|
Ani to nikoho příliš nezajímá - válečná atmosféra tu zatím nepanuje.
Vláda a státní média ujišťují, že Spojené státy ani Izrael nenaleznou odvahu na Írán zaútočit. A když, zaplatí za to vysokou cenu. A islámská republika se svého cíle - jaderného programu - nikdy nezřekne.
Ahmadínežád není jen obdivován
Nesmiřitelný postoj, který vytýčil prezident Mahmúd Ahmadínežád, ale dostává trhliny. Objevují se názory, zda má smysl riskovat další izolaci a další válku, když má země tolik nevyřešených problémů.
A to i v nejužším vedení země. Deník Džumhúrí Islámí, který tlumočí názory nejvyššího vůdce země ajatolláha Alího Chameneího, nedávno nepřímo kritizoval Ahmadínežáda.
Není prý nutné, aby se na každém mítinku a každé tiskové konferenci zmiňoval o jaderném programu. Příliš konfrontační tón Ahmadínežáda a jeho ekonomickou politiku začali otevřeně kritizovat i poslanci parlamentu.
Ti Íránci, kteří nejsou zrovna nadšeni ze současné vlády, se právě bojí ještě větší izolace jejich země a dalšího prohloubení ekonomických problémů.
Jádro ano, ale za jakou cenu ?
Student medicíny Hasan, který žije v Šírázu na jihu Íránu, je pro jaderný program. Ale ne za každou cenu.
"Rád bych cestoval, měl dobrou práci a našetřil také nějaké peníze," tvrdí a obává se, že konflikt se Západem to vše může ohrozit.
Stejně jako mnoho dalších Íránců si ale myslí, že obavy z bomby nebo válečných snah jeho země jsou přehnané. "Nemám ty, co tady vládnou, moc v lásce. Ale Írán už několik století na nikoho nezaútočil. Nejsme národ, který by začínal války."
Persepolis: Důkaz izolace
Ať už Íránci války začínali nebo ne, bojovalo se tu hodně.
Asi padesát kilometrů za Šírázem se nacházejí památky na minulost, kterou právě války a revoluce zničily. Zbytky města Persepolis jsou jednou z nejcennějších památek světa.
A také důkazem o určité izolaci, v níž Írán žije. Na rozdíl od Egypta nebo Řecka tady neparkují autobusy se zájezdy, nikde zástupy německých či japonských turistů.
AKTUÁLNĚ.CZ V ÍRÁNU
Jediný obchod se suvenýry je zavřený a soudě podle zaprášených výloh už dost dlouho.
Ve slunném lednovém odpoledni se mezi sloupy, sochami a zbytky paláců procházejí jen skupiny Íránců. Do Íránu se zkrátka za turistikou příliš nejezdí a vyhlídky na možnou válku s USA nebo Izraelem hoteliérům a místním cestovním kancelářím rozhodně nepomáhají.
Persepolis je legendou předislámské Persie. Vzpomínkou Iránců na doby, kdy jejich země byla mocností, s níž musel každý počítat.
Proslulé město začal stavět král Dárius Velký v šestém století před naším letopočtem. Sláva však netrvala dlouho. V roce 331 př.n.l. město zničil Alexandr Makedonský. Podle některých historiků se k tomu rozhodl v opilosti.
Stovky let pak zůstávalo skryto v nánosech písku a prachu, znovu povstalo až ve třicátých letech 20. století.
Krok od zničení
Nechybělo mnoho a zmizelo úplně. Po islámské revoluci v roce 1979 se část nejextrémnějších radikálů vedená ajatoláhem Chalchalím chtěla zbavit všeho, co v Íránu existovalo ještě před islámem.
Navrhla srovnat Persepolis se zemí. Ale radikálové narazili - tisíce dobrovolníků šli ruiny bránit. Uspěli, destrukce se nekonala.
