Skyfall

Režie: Sam Mendes

Obsazení: Daniel Craig, Judi Dench, Ralph Fiennes, Javier Bardem, Naomie Harris ad.

Co říká distributor: Daniel Craig je zpět jako Agent 007 v nové, v pořadí již 23. bondovce s názvem SKYFALL. Tentokrát bude Bondova loajalita vůči M (Judi Dench) vystavena nelehké zkoušce, když ji začne pronásledovat její vlastní minulost. 007 musí vystopovat a zneškodnit narůstající hrozbu, ať už ho to stojí cokoliv.

Verdikt: Jít

Nejnovější bondovka staví do popředí velmi výrazně soudobou krizi tradičního modelu tajných služeb, krizi dřívějšího pojetí světa a viditelného nepřítele, krizi zdravého rozumného jednání namísto ubíjející byrokracie… a zároveň vědomí nepřítele uvnitř. Nepřítelem není nikdo vně Británie či vně její tajné služby, právě naopak.

Stárnoucí Bond i jeho nadřízená M do tohoto světa jakoby přestávají patřit, ale odmítají se vzdát bez boje, podlehnout moci všeobjímající byrokracie a kyber-řízení světa přes počítače. A tak musí čelit nejen neznámému, ale mimořádně (a podezřele) znalému a zákeřnému teroristovi napadajícímu strukturu tajné služby, ale dokonce i systému, jemuž celý svůj život věrně sloužili.

Skyfall musí být nutně trnem v oku všem, kteří chtějí dostat únikový film podle šablony s jednoduše definovaným hrdinou, který činí správná rozhodnutí, nikdy neprohraje a podaří se mu vše, co chce, tj. vždycky se trefí, vždycky sbalí každou ženskou, vždycky má tu správně ironickou hlášku. Skyfall v důsledku není únikový film, ba naopak podrobuje samotné základy bondovské mytologie přísnému testování.

Ale nebojte se, i ve Skyfall je nakonec všechno tak, „jak má být“ - ale nově, zvláštně a poněkud ironicky. Je to zkrátka velmi inteligentní a své tradice si uvědomující film.

-

Posel

Režie: Vladimír Michálek

Obsazení: Matěj Hádek, Jiří Vyorálek, Jan Kolařík, Eva Leimbergerová, Gabriela Mikulková, Stanislav Zindulka ad.

Co říká distributor: Hlavním hrdinou je třicetiletý Petr - zanícený cyklista, někdejší reprezentant, nyní pracující jako poslíček. Svůj život podobně jako povolání messengera vnímá jako přestupní stanici. Přemýšlí, co s životem dál. Je jedním z mladých mužů na barevných moderních kolech, kteří dotvářejí kolorit současných měst. Zpočátku se jeví jako svobodný kluk, nekonformní člověk pohrdající pokřivenou morálkou konzumní společnosti. Až do okamžiku tragické nehody, kdy vyjde najevo i jeho temná stránka duše. V tento moment se za pomoci přátel rozhodne svůj neuspořádaný život dát do pořádku. Ale osudu jde těžko uniknout...

Verdikt: Nejít

Poslední film Vladimíra Michálka je sympatický určitě tím, že jeho hlavní postava se vymaňuje z dlouhé plejády chcípáckých postav českého filmu: Ona totiž nefňuká. V tuzemském porevolučním filmu se velmi silně uchytil typ mladého mužského hrdiny, který nedokáže dospět a překážkám kolem sebe čelí s pasivní rezignací. Tvůrci pak jeho „trápení“ různě omlouvají.

Messenger Matěj Hádek je ukázkovým příkladem takového losera. Ale Michálek svého hrdinu neomlouvá ani s ním nesympatizuje. Posel je vcelku nepokrytě film o sobeckém hajzlovi, který si to, že je arogantní, docela dobře uvědomuje.

Michálek příběh natočil co možná nejvíce civilně, přesto se bohužel nedá mluvit o nějakém svěžím závanu. Snímek shazuje scénář, který nepřekračuje kvalitou úroveň průměru televizní produkce. Pro obrazovky byl také nejprve určen. Scenáristovi Marku Epsteinovi se bohužel v hlavním hrdinovi nepodařilo vytvořit plnokrevnou postavu, která by člověka alespoň strhla s sebou na cestě do svého osobního pekla, když už se s ní člověk těžko může ztotožnit.

Už výchozí bod zápletky je vlastně klišé jako z lifestylových časopisů. A samotný příběh bohužel není ani generační zprávou o nevyhraněnosti a povahových slabostech dnešních městských třicátníků: na to představuje charakter hlavního hrdiny příliš velký extrém.

Jestli Posel nese nějakou zprávu, tak je to ta, že deset let přenošené scénáře je někdy lepší nechat ležet definitivně ladem.