* Islámská strana An-Nahda (Obnova) oznámila vítězství * Výsledky ještě nejsou oficiální, ale získala až třetinu hlasů * Středolevý Kongres pro republiku uznal porážku
Tunis (Od našeho zpravodaje) - Přes pět milionů Tunisanů, tedy více než polovina obyvatel země, chodí od neděle po ulicích se špinavým ukazováčkem.
Aby nikdo nemohl volit dvakrát, každý si musel namočit prst do inkoustu, který z kůže zmizí až za tři dny.
Lidé si historicky první svobodné volby užívali. Někteří chodili po ulicích s vlajkami, fotografovali se, s úsměvem stáli v dlouhých frontách.
Byly to první volby "arabského jara." Tedy první z těch zemí, kde letos propukly revoluce proti dlouholetým diktátorům.
Tunisko zažilo takové hlasování poprvé. Ačkoliv země je nezávislá od roku 1956, měla za tu dobu jen dva prezidenty-autokraty. Habíb Burgíba vládl jedenatřicet let, letos v lednu svržený Zín Abídín bin Alí čtyřiadvacet.
Vítězem se prohlásila Obnova
Předpoklad, že nové poměry otevřou cestu k úspěchům islámských stran, se v Tunisku podle všeho naplnil.
K dispozici jsou stále jen částečné a nepotvrzené výsledky, ale vyplývá z nich celkem jasně, že islámská strana An-Nahda (arabsky Obnova) pravděpodobně dostane zhruba třetinu odevzdaných hlasů.
Vedení strany na tiskové konferenci ohlásilo vítězství. Počítá s 65 poslaneckými mandáty z celkových 217. Zároveň vzkázalo investorům a všem "partnerům Tuniska", že se nemají čeho bát.
Levicové a sekulární strany zůstaly o hodně zpět, druhé nejsilnější seskupení, Kongres pro republiku, přiznalo porážku. Ostatně hlas mu dalo podle odhadů zhruba patnáct procent voličů.
Osmadvacátého listopadu začne volit Egypt (kvůli organizačním problémům se tam volí ve třech etapách) a i tam to vypadá, že strana Právo a spravedlnost, kterou do voleb postavilo známé hnutí Muslimské bratrstvo, vyhraje.
Na úspěchy těchto stran si bude v demokratických arabských volbách potřeba zvyknout. Jejich program a názory zkrátka mají mezi lidmi odezvu a přitažlivost.
Evropa se slov jako islamismus nebo politický islám obává, ale politická mapa severní Afriky a Blízkého východu se bez nich jednoduše neobejde, má-li být v těchto zemích respektována možnost svobodné volby.
Umírnění islamisté
"Otázka islámu jako politické síly bude aktuální po mnoho následujících let. Nebylo by příliš inteligentní začít tento fenomén hodnotit rovnou z pozice nenávisti," napsal už v roce 1996 filozof Michel Foucault.
Islamistické strany, jako je An-Nahda, Muslimské bratrstvo v Egyptě nebo obdobné skupiny v Libyi, byly po léta tvrdě potlačovány a vystaveny represím. To se jim teď zhodnocuje v postavení bojovníků proti diktaturám, kteří si zaslouží uznání.
An-Nahda se prezentuje jako strana umírněných islamistů. Tvrdí, že nechce tradičně sekulární Tunisko "násilně převychovat", a uklidňuje ty, kteří v jejím vzestupu vidí nebezpečí pro novou demokracii a svobody, kterým se nyní Tunisané těší.
Odpůrci An-Nahdy ji podezírají, že chce pomalu převzít moc a pak tradičně sekulární a liberální Tunisko jaksi islamizovat. Omezit práva žen, přitvrdit s cenzurou, zakázat alkohol a dosadit své lidi do státní správy, médií a na univerzity.
Někteří tvrdí, že ve straně jsou jak skutečně umírnění islamisté, tak radikálové.
Nechceme diktaturu
Bankéře Raduána Ellúmího, syna tuniského otce a české matky, výsledky nepotěšily.
"Vypadá to, že mají opravdu hodně. Víc, než se čekalo. Tunisko se změní, což si možná ani část těch lidí, která pro An-Nahdu hlasovala, neuvědomuje. Nejsem rád, ale je třeba si zvyknout na to, že v demokracii se také prohrává," říká.
Vůdce strany Rašíd Ghannúší podle svých slov chce dokázat, že islám a demokracie jsou slučitelné. Teď s velkým ziskem ve volbách k tomu bude mít příležitost.
Splnit ale musí velká očekávání. Protože tuniská ekonomika se od revoluce propadá, nezaměstnanost už je na dvaceti procentech a lidé se už nemohou dočkat, až "bude lépe."
Už před volbami se konaly časté demonstrace za zvýšení mezd, nespokojení zemědělci občas blokovali silnice a hoteliéři volali po klidu, aby se vrátili turisté, kterých letos přijelo za tuniským sluncem skoro o polovinu méně než v předcházejících létech.
Egyptští islamisté hlásají to samé, co tuniská An-Nahda. Respektujeme pluralismus, nechceme zavádět novou diktaturu, jsme proti násilí. Budoucnost ukáže, nakolik to v případě Tuniska a Egypta bude platit, každopádně svoji šanci nyní v obou zemích islámské strany dostanou.
Očekává, že případným snahám o novou totalitu ze strany islamistů by se v Egyptě i Tunisku postavila do cesty armáda. Podobně jako v Alžírsku v roce 1992, kde si ovšem následná občanská válka vyžádala několik desítek tisíc životů.
V Libyi zatím není jasné, jakou podobu bude politická scéna mít. Teprve se začne vytvářet. Libyjci jsou ale konzervativnější muslimové než Tunisané, takže islamistický proud bude nepochybně i tam mít důležité slovo.