"Ve školách se dříve o předislámských dějinách Persie moc neučilo, po revoluci to nebylo populární. Ale dnes je to lepší, v osnovách je toho hodně. Většina Íránců je hrdá na svoji minulost," říká student Hasan.
Nejsme Arabové !
Íránci jsou alergičtí na to, když je někdo z "okolního" světa považuje za Araby. Jsou pyšní na vlastní jazyk, identitu a kulturu. A přestože přijali islám, arabská invaze ze sedmého století, která tehdy nové náboženství přinesla, není populární.
Vztahy s Araby tak byly vždy komplikované a jsou i dnes. Některé arabské státy - například Egypt nebo Saúdská Arábie - sdílejí s USA a evropou obavy z íránského jaderného programu a z velké vojenské síly Teheránu.
Spory o Persepolis ovšem ustaly, cenná památka přežila. Nyní dokonce úřady zbudovaly přímo v areálu strážní budovy, z nichž je na celé naleziště dobře vidět. Kdo šlápne, kam nemá, nebo se příliš dotýká soch, je hlasitě napomenut z megafonu.
Když Američané byli přátelé
Zatímco Persepolis je dokladem slávy bývalé Persie i její vojenské porážky, sousedící park je tichým svědkem křehkosti a pomíjivosti mocenského postavení v Íránu.
Stojí tady rezavějící kostry stanů, které nechal postavit poslední šáh Muhammad Réza Pahlaví v roce 1971 na oslavu dvou a půl tisíce let trvání Perské říše.
- Novodobá historie Íránu v datech - čtěte ZDE
Pompézní oslava spolykala stamilióny dolarů. Luxusní stany měly mramorové obklady, jídlo a pití bylo dovezeno z Francie, před Persepolí pochodovaly tisícovky vojáků v kostýmech z různých dob. Zúčastnily se desítky hlav států a monarchů.
Osm let nato ale proamerickéo šáha svrhla revoluce. Z USA se stal nepřítel. Kostry stanů - na některých z nich ještě vlají zbytky celt - jsou jednou z mála připomínek doby, kdy ve Washingtonu počítali s Teheránem jako blízkým spojencem na Blízkém východě.
Lustry z ČSSR
Další takovou vzpomínkou je letní šáhova rezidence Sádabád na severu Teheránu. Takzvaný Bílý palác nechali revolucionáři v původním stavu. Dodnes tak tady visí v pokojích lustry z Československa. Svítí na francouzský nábytek a unikátní íránské koberce.
V roce 1979 vyhnaly šáha ze země miliónové demonstrace jeho odpůrců, ale zdaleka ne všichni na něj dnes vzpomínají ve špatném. Ostatně vzhledem k babyboomu osmdesátých let je více než polovina Íránců mladší pětadvacet let, takže monarchii nepamatuje.
Bylo za monarchie lépe?
Průměrná kupní síla Íránců je ve srovnání se 70. léty o více než polovinu nižší. Ceny potravin a základního zboží neustále stoupají, nezaměstnanost je vysoká.
Hodně lidí má kvůli obživě dvě zaměstnání. Například v taxi vás může ve večerních hodinách často snadno vézt univerzitní profesor nebo státní úředník.
Rozhodně neplatí, že by se země nacházela v předvečer další revoluce. Ale nespokojenců je v Íránu hodně.
"Problémem je, že veškeré opozici v Íránu chybí nějaký jednotící článek. Lidé mají rozdílné poždavky. Někdo chce demokracii,jiný jen práci nebo více peněz, další třeba svobodu dívat se na jakékoliv filmy nebo procházet se po ulici s přítelkyní," říká politolog Hosejn Rasám.
Ne každý chce změnu. Současný systém má stále i hodně zastánců a všechny hlavní mocenské páky ve svých rukou.
Ale Persepolis i šáhovo stanové městečko ukazují, jak relativní bývá v Íránu a Persii pocit, že držíte moc pevně v rukou...
