Pieta

Režie: Ki-duk Kim

Obsazení: Jeong-jin Lee, Min-soo Jo, Eunjin Kang, Jae-rok Kim, Jin Yong-Ok ad.

Co říká distributor: V životě nelítostného lichváře dochází k zásadnímu zvratu v okamžiku, kdy se objeví žena, která tvrdí, že je jeho matka. Z jejich setkání vzklíčí vztah, který, ač se pohybuje mezi niternou empatií a vzájemným krutým zraňováním, směřuje k prapodivné harmonii. Kim Ki-duk se po sérii tuctových festivalových titulů a několikaletém útěku z civilizace vrací na výsluní.

Verdikt: Jít

Kim Ki-duk je moralista, který se nebojí stavět do centra zájmu nesympatické, deprivované postavy a pak všechny nitky příběhu vést k tomu, aby se člověk dostal do jejich kůže a alespoň s nimi soucítil.

Od počátku přitom dělá vše pro to, aby empatii s hlavním hrdinou co nejvíc ztížil. Vykresluje Kang-doa v podstatě beze slov, jen pomocí syrových obrazů předkládá divákovi profil sociopata: se svými „klienty“ nemá slitování a obviňuje je, že si za své zmrzačení mohou sami.

Ve spartánsky zařízeném bytě se proplétá v koupelně mezi neuklizenými vnitřnostmi ze zvířat, která si kupuje živá na trhu a porcuje si je pravidelně k večeři, svou schopnost vrhat nožem si trénuje na terči, na němž je připíchnut obrázek nahé ženy, evidentně je totálně sám. Jeho rutinu najednou naruší žena, pod jejíž vytrvalou neústupností roztává, připustí si myšlenku na sdílení blízkosti a poprvé po dlouhých letech ucítí strach způsobený starostí o druhého člověka.

Film nabízí přepjatou zápletku, exaltovaně se chovající postavy a nenapodobitelný mix drsného psychothrilleru, společenské satiry a dryáčnického melodramatu. Málokdo dokáže tak jako Kim Ki-duk spojit nespojitelné: béčkově absurdní premisu s artovou senzibilitou, zvuky lámaných kostí a poněkud polopatické dialogy s vážně míněnou a ve výsledku navíc docela přesvědčivou výpovědí o zhoubné povaze dnešního kapitalismu.

-

Gangster Squad – Lovci mafie

Režie: Ruben Fleischer

Obsazení: Ryan Gosling, Emma Stone, Sean Penn, Josh Brolin, Giovanni Ribisi, Nick Nolte ad.

Co říká distributor: Píše se rok 1949 a v Los Angeles vládne nelítostnou rukou gangster a brooklynský rodák Mickey Cohen. Řídí většinu nelegálních aktivit ve městě, včetně obchodu s drogami a zbraněmi, prostituce či nelegálního sázení. O jeho ochranu se starají nejen jeho kumpáni, ale také podplacená policie a zkorumpovaná politická elita. Mickey má v podstatě pod kontrolou veškeré místní orgány, které by jej mohly ohrozit. Výjimku by snad mohla představovat tajná jednotka losangeleské policie, kterou dá dohromady snaha zničit Cohenův svět.

Verdikt: Jít

Lovci mafie poskytují přesně ten typ požitků, které od akčního filmu v atraktivním retro prostředí očekáváte. Násilí i smrt v Lovcích tu jsou především součástí hrdě pokleslé žánrové zábavy, přepálené hry s extrémně násilnými prvky coby atrakcemi svého druhu - člověk roztržený mezi dvěma automobily, kyselina v pánském rozkroku, vrtačka v lebce a další nehezké momenty z války gangsterů s několika nepoddajnými policisty.

Ovšem důvodem, proč snímku věnovat větší pozornost, je práce s herectvím a propojování zdánlivě nespojitých prvků.

Film pracuje s čistě účelově načrtnutými postavami o několika málo vlastnostech: o mexickém členovi týmu se třeba nedozvíme vůbec nic, Wooters je floutek, jehož změní láska a trauma z úmrtí, O'Mara nelítostný polda s inteligentní manželkou, který žije neustále ve válce, ale zároveň se chce postarat o svou rodinu, hlavní padouch je bývalý boxer a... prostě hajzl, fuj a ještě jednou fuj.

Jenže herci pro konkrétní ztvárnění takto typizovaných figur kupodivu nevolí postupy typizovaného herectví. Jeden každý herec dokáže na skromném prostoru, který mu vlastnosti dané figury poskytují, operovat s řadou subtilních přechodů mezi zarputilostí, agresivitou, melancholií a jemností. Sean Penn třeba coby padouch efektivně využívá emocionálního rejstříku, kterým tak irituje ve svých „seriózních“ rolích, k mnohovrstevnatému uchopení jednoduché figury a Josh Brolin jako O'Mara přirozeně přechází od chlapácké brutality k působivému ztvárnění manželských scén.

Téhle partě zkrátka stačí jemné gesto nebo absurdní věta a stereotypní okamžik jak z béčkového akčního filmu zmizí v příjemné ironii.