Addis Abeba (od našeho zpravodaje) - Etiopská ekonomika loni přes celosvětovou ekonomickou krizi a zdejší sucho expandovala podle odhadu americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) o 11,6 procent. O více než 11 procent rostla dle CIA i v předchozích dvou letech.
Hlavním vývozním artiklem je káva a zemědělství zodpovídá za šedesát procent exportu. Veškerá půda je ve vlastnictví státu a část je nyní privatizována. Rostoucí ekonomika značí příležitosti pro exportéry a investory. Ty kromě zemědělství existují i v potravinářském, hornickém, stavebním, zdravotnickém a energetickém průmyslu.
Zahraniční investoři také pokukují po bankovním a telekomunikačním sektoru v zemi, která je s pětaosmdesáti miliony obyvatel po Nigérii druhou nejlidnatější v Africe.
Nefunkční ambasáda
Pro exportéry z Česka, země těžkého průmyslu, to znamená zejména možnosti dodávat do Etiopie stroje.
Přes někdejší dobré vztahy za komunistických režimů v obou zemích je však obchodní výměna sporadická a v minulém roce dosahovala na základě údajů portálu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR Businessinfo.cz necelých osmnácti milionů dolarů. S přibližně stejně velkým Egyptem to bylo patnáctkrát tolik.
A podle některých za to může i samotná česká ambasáda v Addis Abebě, jejíž obchodní oddělení nefunguje. Že tak etiopská vláda v červenci nabídla k prodeji 1,6 milionu hektarů půdy, se z jejích internetových stránek vůbec nedozvíme. Nedozvíme se z nich totiž takřka nic.
Zastupitelské úřady v zahraničí by měly - podle oficiálního dokumentu Ministerstva průmyslu a obchodu určeného pro české podnikatele chtějící vyvážet či investovat v zahraničí a nazvaného Export v kostce 09 - poskytovat kontakty na potenciální obchodní partnery i "konzultace o obchodně-ekonomickém a podnikatelském prostředí."
Tolik teorie. Praxe však v případě Etiopie funguje jinak.
Volejte Švédům
"Pokoušel jsem se zjistit na české ambasádě, co všechno potřebuju, abych si mohl v Etiopii založit firmu, nedokázali mi tam ale nic říct. Pak jsem zavolal na švédskou a během deseti minut jsem věděl vše potřebné. Oproti jiným ambasádám jsme v nevýhodě, nemáme dostatek informací," říká český podnikatel Daniel Kolsky, který provozuje v Praze síť fair tradeových kaváren mamacoffee a kávu dováží právě z Etiopie.
"Neexistuje dostatečný propojení byznysu a zahraniční obchodní politiky. Úředníci nejsou ničím motivovaní, neprojevuje se to na jejich platech, zda obchodní výměna funguje, či nikoli," říká Kolský. "A pak se ambasády zavírají, protože jejich využití je malé. Etiopie privatizuje půdu, jsou tu příležitosti pro zemědělce, obrovské příležitosti pro firmy dělající čerpadla vody."
Podobně to vidí i cestovatel Jiří Jílek
"Afrika je v podobné situaci, jako jsme byli my po roce 1989, jsou tu obrovské možnosti a na trhy se je možné lehce dostat. Když se podíváte naopak na ty evropské, jsou nasycené. Afriku však ovládnou Číňané, kteří tu investují všude," říká Jílek.
"Pokud jde o Etiopii, Člověk v tísni nám tam na jihu udělal dobré jméno svými školami. Jestli tam tak přijdou české firmy dělající vodní čerpadla, budou mít velkou výhodu."
Méně korupce, sakra
České zastupitelské úřady jsou však k subsaharským investičním možnostem nevšímavé. Na portálu Businessinfo.cz určeném českým podnikatelům si od počátku září všimneme pouze devíti (údaj je ze 30. listopadu) poptávek ze subsaharské Afriky. Tři jsou z Keni, tři z Ghany a po jedné z Nigérie, Seychel a Beninu.
V nabídkách je pouze možnost nakoupení řeziva ze Sierra Leone a mezi tendry rovněž jeden jediný - z Rwandy na ekologickou výrobu elektřiny.
Ostatní země subsaharské Afriky neexistují. V případě Etiopie přitom stačí číst vládní Ethiopian Herald, kde se všechny tendry, poptávky a nabídky objevují.
Portál za to zaujme nediplomaticky znějící, ale o to upřímnější větou, která říká, že se v Etiopii "dokonce nedá příliš spolehnout ani na korupci, která je v etiopské státní správě výrazně nižší než jinde v Africe."
Ještě mnohem sporadičtější jsou stránky samotné ambasády.
Dozvíme se zde pouze, na jaké etiopské úřady se můžeme obrátit, pokud chceme informace o perspektivních místních partnerech.
Pod hlavičkou sekce Obchod a ekonomika pak vidíme dva záznamy. Jeden o české podnikatelské misi do Etiopie z března 2008. Druhý je ze srpna 2008 a týká se publikace obecné příručky, jak může podnikatel využít při investování v zahraničí státních úřadů.
Jedna na všechno
Když se pak pokoušíme zopakovat Kolského pokus s českou a švédskou ambasádou v Addis Abebě, rozetneme gordický uzel poměrně brzy. Veškerou agendu, tedy politickou, konzulární, obchodní, rozvojovou, kulturní i administrativně-bezpečnostní má totiž nyní na starosti jedna jediná diplomatka. Ve funkci charge d´affaires ad interim to je Jana Korbelová, která sem navíc přišla teprve nedávno.
