Jeden ze čtveřice atentátníků, kteří před rokem připravili v Londýně o život 52 lidí, hrozil, že nadále poteče krev, dokud se Britové nestáhnou z Iráku a Afghánistánu.
Teroristův projev odvysílala včera televize Al-Džazíra. Že podobný útok byl skutečně poslední, o tom je v Evropě přesvědčen málokdo. Muslimských radikálů, propadlých ideologii Al-Káidy, je stále dost na to, aby vraždili dál.
Zpravodajské služby od loňského 7.července zabránily několika atentátům: hlavně v Británii, Francii, Nizozemsku, Kanadě, USA.
Britský premiér Tony Blair, korunní princ Charles a další politici ve svých projevech během uplynulého roku v různých podobách naznačili, že samotná činnost bezpečnostních složek nepovede k úspěchu. A že k poražení Al-Káidy a jejích myšlenek je nutná i spolupráce těch muslimů, kteří s ní nesouhlasí.
Rozdělení Evropané i muslimové
Evropa samotná je, zdá se, podle řady ohlasů rozdělená. Někteří doufají, že islámský extremismus a terorismus představuje jen jeden z mnoha názorových proudů v islámském světě, který nepřevládne a podaří se ho zpacifikovat či alespoň utlumit.
Se stoupajícím počtem útoků ale stoupá nevraživost vůči muslimům a sílí hlasy, že samotný islám, respektive islámská civilizace, je nebezpečím a na "pomoc" umírněných muslimů nelze spoléhat.
Infobox
SERIÁL K VÝROČÍ ÚTOKŮ V LONDÝNĚ
Tento článek je druhým dílem seriálu, připraveného k ročnímu výročí atentátů v britské metropoli.
Ve čtvrtek 6.7. vyšel první díl pod názvem
Rok po Londýnu se Evropa ptá: Kde příště ?
Třetí díl, pojednávající o stavu globálního boje s terorismem, přineseme zítra, v sobotu 8.7.
Debata nabírá v mnoha zemích na intenzitě, propírají se citace z koránu a události z dávné historie.
Ovšem stejně tak se vedou spory i uvnitř islámského světa. Muslimové jsou rozděleni v pohledu na to, kdo je zodpovědný za 11.září, zda jsou sebevražedné atentáty ospravedlnitelné a zda a jak vycházet se Západem.
Ukázal to rozsáhlý průzkum The Pew Global Project Attitudes.
Na otázku, zda sebevražedné atentáty jsou nebo mohou být ospravedlnitelným činem na obranu islámu, odpovědělo jednoznačně záporně a slovem nikdy 43 procent Jordánců, 45 procent Egypťanů, 61 procent Turků, 69 procent Pákistánců a 71 pocent Indonésanů.
Na otázku, zda mají plnou nebo částečnou důvěru v Usámu bin Ládina, kladně odpověděly 4 procenta Turků, 24 procent Jordánců, 26 procent Egypťanů, 33 procent Indonésanů a 38 procent Pákistánců.
V Evropě na stejnou otázku "řeklo bin Ládinovi ano" 14 procent britských muslimů, 5 procent francouzských a 7 procent muslimů v Německu.
Kliknutím na číslo se zobrazí údaje o důležitých a vlivných islámských státech světa.
"Bin Ládin zaplnil historií uprázděné místo silného muslimského vůdce, který sjednotí islámskou komunitu v boji proti Americe a jejím spojencům a vrátí islám do doby jeho slávy. Takto je vnímán v islámském světě milióny lidí," tvrdí v své knize Tajná historie Al-Káidy britský muslimský novinář, šéfredaktor londýnského deníku al-Kuds al-Arabi Abdál Bárí Atván.
Samotná definice Al-Káidy se ale postupně mění. Dávno nejde o pevně strukturovanou organizaci, v níž se udílejí rozkazy seshora dolů.
Expertní zprávy a vyšetřování potvrzují, že nejen atentát v Londýně, ale i další nedávné útoky například v egyptských turistických letoviscích nebo v Turecku mají na svědomí nezávislé skupiny, inspirované ideologií a příkladem Al-Káidy. Nejsou však formálně nikým řízeni, z žádného centra. To je činí obtížněji odhalitelnými.
Pochybnosti o 11.září
The Pew Global Project Attitudes zjistil v průzkumu ještě jednu zajímavou věc. Téměř ve všech islámských zemích velká část lidí stále není ochotná uvěřit, že za útoky 11.září stáli Arabové a muslimové. Stále kolují konspirativní teorie o podílu CIA, Mossadu či jiných temných sil.
Muslim pákistánského původu a nyní profesor Americké univerzity ve Washingtonu Akber Ahmed za to adresuje svým souvěrcům kritická slova.
"Muslimský svět musí přestat s neustálou podporou vize velké konspirace a stereotypu vidění Západu jako satana, jehož cílem je ponížit a vyhladit islám. Klíčem je dostatečné a kvalitní vzdělání, které nesmí být jako dosud dostupné jen úzké elitě," tvrdí Ahmed, autor knihy Islám v oklíčení.
Nelze prokázat, že by podpora teroristů vedených či inspirovaných Al-Káidou v islámském světě dramaticky stouapala. Naopak ale lze za uplynulý rok jednoznačně vidět rostoucí podporu pro islámské politické strany s ostrou protizápadní rétorikou.
Během roku se dostal k moci v Íránu radikální prezident Mahmúd Ahmadínežád (přestože o legitimitě íránských voleb panují oprávněné pochybnosti), na palestinských územích hnutí Hamás a před několika týdny v Somálsku Svaz islámských soudů, jehož předseda a zároveň nový nejvyšší představitel země je na americkém seznamu hledaných teroristů.
V Egyptě výrazně posílilo Muslimské bratrstvo, rostoucí podpora islamistických stran a organizací je patrná také v Pákistánu.
