Rochester, Minnesota - Vědci z prestižní Mayo Clinic vytvořili zeleně svítící kočku, jejíž buňky jsou odolné vůči nákaze "kočičím HIV". O krok dál tak posunuli výzkum možností genové terapie tohoto smrtelného onemocnění.
Pomocí této metody je možné na zvířatech, která jsou stejně jako člověk náchylná k rozvoji onemocnění AIDS (vedoucímu k fatálnímu selhání imunity), otestovat vliv a účinnost některých potenciálních "ochranných genů".
Ty by pak - právě v rámci genové terapie - byly využitelné u pacientů nakažených virem HIV, u nichž by zabraňovaly v dalším rozvoji nákazy.
Pomoc člověku i kočkám
Kromě 30 milionů lidí, kteří ročně zemřou v důsledku tohoto onemocnění, by z výsledků nového výzkumu mohly profitovat i kočky samotné, jelikož také u nich se nákaza tímto virem - v jejich případě nazývaným "feline immunodeficiency virus" (kočičí virus imunitní nedostatečnosti) - může rozvinout v AIDS.
Miliony ročně jich v důsledku tohoto onemocnění zemřou, což představuje riziko zejména pro mnoho druhů divokých kočkovitých šelem, jejichž počty v přírodě rychle klesají.
Výsledky vědců z americké Mayo Clinic v Minnesotě publikoval časopis Nature Methods.
Buňka vs. virus
Vědci ve své práci využili jedné bílkoviny ze skupiny takzvaných "restrikčních" (štěpících) faktorů. Ty jsou přirozenou součástí vrozené antivirové imunity každého z nás. Různé typy těchto proteinů brání rozvoji virové infekce tím, že blokují některý z kroků, který následuje po vniknutí viru do buňky.
Ačkoliv se i tyto bílkoviny vyznačují relativně rychlým vývojem, s rychlostí, s jakou se mění samotný virus, se měřit nemohou.
U lidí i koček jsou tak mnohé z těchto faktorů "bezbranné". Jinak tomu je v případě některých opičích faktorů, u nichž se ukázalo, že jsou schopné s nákazou úspěšně bojovat.
Jedním z takových faktorů je TRIMCyp. Ten útočí na virovou částici krátce po jejím vniknutí do buňky a způsobuje rozpad její vnější ochranné vrstvy.
Ochranný "opičí" gen
TRIMCyp účinně funguje v tkáňových kulturách a vědci proto chtěli otestovat, jaký bude jeho účinek v živém organismu. Gen pro tento faktor pochází z opice zvané makak rhesus (díky které byl mimochodem objeven také „Rh faktor"), spolu s "přívěskem" v podobě zeleného fluorescenčního signálu z medúzy.
Ten byl použit proto, aby bylo možné zjistit, které buňky tento faktor produkují a které ne. Pomocí upravených virů pak byly tyto geny - velmi úspěšně - vloženy do ještě neoplozeného kočičího vajíčka.
Použitá metoda se posléze ukázala jako mimořádně úspěšná, protože vloženými geny disponovalo téměř celé potomstvo. Ochranný restrikční faktor vytvářely kočky ve všech svých buňkách a tato schopnost navíc zůstala zachována i v další generaci.
Ačkoliv tento způsob genové úpravy nemůže být použit přímo pro léčbu lidí infikovaných virem HIV nebo koček s FIV, metoda umožňuje experimentálně ověřit účinnost a možnosti různých restrikčních faktorů, využitelných v rámci genové terapie infekce virem HIV.
