Regnlekplatsen znamená švédsky "dešťové hřiště". Kaluže jsou tu hlubší a šplouchavější, pískoviště přímo vybízí k budování bazénků a přehrad. Nad lavičkami se rozkládají stříšky ve tvaru listů a mezi nimi poskakují nadšené děti v gumákách. Hřiště v parku Renströmsparken bylo navrženo speciálně pro deštivé dny, kterých je v Göteborgu průměrně 120 každý rok. Pro srovnání, v Praze je to asi 85, v Brně ještě o deset méně.
Hřiště funguje už dva roky, jeho vybudování bylo ale součástí širšího projektu "deštivý Göteborg", který vrcholí letos, kdy město slaví 400 let od svého založení.
"Turistická agentura vždycky chtěla prezentovat slunečný Göteborg, přestože zde prší téměř 40 % času," vysvětluje Jens Thoms Ivarsson, umělec a autor projektu, pro deník Guardian. Podle něj by se město mělo naučit naopak dělat si reklamu i deštěm. Poklopy kanalizace proto pod jeho vedením pokryly básně, vznikla dvě dešťová hřiště a na náměstí Esperantoplatsen se v dešti objevuje malba medvědích stop.
Základní škola Torslandaskolan je dalším příkladem: architektonické studio Link Arkitektur pro ni navrhlo systém sběru dešťové vody, která stéká ze střechy trubkami do malých bazénků a kanálků až na školní dvůr. Tam ji brzdí nebo propouští - podle přání - několik malých přehrad, než odteče do močálu, přes který je možné přeskákat po stezce z plochých kamenů.
V suchých dnech tu vznikne dráha pro skateboardisty, v těch mokrých se děti při hraní prostě zabahní. "Bylo rozhodnuto, že je to v pořádku. Budou tam hadice, takže se budou moct umýt, než vejdou zpět do budovy," říká Anna Rolfová, jedna z autorek návrhu.
Deštivá strategie má ale i čistě praktické důvody. Městská správa vychází z předpokladu, že kvůli proměnám klimatu počet mokrých dní i objem srážek ve městě vzroste a například stávající nádrže na zachytávání dešťové vody nebudou stačit. V Göteborgu je největší přístav ve Švédsku, leží nízko nad úrovní moře a ohrožují ho i stoupající hladiny světových oceánů, které klimatická krize způsobuje.
"Musíme se s deštěm vypořádat chytře, abychom vytvořili udržitelná, přizpůsobivá a odolná města," míní Ivarsson. K tomu jsou potřeba okapy, kanalizace, nejrůznější průsaky a jiné cesty, kudy může voda odtékat z chodníků nebo se v případě potřeby i hromadit. Podle Ivarssona by takovou infrastrukturu neměli navrhovat jen technici, ale i designéři, urbanisté a umělci, aby se v takto vybavených městech lidem lépe žilo. Jako příklad takového uvažování uvádí slavnou High Lane v New Yorku. Tam se z už nepotřebné železniční tratě podařilo vytvořit kultovní místo, kde je i radost trávit čas.
Oslavy 400letého jubilea města sice narušila pandemie koronaviru, ta ale zároveň dodala i další impulz dešťové strategii. Dlouhé období omezení běžných aktivit pod střechou totiž zároveň přimělo trávit lidi víc času venku, často i v dešti. Ivarsson by rád, aby se Göteborg do budoucna stal vzorem pro další města, která budou přebytek vody nejspíš muset řešit. Anglický Londýn, skotské Glasgow, nizozemský Amsterdam a Dordrecht už projevily o návrhy švédského designéra zájem, píše Guardian.
