Moskva /od našeho spolupracovníka/ - Tverská ulice, centrální ulice ruské metropole, jež končí až u samotných hradeb Kremlu, je proslulá nejen svou historií sahající až do středověku, ale i řadou obchodů s luxusním zbožím. Ne náhodou se jí přezdívá ruská Elysejská pole.
Ekonomická krize, která plnou silou zasáhla Rusko, se ale nyní projevuje i zde. Ještě nedávno bylo otázkou prestiže otevřít na Tverské svůj obchod nebo pobočku firmy. Dnes si takový přepych, vykoupený ročním nájmem ve výši okolo 15 tisíc dolarů za metr čtvereční, nemůže dovolit každý.
Dokládá to množství prázdných výkladních skříní a nápisů nabízejících pronájem prostorů. A to za zvýhodněných podmínek - až o 60 procent levněji než dosud.
Tento trend se zdaleka neomezuje jen na Tverskou ulici. Krizí postižení nájemníci opouštějí prakticky všechny ulice v centru Moskvy, které jsou považovány za elitní.
Pomník krize
Krize se nevyhnula ani samotným developerům, ačkoli právě jejich profese měla v posledních letech v ruské metropoli zlaté dno. Jako názorný příklad může posloužit hotel Rossija.
Tato monstrózní stavba, která byla jednu dobu zapsána v Guinnessově knize rekordů jako největší hotel na světě, vznikla v druhé polovině 60. let a nacházela se v těsné blízkosti Rudého náměstí.
V roce 2004 padlo rozhodnutí tento železobetonový kolos zbourat a na jeho místě postavit nový komplex budov, jenž by lépe odpovídal architektonickému vzhledu historické části Moskvy.
Po řadě soudních sporů, které doprovázely výběrové řízení, do osudu hotelu zasáhla krize.
V říjnu 2008 byly demoliční práce rozhodnutím soudu pozastaveny a společnost, jež uzavřela s moskevskou radnicí smlouvu, se dostala do finanční tísně.
Pozůstatky kdysi slavného hotelu se tak už stihly stát pomníkem a symbolem ekonomické krize.
Obava z růstu cen
Pro obyčejné Rusy největší obavu spojenou s krizí představuje růst cen. Už před začátkem ekonomických problémů se Moskva mohla honosit titulem nejdražšího města na světě. Krize na tom nic nezměnila.
„O svá místa se nebojíme, nám propuštění nehrozí. Krize s sebou nicméně přinesla jistou nervozitu kvůli možnému prudkému zvýšení cen," dozvídám se nad šálkem čaje v malé kuchyni panelového domu na periferii města od učitelského páru Nikolaje a Mariji Fedotovových.
„Už teď růst naší výplaty nestíhá držet krok s jejich zvyšováním. Jestliže jsme dříve nijak zvlášť nehleděli na ceny výrobků, dnes pro nás to, kolik co stojí, hraje hlavní roli," dodává Marija.
Krize je prý vidět i na žácích. Podle názoru Nikolaje se projevila zejména na dobrovolných aktivitách spojených s výukou.
„Ještě nedávno nebyl problém s výběrem peněz na různé exkurze, divadelní představení nebo výlety. Dnes je tomu jinak. Někteří rodiče našich žáků si nemohou takové výdaje dovolit."
Indikátorem nelehké finanční situace se podle něho stal letošní školou organizovaný poznávací zájezd do Německa a České republiky:
„Minulý rok nebylo problém naplnit autobus dokonce na dražší a delší cestu do Paříže, letos s námi jede jen 19 dětí. Stalo se také to, že ti, kteří už za výlet zaplatili, chtěli vrátit peníze zpět."
Euro je v kurzu
Poté, co centrální banka v listopadu minulého roku přistoupila k řízené devalvaci rublu, u mnoha Rusů to vyvolalo vzpomínky na krizi z roku 1998. Tehdy během několika týdnů ruská měna ztratila trojnásobek své hodnoty.
Poprvé po dlouhých letech se před okýnky směnáren začaly tvořit fronty a Moskvané své úspory začali měnit na tvrdou valutu. Největší důvěru má euro.
To mimo jiné potvrzují i samotní manželé Fedotovovi. „My už si žádné úspory neděláme, ale všichni, koho známe, přestali věřit bankám. Místo toho teď nakupují eura."
Trh se musí ozdravit
V bytě v centru Moskvy nedaleko chrámu Krista Spasitele žije manažer Konstantin Ilin ze společnosti zabývající se prodejem letecké techniky.
Jak říká, pro něj a jeho kolegy krize začala už před dvěma roky, kdy stát získal v odvětví dominantní postavení prostřednictvím státního podniku Rostechnologii. Utáhnout opasek si tak musel už před nynější krizí.
Aktuální situace jim však přesto přidělává vrásky. Podle jeho slov problém nepředstavuje pouze nemožnost získat úvěr, ale i zahlcení ruských továren státními zakázkami, se kterými se nemohou vypořádat. „Dodavatelé jednoduše odmítají naše objednávky," dodává.
Jak však říká, krize může mít i kladnou stránku. „Do krize se management staral hlavně o své kapsy. Teď ale nastaly jiné časy a pokud má podnik přežít, vedení se musí více zabývat odbytem výrobků." To podle jeho názoru může přinést snížení nadsazených cen a ozdravení trhu.
