Po zápase, který začal v osm hodin večer, bude v Paříži a dalších francouzských městech hlídkovat deset tisíc policistů navíc. Bez ohledu na výsledek se očekávají nepokoje. Někteří lidé severoafrického původu si stěžují na to, že jsou přehlíženou menšinou, a fotbal je příležitostí dát to najevo. Ve společnosti navíc dál přetrvávají i resentimenty z koloniální éry.
Na mistrovství světa v Kataru to už ukázal zápas v základní skupině mezi Francií a Tuniskem, kdy fanoušci Tuniska při francouzské hymně pískali. Proslulým se stal přátelský zápas mezi Francií a Alžírskem v roce 2001. Příznivci afrického státu, většinou Francouzi alžírského původu, vnikli na hřiště za stavu 4:1 pro domácí a rozhodčí zápas raději předčasně ukončil.
Po vítězstvích Maroka nad Belgií a Portugalskem na nynějším šampionátu v Kataru stovky Maročanů v Bruselu, Paříži či Miláně zapalovaly auta, ničily výlohy obchodů nebo házely po policistech kameny a světlice.
Expertka na Francii Zuzana Šimek z Asociace pro mezinárodní otázky vysvětlila deníku Aktuálně.cz, že pro některé Maročany a jiné lidi přistěhovaleckého původu problém s integrací existuje.
"Studovala jsem v Bordeaux, kde jsem měla mnoho marockých spolužáků. Problémem těchto lidí je, že mají pocit určité vyloučenosti, horšího přístupu k zaměstnání, i když to není specifikum jen Maročanů. Při shánění práce může hrát roli, že pocházíte z této země. Ne na nějakých vyšších pozicích, ale třeba když jde o nějakou méně kvalifikovanou práci. Tam se předsudky myslím občas objevují," popsala Šimek.
Na druhé straně podle ní ale řada teroristických útoků a vražd v posledních letech vedla k tomu, že Francouzi začali být podezřívavější k islámu a muslimům. Mnoho útočníků, kteří se ve Francii hlásili k organizaci Islámský stát, pocházelo z Maroka.
"Islám hraje důležitou roli kvůli tomu, že se ve Francii odehrála řada islamistických teroristických útoků. Někteří Francouzi se bojí muslimů a řekla bych, že to narůstá. Patrné to bylo třeba po vraždě učitele u Paříže v roce 2020, který ukazoval ve třídě karikatury proroka Mohameda," uvedla Zuzana Šimek.
Trenér s marockým i francouzským občanstvím
Tiskové agentury AP a Reuters dělaly anketu mezi lidmi marockého původu žijícími ve Francii. Někteří říkali, že se cítí být Francouzi i Maročany, ale že v tomto případě budou fandit Maroku. "Na několika turnajích jsem podporoval Francii a vím, jaké to je, když uspěje. Teď budu fandit Maroku. Nevidím v tom problém," řekl například dvacetiletý číšník Faycil Achouche z Paříže.
Dvojí občanství - tedy francouzské i marocké - má paradoxně také trenér Maroka Valíd Radžradžuí. Vyrůstal na pařížském jižním předměstí Corbeil-Essonnes a celou svou fotbalovou kariéru strávil ve Francii. V Grenoblu dokonce hrál v jednom týmu s francouzským útočníkem Olivierem Giroudem, který ve středu nastoupil proti Maroku.
"Jsem občanem Maroka i Francie. Je pro mě čest a svátek hrát proti Francii, ale je to jen fotbal. Jsem tady jako fotbalový trenér s cílem zvítězit a postoupit," řekl Radžradžuí na tiskové konferenci v Kataru.
Z šestadvaceti hráčů kádru marocké reprezentace na letošním mistrovství světa se jen dvanáct narodilo v Maroku. Ostatní ve Francii, Belgii, Nizozemsku nebo Španělsku.
Na druhé straně k největším hvězdám francouzské reprezentace patřili nebo patří hráči, kteří pocházejí ze severní Afriky, například Zinedine Zidane a Karim Benzema se narodili ve Francii alžírským rodičům.