Dozvídáme se, že i během českého předsednictví tu byli pouze tři diplomaté. A to má ambasáda kromě Etiopie na starosti také Madagaskar, Džibutsko, Komisi Africké unie a Hospodářskou komisi OSN pro Afriku (ECA). Jen na konzulárním oddělení švédské ambasády přitom sedí diplomatů pět.
"Uznávám, že to je problém. Příležitosti tu jsou a jsou tu už dlouho. To je však otázka pro ústředí - a nejen pro ministerstvo zahraničí, ale i pro ministerstvo průmyslu a obchodu, které o obchodních pracovnících spolurozhoduje," říká Korbelová. "Problémem je ale také to, že čeští podnikatelé nejsou schopni riskovat a počkat delší dobu, než se jim investice vrátí. Často na to také nemají."
Pokud si čeští byznysmeni stěžují na to, že nejsou obchodní radové na ambasádách dostatečně motivovaní, aby něco dělali, a navrhují, aby tak měli například podíl z dohodnutých zakázek, není možné za současné legislativy nic dělat. Zákon to totiž diplomatům neumožňuje.
Flákárna na ambasádách
"Nějak by být motivovaní měli. Chtělo by je to nějak zaangažovat," říká Lubor Mojdl, který působil v letech 1981 až 1984 v Etiopii jako sládek a technický ředitel pivovarů. Pivovary v Bedele a Hararu, jejichž mok si můžete koupit po celé zemi, tu totiž zařízením vybavili právě Čechoslováci.
"I za socialismu to však fungovalo jako flákárna. Vzpomínám, že jsem v době svého sládkování měl za úkol vybrat vhodný slad, pochopitelně jsem to zadal i československému Koospolu. Výsledek? Zatímco odjinud mi přišly zapečetěné vzorky ve vzduchotěsných nádobách s připojenými rozbory (pro kontrolu vlastních rozborů), z Koospolu přišel plátěný sáček bez jakékoli informace," vzpomíná Mojdl.
"Přitom jedním ze základních kritérií je vlhkost sladu - plátěný pytlík je v tropech úplný nesmysl. Nakonec jsem nakoupil z Belgie a byl za to "orgány" pokárán," dodává.
Podle jiných se však ministerstva snaží nějak vrátit k systému, který na ambasádách fungoval právě za komunismu. Tehdy tam totiž seděli přímo zástupci tehdejších exportních firem jako Strojexport, Technoexport aj., kteří byli motivovaní získávat zakázky.
"Od té doby, co byli tihle delegáti zrušeni, se k tomu stát snažil nějak vrátit. Vznikl například CzechTrade," říká jeden bývalý velvyslanec, který chtěl zůstat v anonymitě, protože stále pracuje na ministerstvu zahraničí.
Alea iacta est
Pobočky agentury CzechTrade nyní vznikají v prioritních zemích ministerstva průmyslu a obchodu. Agentura je schopna například podnikatelům za poplatek vypracovávat průzkumy trhu nebo ověřit zájem o konkrétní produkt.
Její zaměstnanci jsou hodnoceni podle toho, jak jsou úspěšní. V subsaharské Africe však není taková pobočka ani jedna.
Na ministerstvu průmyslu a obchodu se za předchozího ministra Martina Římana debatovalo o tom, že by podobně jako CzechTrade mohli na základě systému placených zakázek fungovat i obchodní radové.
Novou podobu státní proexportní politiky pro období od roku 2011 má ministerstvo dokončit na jaře, ale placené zakázky v ní podle všeho nebudou. Bude to tak i nadále o lidech.
"Byla to jedna z cest, o které jsme diskutovali s ministerstvem zahraničí. Jim se to ale moc nezamlouvalo. S odchodem ministra Římana z toho sešlo," říká jeden vysoce postavený zaměstnanec ministerstva průmyslu, který si nepřál být jmenován. "Obchodní zástupci na ambasádách v Evropě však pracují většinou dobře."
Malý, ale šikovný
Pokud má Česká republika v Africe nějaké priority, jsou jimi severoafrické země.
V současné době má velvyslanectví ve všech afrických státech sousedících se Středozemním mořem (Alžírsko, Egypt - zde je i jediná africká pobočka CzechTradeu, Libye, Maroko, Tunisko) plus v osmi zemích subsaharské Afriky (Angola, Etiopie, Ghana, Keňa, Jihoafrická republika, Demokratická republika Kongo, Nigérie a Zimbabwe).
Velvyslanectví ve dvou zemích - Angole a Zimbabwe - se však kvůli krácení rozpočtu ministerstva zahraničí ruší. Podle Korbelové bychom se nyní měli zaměřit na to, aby alespoň ty zbylé ambasády fungovaly, jak mají.
"Osobně se domnívám, že ty ambasády v Africe, které tu ponecháme, by měly být v zemích, které jsou pro nás potenciálně zajímavé a měly by být kvalitně obsazené, abychom na nich mohli něco dělat i z hlediska obchodu," říká Jana Korbelová. "Nemůže tam však všechno dělat jeden člověk, to není v jeho silách, i kdyby chtěl a pracoval 24 hodin denně."
