Za kulisy událostí - Česká ekonomika se vydala na Západ, cestou ale skončila na Balkáně. „Od konce devadesátých let kopírujeme vývoj Západu. Ten se ale – hlavně díky přibývajícím regulacím - přibližuje jihovýchodní Evropě,“ shodují se experti, kteří vystoupili na konferenci „Budoucnost české ekonomiky“ na pražské Vysoké škole ekonomické.
Podle člena bankovní rady České národní banky Lubomíra Lízala se Česko blíží západu hlavně v tom smyslu, že roste tlak na vysoké veřejné výdaje. To pak s sebou nese dluhy, které „nejsou vidět“. „Důležitou roli totiž nehraje pouze oficiální veřejný, ale i takzvaný implicitní dluh, tedy jakési nepřiznané závazky,“ vysvětluje Lízal. Jedná se podle něj například o penze nebo zdravotní péči.
„Většina studií dochází k závěru, že čím je státní dluh nižší, tím jsou veřejné výdaje efektivnější a mají pozitivní vliv na danou ekonomiku,“ říká Lízal. Postupně se ale země podle něj dostávají „k bodu zlomu“, tedy k určité hodnotě dluhu, při které veřejné výdaje už spíše škodí. „Otázka ale je, zda jde o šedesát nebo třeba sto procent HDP dané země,“ dodává člen bankovní rady ČNB.
Vysoké oficiální i implicitní dluhy přitom podle něj doženou ve středně dlouhém období i Česko. Výsledkem se pak stane vyšší míra přerozdělování od pracujících lidem k nepracujícím, což povede k růstu daní a požadavkům, aby byli pracovníci produktivnější.
Podobný názor zastává i děkan Národohospodářské fakulty VŠE Miroslav Ševčík. „Většina zemí EU se teď nachází kdesi mezi Záhřebem a Karlovacem, my za nimi velmi rychle spěcháme, jsme někde za hranicemi Slovinska,“ říká o ekonomickém vývoji v unii.
Zlatá léta se nevrátí
Důsledkem uvedené „cesty na východ“ nebude jen vyšší daňová zátěž, ale také nižší výkonnost českého trhu v dalším desetiletí. Růst HDP bude navíc velmi křehký a jakýkoliv šok může Česko poslat zpět do recese.
„Určitě se vrátíme k růstu a budeme pokračovat v dohánění Evropy. Takzvané zlaté období, které tuzemská ekonomika zažívala před rokem 2008 a které se vyznačovalo růstem HDP a klesající mírou nezaměstnanosti, se ale v následujících deseti letech opakovat nebude,“ varuje prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý.
Podle něj česká ekonomika také stále doplácí na to, že dlouho byl jejím jediným tahounem vývoz. Slabá domácí spotřeba, která začala oživovat až v posledním roce, byla příčinou toho, že když tuzemský HDP v letech 2010 a 2011 rostl, tak to bylo pomaleji než na Slovensku nebo v Polsku.
Například v roce 2011 se český HDP zvýšil o 1,8 procenta, slovenský o 3 procenta a polský o 4,5 procenta. Podle prezidenta Hospodářské komory to bylo hlavně proto, že si Poláci brali v době krize více úvěrů než Češi, což se poté projevilo ve vyšší spotřebě. „Úvěry polských domácností rostly o 34 procent, zatímco u nás přibližně o čtyři procenta,“ dodává Dlouhý.
Stejně tak podle něj české ekonomice uškodila aktivita vlády Petra Nečase. „Ta se příliš dlouho držela toho, že v roce 2016 máme mít vyrovnaný rozpočet. V době, kdy jsme čelili nové krizi, jsme měli tento cíl mnohem rychleji opustit,“ myslí si ekonom.
Češi přešli k boji na život a na smrt
Podle politologa a historika Stanislava Balíka směřuje Česko na východ i politicky. „Jedna z věcí, kterou se západ vždy lišil od Balkánu, je charakter politického střetu. Zatímco na západě vídáme jasně definovaný střet politických stran, které hájí nějaké ideje, ať už to je efektivita nebo spravedlnost, tam to byl odjakživa boj na život a na smrt. Proti stávajícím vládcům nebo proti těm předchozím,“ vysvětluje.
V Česku tento „balkánský styl“ podle něj jako první reprezentovala čtyřkoalice v roce 1998, následně pak Věci Veřejné v roce 2010 a loni Úsvit nebo vládnoucí strana Ano.
Tereza Holanová
