Lze si na válku zvyknout a brát ji jako součást obyčejného dne?
Těm Haifanům, kteří se rozhodli město neopustit, nic jiného nezbývalo.
Z původních 300 tisíc obyvatel odešla asi třetina do bezpečí, ale někteří se už vracejí. A stejně tak řada obchodů a podniků znovu funguje normálně.
Sebelítost? Nikoli. Hrdost a vzdor
Namísto sebelítosti a zoufání však většina obyvatel města zvolila vzdor a neústupnost. Izraelské vlajky visí téměř všude. Vlají z oken moha aut - i těch policejních.
Noviny každý den na první straně otiskují fotografie padlých, jmenovitě je zveřejňuje i televize. Tentokrát jsou Izraelci jednotní jako málokdy předtím..
Krátce po skončení bombardování začal ve městě happening. Mladíci mávají izraelskými vlajkami a transparenty podporujícími izraelské vojenské operace v Libanonu.
"Pro nás je to boj o naše domovy. Chceme dát najevo, že se tady v Haifě nebojíme, nepodlehneme strachu a vydržíme i další války, dokud nebudou zase všichni Izraelci v bezpečí," říká student David.
Přidává se jeho kolega Timmy: "Jsme vykreslováni jako zlí lidé, kteří zabíjejí civilisty. My ale nechceme bojovat proti arabskému obyvatelstvu! Jen se bránit proti teroru," vykládá, mávaje vlajkou za nadšeného troubení řidičů projíždějících automobilů.
V Izraeli, tedy alespoň tady v Haifě, je vůbec rozšířený názor, že média očerňují Izrael a proto stojí většina světa ne straně Libanonců.
Přežila Hitlera, Stalina, Hizballáh...
Lýdia Wintersteinová, která žije na hoře Karmel s výhledem na město a přístav, není výjimkou. K Evropě je ostře kritická, podle jejího názoru už léta dávají Evropané Palestincům peníze, které pak slouží k zabíjení Židů.
Žena, která se narodila v Bánovcích nad Bebravou, příliš nevěří v trvalé příměří nebo mír. "Přežila jsem Hitlera, pak Stalina, pak několik válek tady. Doufala jsem, že ke stáří snad budu mít trochu klidu, ale asi to bylo iluzorní," říká žena, která se přestěhovala do Izraele na začátku šedesátých let.
Shodneme se? Asi těžko
Haifa byla ovšem na blízkovýchodní poměry vždy dobrým modelem židovsko-arabského soužití. Arabové zde tvoří asi 15 procent obyvatel a na rozdíl od jiných míst zde málokdy byly problémy.
Haifa je navíc asi jediným městem, kde Židé a Arabové žijí v domech společně, nejsou odděleni v různých čtvrtích.
"Ano, tady jsme opravdu neměly problémy. Já sama jsem mívala v zaměstnání několik arabských přátel, můj syn měl dobrého kamaráda Araba. Ale nevěřím, že se někdy dokážeme shodnout politicky. Oni mají za to, že tahle země je jejich a tohoto cíle se jen tak nevzdají.Třeba Arafat podle mě mír doopravdy nechtěl."
Celonárodní spor: Jak se vyhnout kaťuším
Lýdie Wintersteinová přečkává válku doma, rakety se budově s jejím bytem dosud vyhýbaly.
V tom, jak se lépe kaťuším vyhnout, se Izraelci různí a získali tak nové celonárodní téma pro diskuse. Někteří tvrdí, že je nejlepší si lehnout na otevřeném prostranství. Jiní tvrdí, že nejvíce mrtvých a zraněných bylo právě mezi těmi, kteří zůstali venku.
Haifa počítá nejen mrtvé a zraněné, ale také ekonomické ztráty, protože řada podniků, obchodů a restaurací zůstala zavřená, zemědělci nemohli sklízet. Vláda slibuje kompenzaci všem, ale mezi nejpostiženější odvětví patří turistika.
Opuštěné Ježíšovo jezero
A to nikoliv v Haifě, ale v Tiberiasu na břehu Galilejského jezera. Vyhlášené letovisko s nádhernými scenériemi a luxusními hotely zůstalo prázdné, protože do ostřelovaných měst se zkrátka na dovolenou nejezdí.
Rakety se snášely i na břehy jezera, kde Ježíš kdysi kázal a činil zázraky.
Na poloprázdné promenádě u jezera má dnes obzvláště bizarní příchuť restaurant, který láká návštěvníky na libanonské speciality: Lebanese Food Restaurant.
Eli, který pracuje v Tiberiasu u benzínové pumpy, tvrdí, že tak slabý provoz nepamatuje. Má už ale prý vypozorováno, kdy je relativně bezpečné po silnicích jezdit."Ráno je to obvykle lepší, naopak jen sebevrazi řídí po druhé hodině a pak odpoledne kolem šesté," tvrdí.
Řečem o příměří moc nevěří, podle něj Hizballáh může kdykoliv poslat další rakety, třeba až to nikdo nebude čekat.
A i kdyby, stejně sem k jezeru a Tiberiasu ještě stejně dlouho nikdo nepřijede, myslí si Eli.
| |
| |
