Analýza - Miliardář a zakladatel Nadačního fondu proti korupci Karel Janeček se chystá rozjet kampaň na revoluci systému voleb do sněmovny. Experti jsou však k detailům návrhu, který především zavádí jednokolový většinový systém, skeptičtí.

Své výhrady sdělili Insideru tři přední znalci volebního systému - Pavel Šaradín a Tomáš Lebeda z Palackého univerzity v Olomouci a jejich kolega z Masarykovy univerzity v Brně Roman Chytílek.

Přehledně je shrnujeme.

1. Nepředvídatelnost systému

Janeček navrhuje: Do sněmovny by se volilo v 81 obvodech, v každém vždy 2 poslanci. Voliči by je dobře znali, nerozhodovala by (zakázaná) politická reklama, ale „kvalitní volební programy".

Politologové: Janečkův systém je natolik neobvyklý, že ho nelze srovnat se zahraničím a ani vzdáleně si představit, jaké by vyvolal chování voličů. Nedá se odhadnout, zda by se sněmovna „atomizovala" na poslanecké solitéry, nebo zda by se naopak politická scéna polarizovala mezi dvě velké strany.

"Nemůžeme počítat s tím, že se bude volič chovat přísně racionálně,“ říká Tomáš Lebeda. A Pavel Šaradín připomíná: „Zde neexistují nějaké zákonitosti. Stačí vzít současný volební systém, který vyprodukoval v letech 2006 a 2010 diametrálně odlišné výsledky.“

-

2. Nepřinese to nutně "morálnější" poslance

Janeček navrhuje: Každý volič by měl 2 „pozitivní“ hlasy a 1 „negativní" - tím by označil nejhoršího kandidáta. Tento systém by eliminoval kandidáty s nízkými etickými hodnotami. Sněmovna by tudíž byla „morálnější" a méně náchylná ke korupci.

Politologové:  Jako se nedá odhadnout celé fungování systému, tak už vůbec ne to, že bude mít systém tento kýžený výsledek. Sněmovna rozhodně nemusí být „morálnější".

„Nikdy žádný systém sám o sobě neprodukuje nejlepší zastupitele,“ napadá hlavní myšlenku návrhu Šaradín a dodává: „Novým pravidlům se stávající politické strany přizpůsobí a najdou si cestu, jak prosazovat ověřené kandidáty.“

-

3. K vítězství stačí jen malá podpora voličů

Janeček navrhuje: V jednokolové volbě si volič vybere 2 favority napříč kandidátkami, zúčastnit se mohou i kandidáti mimo politické strany (pokud seberou potřebné podpisy ke kandidatuře – jde o 5 procent voličů v obvodu). Pozitivní hlasy se sčítají, negativní odečítají. Vyhrají ti nejlepší.

Politologové: Hrozí roztříštěnost hlasů a jejich velký „odpad“. Vítěz vůbec nemusí mít většinovou podporu. Už ke zvolení prvního, ale ještě více druhého poslance v pořadí bude stačit i relativně málo hlasů (díky tomu, že se nevolí ve dvou kolech jako do Senátu, ale jen v jediném). Hlasy pro ostatní kandidáty (a může jich být dohromady většina) zcela propadnou.

„Ke zvolení může stačit velmi málo hlasů a toto riziko je umocněno tím, že volič může rozdávat i negativní hlasy. Pak by bylo i otázkou, komu by byl zvolený poslanec vlastně odpovědný,“ říká Chytílek s tím, že poslanec by byl zvolený i jen menšinou. „Je možné se jen dohadovat, zda by to nemělo negativní dopad na původní cíl navrhovatelů,“ dodává.

 4. Negativní hlasy vyprodukují „šedivé myši"

Janeček navrhuje: Negativními hlasy označkují voliči „nejhorší kandidáty".

Politologové: Negativní hlasy odrovnají kandidáty „s názorem" a do poslaneckých lavic vynesou „šedivé myši".

„V institutu negativního hlasu vidím značná rizika. Tam, kde byly negativní hlasy využity, často penalizovaly kandidáty s jasným názorem. Do Parlamentu by se tak podle mě dostávali častěji lidé, kteří ‚nikomu nevadí‘. Bránilo by to vytváření politických elit uvnitř stran a posilovalo moc stranických centrál,“ odhaduje Roman Chytílek.

A Šaradín shrnuje: „Návrh mění jen technická pravidla volby, ale to je velmi málo. Osobně myslím, že je třeba spíše pracovat na zvýšení politické gramotnosti občanů.“