Kyjev /Od našeho zpravodaje/ - Obrovská socha Matka vlast, vysoká 62 metrů, shlíží v Kyjevě z kopce dolů na řeku Dněpr.
Připomíná boj proti německým okupantům, kteří město obsadili v letech 1941 až 1944. Zůstala tu jako jedna z mála vzpomínek na doby Sovětského svazu, kdy Rusové a Ukrajinci žili v jednom státě.
To už dávno není pravda a od oranžové revoluce před pěti lety jsou Moskva a Kyjev stále častěji soupeři než spojenci.
Od loňské války mezi Ruskem a Gruzií se i na Ukrajině - byť opatrně a potichu - hovoří o možnosti vojenského střetu s Ruskem. Nepravděpodobném, ale přece jen možném.
Ukrajina koketuje se vstupem do NATO (ačkoliv podle průzkumů je zatím většina obyvatel proti), Kreml jí za to hrozí "vážnými důsledky".
Dvojí identita
Student sociologie na kyjevské univerzitě Viktor Salenko označuje sám sebe za "umírněného vlastence", a říká: "Rusko nikdy nedovolí, aby Ukrajina byla na něm úplně nezávislá. Pořád pro něj budeme ruskou provincí s větší či menší autonomií," říká.
"Pokud vstoupíme do NATO, tak možná bude válka, Bože chraň," domnívá se Marie Mokryjová z Ternopolu na západě země, který je více nakloněn integraci do EU a NATO než spíše proruský východ.
Zatímco na západě je silná ukrajinská identita, lidé hovoří ukrajinsky a vymezují se vůči Rusku, na východě spíše převládá jako používaný jazyk ruština a lidé nemají problém identifikovat se s Ruskem. Také sledují více ruskou televizi a ruské internetové servery více než ukrajinské.
V centru Kyjeva na Náměstí nezávislosti mají svůj malý stánek také členové Strany regionů. Ta je nejsilnější ve východních částech Ukrajiny a na rozdíl od prezidenta Viktora Juščenka dává přednost dobrým vztahům s Ruskem.
"Současná krize celý prozápadní tábor na čele s Juščenkem diskredituje. Naopak obliba naší strany stoupá," říká jeden z dobrovolníků oblečený do modrých stranických barev.
A rozdává na papíře tabulku, z níž vyplývá, jak zdražují základní potraviny od doby, kdy strana není ve vládě a oficiální politika země směřuje od spolupráce s Ruskem k Evropské unii a USA.
Krym znovu ohniskem napětí
Nedaleko amerického konzulátu v severozápadní části Kyjeva sídlí Mezinárodní centrum politických studií. Výzkumný ústav, který hájí prozápadní orientaci Ukrajiny.
Ředitelka Olga Šumylová, kdysi vládní poradkyně, připouští, že vojenský střet mezi Ruskem a Ukrajinou není tak nereálnou vizí, jak se ještě před nedávnem mohl zdát.
Ohniskem napětí je například Krym, kde převládá ruské obyvatelstvo a někteří ruští politici už se zmínili o potřebě vrátit poloostrov Rusku. Krym je součástí Ukrajiny od roku 1954, kdy jí toto území "daroval" tehdejší sovětský vůdce Nikita Chruščov.
"Jakýkoliv výrazný posun Ukrajiny směrem k NATO nepochybně vyvolá na straně Ruska bouřlivou reakci. Doufám, že něco jako ruská invaze na Krym je nerealistickým scénářem, ale někteří lidé v Rusku říkají, že jednou se to může stát. Hrozba pro Ukrajinu a její hranice existuje, to je nepochybné," uvedla Šumylová v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Anděl hladu
Nad Dněprem stojí kromě sochy Matky Vlasti také Michajličský klášter a před jeho branou připomíná jiná socha jinou událost. Hladomor na Ukrajině z počátku třicátých let, kterému padlo za oběť více než sedm milionu lidí.
I to dnes obě země rozděluje. Ukrajinská vláda hladomor hodnotí jako genocidu národa ze strany komunistického režimu, přímo se hovoří a píše o ukrajinském holocaustu.
Rusko sice hladomor nepopírá, ale byl prý důsledkem nucené kolektivizace a sucha. Rusové popírají, že tehdy šlo o cílenou likvidaci Ukrajinců.
Konflikty se dokonce přenesly i na církevní půdu. Na Ukrajině existují dvě znepřátelené pravoslavné církve. Jedna podléhá moskevskému patriarchovi, druhá se považuje za nezávislou ukrajinskou církev. Navzájem se samozřejmě neuznávají.
Už dost pestrou paletu rusko-ukrajinských svárů doplňují i odlišný pohled na historii. Billboardy v Kyjeve i desetihřivnové bankovky zdobí tvář Ivana Mazepy. Vůdce kozáckých hejtmanů, který spolu se švédským králem v roce 1709 stanul proti ruské armádě v bitvě u Poltavy.
Kozáci tehdy prohráli, což je považováno za počátek téměř třísetleté ruské nadvlády na Ukrajinou. Pro Rusy je Mazepa zrádce, pro ukrajinské patrioty hrdina. Letošní třísetleté výročí bitvy 8.července nepochybně ani jedna strana neopomine připomenout.
Vyrábíme, vyvážíme, nemáme
Hospodářský propad a omezený rozpočet postihne i ukrajinskou armádu v době, kdy její generálové volají po nutnosti posílit obranyschopnost země.
Ukrajina je sice šestým největším vývozcem zbraní na světě, ale většinou vyváží už zastaralou sovětskou techniku a samotná dvousettisícová ukrajinská armáda disponuje už dosluhující výzbrojí. Tanky T-62 nebo letadla MiG-29.
"Nepořizujeme žádnou pořádnou novou výzbroj, peníze stačí tak akorát na jídlo pro vojáky a jejich základní připravenost bojovat," prohlásil nedávno Serhij Bondarčuk, šéf státní zbrojařské firmy Ukrspetsexport.
Podle nedávného průzkumu střediska Levada má 62 procent Rusů negativní názor na Ukrajinu. O třináct procent více než na Spojené státy.
| Nepřehlédněte další reportáže Martina Nováka: Živě z Ukrajiny: Jak vypadá zblízka opravdová krize Recept proti krizi podle Ukrajinců: Pozavírat politiky Reportáž: Rodiště Brežněva krize děsí. Spasí ho Česko? |
