tvořen interakcí dvou postav, jejichž vztah permanentně stagnuje. Každá scéna, kde se objeví Tonto a Reid, jako by byla scénou se zcela novými hrdiny – kdyby se jednotlivé pasáže přeházely, mnoho by se nezměnilo. Hammer je po celou dobu stejně neschopný trouba (vinou ledabylého scénáře nedokáže zastávat roli protagonisty) a Depp se prostě většinou tváří... nějak.

To vše pohřbeno dějem, který nelze usledovat, protože se nedaří udržet tón ani nit vyprávění. Znáte ten pocit, kdy si uprostřed scény nemůžete vybavit, kam hrdinové jedou a čeho tam chtějí dosáhnout? U Osamělého jezdce prakticky neustává. Věci se prostě dějí, Depp se tváří a děj stojí.

Rozhodně není odpustitelné, že si scenáristé neujasnili, jestli píší poctu rochnící se v přepálených možnostech kovbojek, zesměšňující parodii, melodrama, či sebeuvědomělou revizi. Dělají tedy vše naráz. A tak v jedné scéně padají fekální vtipy a hned v další je brutálně povražděn indiánský kmen, což není extrémní příklad, ale rutinní výňatek. V důsledku emociálních a náladových veletočů se nedaří vysvětlovat tak základní prvky, jako je touha hrdiny nosit masku a mstít se.

Ke konci se rozpoutá velmi okázalé a konečně alespoň trochu zábavné akční finále, během nějž je ovšem úplně jedno, co dělali hrdinové i padouši dosud a o co jim vlastně jde do budoucna, čímž se ještě víc podtrhává trestuhodná vyprázdněnost předchozích dvou hodin. Brrr.

-

Bling Ring: Jako VIPky

Režie: Sofia Coppola

Obsazení: Emma Watson, Taissa Farmiga, Leslie Mann, Nina Siemaszko, Gavin Rossdale ad.

Co říká distributor: Celebrity – jsou slavné, jsou sexy, ve svých dokonalých outfitech vypadají naprosto božsky. Teenagerky Rebecca, Nicki, Chloe a Sam jsou kamarádky z lepších rodin a hollywoodské hvězdy milují. Vesměs mají vše, na co si vzpomenou, mají ale i velkou touhu se pobavit. A bez zábran. Když k nim do školy nastoupí Marc, jehož tatínek pracuje u filmové distribuce, začne teprve ta parádní jízda. Společně vyrážejí na noční tahy do bytů hollywoodských celebrit, a to rozhodně ne pouze na exkurzi! V kradených autech si odvážejí hory značkových kousků, ve kterých ohromují na párty. Jak dlouho si ale budou bezstarostně užívat, než spadne klec?

Verdikt: Nejít

Pocit ze zhlédnutí Bling Ringu se dá přesně připodobnit k četbě dobře napsaného, bizarního článku z lifestylového magazínu typu Vanity Fair. Zaujme, pobaví, ale rychle vyšumí.

Tenhle docela zábavný film o bandě zpovykaných děcek, vykrádajících luxusní sídla svých oblíbených celebrit, si asi nejvíc mohou užít mladí diváci. A to nejen proto, že ve snímku hraje jednu z hlavních rolí ikona většiny adolescentek Emma Watsonová alias Hermiona z Harryho Pottera.

Pro mladé je tu všechno: Okouzlení značkovým zbožím i rychlý střih na míru šitý rychlému vnímání světa generace, která neudrží dlouho pozornost. Najdete tu takřka videoklipové montáže na hudbu, která je právě v kurzu: M.I.A., Sleigh Bells, Kanye West nebo Phoenix (kapela manžela Sofie Coppoly). V jiných pasážích zase používá režisérka zpomalené detaily na tváře svých hrdinek, což je postup, který by patrně měl generovat nějaké emoce, ale celý film z mnoha důvodů působí hrozně chladně a nezúčastněně.

Coppola víceméně rezignuje na nějaký cílenější dramatický oblouk a události vypráví chronologicky tak, jak se skutečně staly, bez většího dramaturgického přemýšlení, co chce vlastně říci. A evidentně si myslí, že pozornost diváka utáhne jen bizarní příběh, a motivace postav se proto nenamáhá příliš osvětlovat.

Teď jen, jestli to na režisérku formátu Sofie Coppoly není trochu málo.