Praha - Japonci vypouštějí do oceánu radioaktivní vodu, evropské přístavy se chystají na zamořené zaoceánské lodě, úřady varují před kontaminovanými potravinami z prefektury Fukušima.
Havárie v jaderné elektrárně v Japonsku, kterou zničilo zemětřesení a následná vlna tsunami, významně proměnila titulní strany světových deníků i slovník, který média používají.
Lidé v Asii, ale i Americe nebo Evropě se obávají hlavně radioaktivního jídla a pití.
Jak si ale slovo "kontaminovaný" vyložit a co se děje s potravinami, které si takový přívlastek vyslouží? Absorbují některé potraviny radioaktivní látky lépe než jiné? Co je to Becquerel? A co vlastně může radioaktivita způsobit lidskému tělu?
Odpovědi na základní otázky, které s radiací souvisejí, vám přinášíme ve srozumitelném přehledu.
Jak se určuje množství radioaktivity?
Úroveň radioaktivity se nejčastěji odvozuje od toho, jak je ta která radioaktivní látka aktivní - v současnosti nejužívanější jednotkou je becquerel (Bq).
Jeden Bq odpovídá radioaktivitě, při které se rozpadne jedno jádro za sekundu. Je pojmenován po francouzském fyzikovi Antoine Henrim Becquerelovi, který spolu s Pierrem a Marie Curieovými získal Nobelovu cenu právě za objev radioaktivity.
Pro určení dávky absorbovaného záření se pak používá jednotka gray (Gy), která označuje množství energie (v joulech), absorbované jednotkou hmotnosti ozařované látky (v kilogramech).
Účinky jakéhokoliv ionizujícího záření na živou tkáň charakterizuje jednotka sievert (Sv). Jeden sievert přibližně odpovídá biologickým účinkům vyvolaným gamma zářením v dávce o velikosti jednoho gray.
Kolik radioaktivity v potravinách je povoleno?
Evropská komise stanovila maximální doporučené množství radioaktivní látky v potravinách na hodnotu 600 Bq na kilogram, v Japonsku je tato hodnota poloviční.
Jaké potraviny jsou náchylné k vyšším hladinám radiace?
V souvislosti s událostmi kolem japonské jaderné elektrárny Fukušima byla zjištěna zvýšená přítomnost radioaktivního jódu (135I) například v kravském mléce a špenátu.
Za ke zvýšené radiaci náchylnější se považuje zejména kozí a ovčí mléko. Zvířata, která mléko dávají, se totiž pasou na sušší trávě, kde je koncentrace nahromaděných látek vyšší.
Radioaktivní ale bývají především houby. Z ovzduší a z půdy jsou schopné absorbovat, kromě jiného, i velká množství různých radionuklidů. Zejména cesium (137Cs) a stroncium (90Sr), které vznikají jako vedlejší produkty jaderného štěpení v nukleárních reaktorech nebo při jaderném výbuchu.
Dalšími potravinami, u kterých je vysoké riziko zvýšené radioaktivity, jsou lesní plody jako borůvky, maliny nebo brusinky; poměrně vysoké hodnoty byly naměřeny ve zvěřině (zejména v divokých prasatech) a sladkovodních masožravých rybách.
Jód, dobrý sluha a zlý pán
Obyvatelům v radioaktivitou zamořených oblastech se dávají jódové tablety. Ale proč?
Radioaktivní izotop jódu (135I, poločas rozpadu je osm dní), vdechnutý nebo spolknutý s potravou, se dostává do štítné žlázy, hromadí se tam a může způsobit rakovinu nebo problémy s její funkcí.
Jódové tablety, které ve skutečnosti obsahují jodid draselný, v sobě nesou stabilní a pro lidský život nezbytný jód. Účelem těchto tablet je "zaplavit" tělo stabilní formou jódu, a snížit tak hromadění jeho radioaktivní formy ve štítné žláze.
Vzhledem k vedlejším účinkům nadměrného množství jódu, mezi něž patří například průjmy, alergie a vyrážky, deprese, záněty a další zdravotní obtíže, se tyto tablety používají jen v nutných případech. V běžném životě se doporučuje jód přijímat s potravou - vhodné jsou k tomu mořské ryby, řasy, mléčné výrobky, jahody nebo vajíčka.
Následky vystavení se radiaci
V závislosti na době vystavení a množství radiace se následky dělí na akutní a chronické.
Chronické jsou obvykle zapříčiněny poškozením DNA a jejími mutacemi. Jde zejména o rozvoj nádorů a různých druhů rakovin. Citlivá je v tomto případě hlavně krvetvorná tkáň, jejíž poškození vede k poruchám krvetvorby a vývoji leukémií.
Riziko vzniku mutací hrozí zejména u izotopů s dlouhým poločasem rozpadu - u stroncia 60 a cesia 137 se jedná o 29,1, respektive 30 let. Pokud se takový izotop usadí například v kostech, může vyvolat impuls zejména k rozvoji rakovin.
Normy jsou obvykle nastavené tak, že dané množství radiace má minimální následky, se kterými si tělo obvykle poradí. Náš organismus musí beztak spravovat obrovské množství chyb, přepisů či zlomů v DNA, nehledě na přirozené zdroje radiace.
Akutní následky ozáření se odvíjejí od množství absorbované radiace.
Při dávce 1 až 6 Gy dochází k poškození regulačních (látkových a nervových) systémů, sepsí, krvácení a poruše krvetvorby, při dávce mezi 6 a 10 Gy je průběh ještě bouřlivější. I v tomto případě je ale při intenzivní péči možné postiženého zachránit.
Při dávce záření, přesahující 10 Gy, jsou šance na přežití o dost menší. Nastávají střevní komplikace - střevo se může proděravět nebo přestat fungovat.
Při ozáření v řádu několika desítek Gy dochází k nervovému kolapsu, křečím, dezorientaci a poruchám koordinace, bezvědomí a smrti během několika hodin až dnů.
Co je to radioaktivní kontaminace?
Je důležité si uvědomit, že radiace samotná se nedostává "na" a "do" lidí, ani se mezi nimi jako taková nešíří.
Ten, kdo je "ozářený", je kontaminován radioaktivním materiálem. Ať už vdechnutým, snědeným, usazeným na kůži nebo pocházejícím z okolí.
Aktuálním příkladem je radioaktivní voda z Fukušimy, která popálila dva dělníky natolik, že museli být hospitalizováni.
Máte připomínky k tomuto článku, případně k fungování celé rubriky Věda na Aktuálně.cz? Máte náměty a tipy na článek? Zajímají vás výsledky základního výzkumu a chtěli byste se tu o nich dočíst? Napište nám!
