Bídníci

Režie: Tom Hooper

Obsazení: Hugh Jackman, Russell Crowe, Anne Hathaway, Amanda Seyfried, Helena Bonham Carter ad.

Co říká distributor: Když bývalého galejníka Jeana Valjeana propustí na podmínku, netuší, že za zády bude mít jako věčný stín posedlého inspektora Javerta. Ten ctí zásadu, že zloděj zůstane vždy zlodějem, a Valjean se zdá být jasným příkladem, zvlášť když pravidla podmínečného propuštění záhy poruší. Jenže Valjeanovi se daří unikat, začne žít pod změněnou identitou, stane se ctihodným občanem a dokonce starostou, jenže ani tehdy není před slídivým Javertem v bezpečí. Po smrti tovární dělnice Fantine, kterou si klade za vinu, se ujme její dcerky Cosette. Společně s ní pak před zákonem utíká do anonymity francouzské metropole. Cosette se zamiluje do mladého revolucionáře Mariuse, a zbytek už znáte…

Verdikt: Nejít

Britskému režisérovi Tomu Hooperovi se podařila unikátní věc. Snahou přijít s novým filmovým přístupem k muzikálům téměř potlačil veškerou emotivní sílu, která sálá z jedné z největších klasik žánru.

V jeho stošedesátiminutové adaptaci se sice herci snaží zpívat jako o život, ale Hooperův režisérský diletantismus dělá z filmu úmorný zážitek k nepřečkání. Jeden doslovně ilustrovaný song střídá další: film připomíná sérii nepropojených a pohříchu velmi monotónních (k tomu se dostaneme) hudebních klipů, které příliš nectí logiku příběhu.

Člověk neznalý předlohy může mít v ději brzy zmatek. Jeden příklad za všechny: zdravě vypadající Jackman najednou zpívá bez jakéhokoli vysvětlení o tom, jak umírá z naprostého vyčerpání.

Film vyznívá jako červená knihovna víc, než by bylo z hlediska žánru nutné. Většina herců navzdory téhle nelehké výzvě zpívá slušně: Hugh Jackman zvládá svůj part s přehledem a vtiskuje svému polepšenému rebelovi Valjeanovi věrohodnou zarputilost. Radost poslouchat je Amandu Seyfriedovou coby krásnou Valjeanovu chráněnkyni Cosette nebo její platonickou sokyni v lásce Eponine (Samantha Banksová).

-

Mistr

Režie: Paul Thomas Anderson

Obsazení: Philip Seymour Hoffman, Joaquin Phoenix, Amy Adams, Laura Dern ad.

Co říká distributor: USA, začátek 50. let. Vojáci po návratu z fronty bojují se svými poválečnými traumaty a snaží se začlenit do běžného života. Jedním z nich je i Freddie Quell, který se marně pokouší notnými dávkami vlastnoručně namíchaného alkoholu ovládnout svoje běsy. S každým nervovým výbuchem se propadá stále níž a postupně se stává bezprizorním psancem. Shodou náhod se setkává s charismatickým Lancasterem Doddem, který je právě se svou oddanou ženou a skupinou příznivců na cestě do New Yorku, kde hodlá světu představit své nové učení. Lancaster Dodd, svým okolím nazývaný „Mistr“, je Freddieho živelností fascinován a ujímá se jeho „léčby“ podle vlastní teorie, která se má již brzy stát impozantní vírou. Mezi oběma muži vzniká velmi silné a neobyčejné pouto.

Verdikt: Jít

Vlastně není divu, že Andersonův nový film nezabodoval kromě tří hereckých kategorií v oscarových nominacích. Je to totiž depresivní, skoro až fyzicky nepříjemný filmový zážitek, který se místo tradičního narativního oblouku soustředí hlavně na psychologický souboj dvou exaltovaných mužských postav.

Základním motivem filmu je ovládání ve všech jeho podobách - snaha ovládat druhé tu jde ruku v ruce s ovládáním sama sebe, svých vlastních běsů. Snaha připoutat si k sobě někoho jde ruku v ruce s prazákladní touhou zkrotit vlastní samotu a najít vnitřní klid. Anderson rozvíjí své oblíbené téma vztahu mezi učitelem a žákem, v přeneseném slova smyslu mezi synem a otcem.

Je to film-událost: na intimní rovině je to subtilní drama o zvláštní symbióze dvou nemocných duší, na rovině celospolečenské je to freudiánská analýza civilizační neurózy.

Stojí za to vidět, ale: Je to film, který rozhodně není pro každého.